Do sněmovních voleb kandidujete jako »pětka« na kandidátní listině KSČM v Jihomoravském kraji. Můžete se nám trochu představit, přiblížit vaši dosavadní práci v KSČM?

V roce 2013 jsem vystudoval vysokou školu obchodní v Praze, konkrétně obor cestovní ruch, kde jsem získal bakalářský titul. Předtím jsem studoval dopravní průmyslovku. Na konci roku 2013 mi členové strany na okresní konferenci KSČM Blansko vyjádřili důvěru a zvolili mě v mých 23 letech do funkce předsedy OV KSČM Blansko, kterou vykonávám dodnes.

Někdy lituji, že den má pouze 24 hodin. Práce je spousta a většinou nesnese odkladu. V kanceláři mnoho času netrávím, pokud chceme lidem pomoci, je třeba nejvíce času trávit právě s nimi, pečlivě jim naslouchat a snažit se o maximální pomoc v jejich denních starostech. Samozřejmě, že nelze pominout ani spolupráci s krajskými a obecními zastupiteli za KSČM v našem okrese.

Pracujete již nyní v nějaké nižší veřejně volené funkci?

V roce 2014 jsem byl zvolen do Zastupitelstva města Blanska. Již několik volebních období zde funguje duhová koalice, která se orientuje více napravo. KSČM pochopitelně jejím členem není. Pracuji jako opoziční zastupitel. Současně jsem předsedou kontrolního výboru, na funkci mě navrhl klub KSČM a zastupitelstvo mě pak do této funkce zvolilo. Jako opoziční zastupitel jsem tvrdě kritizoval prodej městských bytů, protože se dostávaly do rukou spekulantů. Prodej byl prozatím zastaven. Jsem zásadním odpůrcem prodeje městského majetku. Z pozice předsedy kontrolního výboru se snažím, aby radniční koalice dodržovala všechny postupy dle zákonů, vyhlášek či směrnic, i když jsou mé pravomoci omezené. Myslím si, že by poslanec parlamentu měl projít i komunální úrovní, protože mnoho schválených zákonů se dotýká obcí, znalost a zkušenost z komunální problematiky je tedy klíčová.

Kandidujete poprvé? V každém případě je »pětka« na kandidátce prestižní místo, za vámi je třeba Miroslav Grebeníček, Zuzka Bebarová Rujbrová už nekandiduje. Předpokládám, že už máte nějaké motto pro svou kampaň. Jaké je a jak připravujete svou kampaň, na co se především soustředíte?

V roce 2013 jsem kandidoval v mimořádných volbách do sněmovny, tehdy na devátém místě. Byla to dobrá zkušenost a myslím si, že moje práce nebyla zbytečná a pomohla celé naší kandidátce. Každou skupinu lidí či každého člověka trápí jiné problémy, a proto mým mottem pro současné volby je Sociální jistoty pro všechny. Studenti potřebují mít možnost studovat bez obav, že budou muset hradit vysoké školné, rodiny s dětmi by měly mít možnost dostupného bydlení a zajištění práce, jinak totiž nemůže rodina fungovat. V současné době dochází k likvidaci spousty podniků i soukromých firem a současní padesátníci to mají hodně těžké, ale ani oni by neměli končit na dlažbě. Senioři, kteří celý život poctivě pracovali, mají bezesporu nárok prožít stáří v klidu a pohodě. Toto budou hlavní priority mé kampaně. Po celý rok jsem mezi lidmi, a tak bude vypadat i můj podzim při volební kampani. Setkávání se s lidmi, diskuse s nimi, kde budu obhajovat své body programu a předkládat řešení, která nám všem umožní zlepšení života. Nepůjde o bombastickou kampaň, na kterou jsme zvyklí u pravicových stran. Čekají mě práce a jistě i zajímavá setkání s občany, pro které chci pracovat i nadále.

Zuzka Bebarová se rozhodla již nekandidovat, a co se týče Miroslava Grebeníčka, je výraznou osobností KSČM. V jeho případě není rozhodující, na kterém místě na kandidátce je. Jsem přesvědčen o tom, že opět uspěje.

Věnujete se dopravě, co se v této oblasti (ne)podařilo současné vládě? Předpokládáte, že této oblasti byste se rád věnoval v případě svého zvolení i ve sněmovně?

