Již při lehkém bližším pohledu totiž zjistíme, že to, čím se nás snaží prezidentský kandidát ohromit, je jen marketingová bublina jeho poradců a jeho guru, bývalého velvyslance v Rusku, Petra Koláře. Mimochodem, bublina za bezmála 35 milionů korun. A to by bylo, aby se za ty peníze nějaké ty zásluhy nenašly. I když slyšeli jste o nich? Teď mě tak napadá, jestli tohle není ten důvod, proč Petr Pavel tak málo mluví. Protože ono totiž reálně není moc o čem.
Náš hrdina byl náčelníkem Generálního štábu v letech 2012-2015. V té době, za jeho velení, výdaje na obranu – ano ty výdaje, kterými nám teď mává před nosem, že se vždy snažil prosazovat tak, abychom dostáli svým závazkům, klesaly z 1,1% HDP v roce 2012 až na krásných 0,91% v roce 2014 a 0,96% v roce 2015. NKÚ to uvádí ve své zprávě z roku 2016 a oprávněně kritizuje, že výdaje na obranu nejen že v posledních letech klesaly na právě ono necelé 1% HDP, ale navíc se přesouvaly na místo do investic, spíše do mandatorních výdajů. To moc ke chlubení není.
Nejvyšší kontrolní úřad prověřil i poskytování, čerpání a použití peněz určených na nákup techniky pro Armádu ČR (AČR) právě za velení Petra Pavla, a to v letech v letech 2011 až 2015, kdy kvůli nedostatkům v koncepci, plánování a nákupech se dle něj „zpožďuje dosažení požadovaných schopností armády“. Podle kontrolorů se také už řadu let nedařilo dokončit reorganizaci a transformaci AČR a zabezpečit pro resort obrany dostatečný rozpočet. Takže shrnuto, podtrženo. Problém Petra Pavla není v tom, že by něco udělal vyloženě špatně, ale v tom, že reálně neudělal nic. Nic nerozhodl, nic nevyřešil a o nic neusiloval.
Takový bezproblémový člověk, ideální jako křoví do Bruselu k nejvyššímu vrchnímu veliteli NATO pro Evropu, tzv. SACEURovi, kterým je vždy výhradně Američan, protože zde se soustředí veškerá skutečná rozhodující pravomoc. Předseda vojenského výboru, kterým byl Petr Pavel, je pouze prestižní funkce, jejíž držitel jen řídí jednání vojenského výboru a jeho největší rozhodovací pravomocí je určit, kdo dostane při jednáních slovo dříve a kdo později. Něco jako Rey Koranteng po vojensku. Toť tedy k tomu slavnému působení v NATO.
Nesmíme ale zapomenout ani na to, že sice rodiče si nevybíráme, ale životního partnera ano. A kdo že to bude naše potenciální první dáma, s níž Petr Pavel podle svých slov sdílí hodnoty i život? Studentka bratislavské Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, tedy školy, která vychovávala nechvalně známé komunistické armádní politruky a udělovala titul RSDr. Aby vás na tuto školu přijali, museli jste být mimořádně uvědomělý a režimu maximálně věrný soudruh. Paní Pavlová tuto školu úspěšně dokončila až v roce 1990, kdy byla čerstvě přejmenována na vojenskou pedagogickou. Což ovšem nemění nic na tom, že výuka pokračovala ve stejném duchu.
Pan generál tedy nejspíš věří, že dokonalá znalost marxismu-leninismu první dámě na Hradě přijde vhod. My bychom ale neměli věřit tomu, že režimem znechucení, tenkrát ještě nesezdaní Pavlovi, se okamžitě po sametové revoluci lačně vrhli na prodemokratickou notu, a vše komunistické a totalitní opustili. Ta změna kurzu se stala až s úplným utvrzením nástupu nových poměrů a z toho pro ně plynoucích benefitů. Dost mě baví, že pravdoláskoví voliči se nyní chystají za jásotu médií zvolit jako první dámu vyškoleného komunistického vojenského politruka.
Takže si to shrneme. Petr Pavel se svou profesní kariéru prostě jen hezky usmíval do kamer, pečlivě zastřižený v nažehlené uniformě jezdil za doprovodu své ochranky na motorce do práce, a jinak reálně v naší armádě nic moc nikam neposunul ani nedojednal. A může spolu se svým týmem říkat co chce, výsledky mluví jasně.
Poslední dotěrná otázka co mne napadá je ta, proč potřebuje nominovat bývalý velvyslanec Petr Kolář vždy takovou loutku, a nekandiduje za ty sehnané miliony na prezidenta konečně sám. To už by bylo ale na jiný článek.