Pro Českou republiku jako srdce Evropy je doprava a dopravní infrastruktura klíčová. Realita tomu však moc neodpovídá. Už jen to, že resort ministerstva dopravy zejména v minulosti trpěl častou personální rošádou, což neprospívalo jak samotnému resortu, tak i rozpracovaným projektům. Když k tomu přičtu, že za pravicových vlád se místo masivních investic jednotlivé dopravní stavby nesmyslně pozastavovaly, tak jsme v celoevropském měřítku znatelně pozadu. Už od začátku 90. let se měla začít připravovat generální rekonstrukce dálnice D1 a také rozšiřování dálniční sítě, tak abychom se mohli napojit na evropské státy. Zaspalo se také při modernizaci železnice i železničních vozů, což vedlo k odlivu nákladů i cestujících na silnice. Přitom ČR měla velký potenciál, protože železniční síť je u nás jedna z nejhustších.

A co bych vyčetl současné vládě? Především to, že nedokázala včas připravit a uskutečnit výběrové řízení na nového provozovatele mýtného systému po vypršení staré smlouvy. Místo toho musela prodloužit smlouvu se současným provozovatelem, firmou Kapsch. Za to si vláda vysloužila mohutnou kritiku opozice. Sobotkova vláda ještě před vypršením staré smlouvy ani nebyla schopna říci, jestli výběrové řízení stihne vypsat a vysoutěžit nového provozovatele či bude muset prodloužit stávající smlouvu s firmou Kapsch. Dokonce jednu chvíli hrozilo, že by se mýtné nějakou dobu nevybíralo vůbec, což by jednak výrazně zvýšilo provoz na dálnicích a hlavně by ČR přišla o miliardy korun právě za výběr mýtného. Tyto peníze by se pak nemohly investovat do oprav silnic. Bylo zřejmé, že kabinet tady zaspal a situaci podcenil.

Vláda také zavinila stávky řidičů autobusů. Nejdříve dlouho ignorovala bobtnající problém nespokojených řidičů a jejich odborářů s výškou mezd. Po dlouhém tlaku odborů, krajů i médií sice schválila nařízení na zvýšení mezd řidičům autobusů, ale odmítala krajům, které veřejnou dopravu objednávají, peníze poskytnout. Kraje pak měly jen velmi omezené a krátkodobé možnosti, jak řidičům mzdy navýšit. Vláda až v předvečer stávky schválila necelou půlmiliardu krajům určenou na mzdy řidičům. Bylo to hodně pozdě a stávku už to nemohlo odvrátit. Postoj vlády byl podle mě naprosto neprofesionální. Kraje vládě dodaly včas všechny argumenty, fakta a materiály, proč potřebují peníze od státu na mzdy řidičům. Vláda se ovšem v této věci chovala dost nadřazeně. Takže ne řidiči autobusů, ale vláda zkomplikovala v den stávky život desetitisícům Čechů a Moravanů, kteří se nemohli dostat do práce či do škol.

Další velký problém, který bych vyčetl současnému kabinetu i těm minulým je nečinnost při plánovaní výstavby vysokorychlostních tratí. Jediné co v tom české vlády udělaly, bylo zřízení pracovních expertních skupin. Ale my vůbec neznáme žádné výstupy ani závěry těchto expertních skupin. Přitom výstavba vysokorychlostních tratí je otázka několika desítek let - studie proveditelnosti, plánování, výkupy pozemků, výběrové řízení na zhotovitele atd., a to se ještě ani nekoplo do země. Nic takového se tady neděje, takže mně existence nějakých expertních skupin absolutně nestačí. Většina vyspělých zemí vysokorychlostní železnice dávno má. Jmenujme třeba Německo, Francii, Španělsko, no a samozřejmě je mají Čína či Japonsko, které jsou v tom asi nejdále. Nyní se dostaneme z Brna do Prahy zhruba za 2,5 hodiny. Kdy se tato cestovní doba zkrátí, je v nedohlednu a nejde jen o tuto trasu. Česká republika se tímto lehkomyslným přístupem sama diskvalifikuje i z mezinárodního pohledu a celoevropské vysokorychlostní tratě se tak ČR vyhnou, což bude znamenat i ekonomickou ztrátu.

Studoval jste cestovní ruch, stihnete se mu dnes alespoň trochu věnovat?

Cestovní ruch je výraznou položkou příjmů pro jednotlivé obce, kraje i samotnou ČR a jsem velmi rád, že si to vyjmenované subjekty uvědomily. Jihomoravský kraj má mnoho turisticky zajímavých míst, ať už je to Moravský kras v severní části, hrad Špilberk, katedrála sv. Petra a Pavla na Petrově, vila Tugendhat v Brně nebo Pálava, Lednicko-valtický areál, oblast Znojemska a Podyjí, a proto je bezpodmínečně nutné se s větší intenzitou zaměřit na rozvoj turistického ruchu, který může Jihomoravskému kraji přinést nejen peníze, ale i další pracovní místa.

Patříte mezi mladé členy KSČM – proč takových není ve straně víc? Jak přitáhnout více mladých do KSČM?

V poslední době mladí do strany přicházejí. Ale je otázkou, jak pro ně dovedeme být přitažliví a co jim nabízíme. Rozhodně není třeba brečet nad rozlitým mlékem. Vše má svůj přirozený vývoj. KSČM je plnohodnotná a suverénní strana se 27letou tradicí. A já věřím, že systematickou prací, atraktivním programem získáme přízeň mladé generace. Je pravda, že jsou dnešní mladí jiní, než byli naši rodiče. Změnily se i komunikační prostředky s nimi. A tak preferuji sociální sítě, které mi umožňují s nimi diskutovat o jejich problémech. Každý z nich má svůj vlastní život a jinak nastavené hodnoty, ale rozhodně není pravdou, že by se naší straně vyhýbali.

Sněmovna se do konce volebního období nevypořádá se všemi předloženými návrhy. To se týká především opozičních předloh. Který návrh KSČM by měla sněmovna rozhodně projednat a proč?

Velkým zklamáním je pro mě přístup vládních poslanců k předlohám opozice. Protože opoziční návrhy ani nedostanou šanci k projednání na schůzi sněmovny. Beru to i jako opovrhování občany. Občané zvolili 200 poslanců a každý z nich má právo navrhovat zákony. Všem by proto také mělo být dopřáno jejich návrh projednat a hlasovat o něm.

Jedním ze zásadních návrhů, které předložila KSČM, bylo zdanění náhrad za tzv. církevní restituce. Tyto církevní restituce stále rozdělují společnost, navíc je protlačila vláda, která ani nebyla schopna dokončit svůj mandát. Myslím, že jsme si zadělali na problém, který se už projevuje. Některá města či kraje například nechtějí majetky církvím vydat, protože okolnosti vydávání majetků nejsou zcela jasné. Navíc ČSSD, která si postavila volební kampaň v roce 2013 na zdanění církevních restitucích, úplně zradila svoje voliče, protože pod tlakem nejmenšího koaličního partnera KDU–ČSL od tohoto slibu úplně odstoupila. Jsem velmi rád, že si KSČM stojí za svým a svůj návrh na zdanění náhrad církevních restitucí vypracovala a podala. Jsem přesvědčen o tom, že by se tento návrh měl ve sněmovně projednat. Stejně tak by si zasloužil projednat návrh zákona o obecném referendu.

Důležitým tématem dneška je odstranění příjmové chudoby. Co mi k tomu řeknete?

Příjmovou chudobu sleduji. Točí se o ní reportáže a sám jsem na toto téma psal článek. Rád bych upřesnil, co příjmová chudoba vlastně je. Jde o pojem, označující občany, kteří jsou sice zaměstnaní nebo mají jiný druh příjmu, ale jejich příjmy jsou tak nízké, že si nemohou dovolit žádný mimořádný výdaj, žijí od výplaty k výplatě a k tomu, aby mohli vést provoz domácnosti, potřebují často pomoc státu či charity.

Je to vážný námět k zamyšlení. Je to totiž vizitka vyspělosti společnosti v ČR. A vůbec nemáme být na co hrdí. Zhruba jeden milion lidí žije v tzv. příjmové chudobě. To číslo je alarmující. Není přece možné, aby rodina s dětmi, ve které oba rodiče pracují, žila v příjmové chudobě. V takovém případě totiž trpí hlavně děti. Nevědí, co je to s rodiči jet na výlet či na dovolenou ne proto, že by rodiče nechtěli, ale protože na to nemají.

Jak může pomoci poslanec řešit problémy svého kraje, ve vašem případě Jihomoravského?

Některé oblasti Jihomoravského kraje trápí větší procento nezaměstnanosti jako je Znojemsko, Hodonínsko či oblast Malé Hané v okresu Blansko. Vysoké číslo nezaměstnanosti v těchto místech znamená stěhování obyvatelstva za prací. Tzn., že venkov stárne a vylidňuje se. V těchto oblastech je potřeba pomoci zemědělským podnikům ze státních dotací na jejich rozvoj nebo podpořit také cestovní ruch jako další možnost na snížení nezaměstnanosti. Jihomoravský kraj také trápí, že se stále nezrealizovaly důležité projekty infrastruktury, např. dálnice D43 z Brna na Svitavy, či D52 z Brna přes Pohořelice, Mikulov a dále do Rakouska. Tuto problematiku chci pomoci řešit.

Děkuji za rozhovor

Emil Pernica