A to jak do její legislativy i do její exekutivní praxe – a samozřejmě i do oblasti české justice.

Proto také jednoznačně odmítáme ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. Což je mezinárodní smlouva, která má - pod deklaratorním krytím boje proti násilí na ženách – ambice uplatňovat v signatářských státech progresivistickou genderistickou ideologii a rozvracet staletími prověřené společenské a mezilidské vazby, včetně snahy o rozložení tradiční rodiny jakožto naprosto nejdůležitější, základní, konstituční společenské a státní  jednotky.

Kdo protlačuje Istanbulskou úmluvu v České republice?

Ženy (koneckonců i muže) proti domácímu i jinému násilí již nyní velmi dobře chrání český právní řád a český trestní zákoník – samozřejmě za předpokladu, že policie, státní zastupitelství a soudy budou kvalitně konat svoji práci a příslušné zákony vymáhat i v praxi, a to bez ohledu na to, kdo domácí násilí páchá a kdo je jeho obětí.

Na jaře roku 2019 jsme dokonce (po slovenském vzoru) ve Sněmovně navrhli, aby česká vláda vzala zpět podpis (z roku 2016) svého zástupce pod Istanbulskou úmluvou a ratifikační proces by tak byl ukončen jednou provždy. Bohužel, pro tento návrh se tehdy nenašla ve Sněmovně většina. Proti našemu návrhu hlasovalo hnutí ANO (s čestnou výjimkou dvou poslanců), poslanecké kluby Pirátů, ČSSD a TOP 09 i většina poslaneckého klubu KSČM.

Důvodů, proč musíme tento nebezpečný dokument odmítnout –
a nepřipustit jeho začlenění do českého právního řádu, kde by dokonce byl, jakožto mezinárodní smlouva, nadřazen ostatním českým zákonům, je více:

Proč říkáme NE

Šlo by  o další dalekosáhlou závaznou a nepřijatelnou nadnárodní právní regulaci vůči českým občanům a orgánům českého státu – a tudíž i o další omezení české legislativní, exekutivní i justiční suverenity.

Istanbulská úmluva znamená průlom nejen do českého právního systému, ale i do našich staletých  společenských tradic a zvyklostí.

Úmluva přináší reálné riziko sankcí pro české občany (i pro český stát jako takový) od mezinárodních soudů (zde hlavně Evropský soud pro lidská práva).

Úmluva vnáší do právního řádu, kde má panovat rovnost všech subjektů práva, povinnost přednostně  zohledňovat ve všech tzv. genderové hledisko.

Viz. např. článek 3, písm. c): 

„Pro účely této Úmluvy „gender” /rod/ znamená sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže;“.

Anebo článek 12, odst. 1:

„Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“

Neopominutelným negativem tohoto dokumentu  je i povinnost smluvních stran (v našem případě tedy České republiky)  vytvořit  -
a z veřejných peněz financovat -  kampaň (indoktrinaci), prováděnou tzv. neziskovými organizacemi  se zahraničním napojením, která by školila státní úředníky a soudce o tom, jak Istanbulskou úmluvu aplikovat v praxi.

Zde jsou příklady:

„Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro přijetí
a prosazování celostátní efektivní, komplexní a koordinované politiky zahrnující veškerá relevantní opatření směřující k prevenci ...“ (článek. 7 odst. 1)

„Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních, volnočasových a v médiích…“ (článek. 14 odst. 2)

 „Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost.“ (článek 8).

Hrozí rozvrat právního a společenského systému

Istanbulská úmluva by rovněž povzbudila šíření atmosféry udavačství a strachu, v mnoha případech by vedla k prolomení lékařské a advokátní mlčenlivosti se všemi negativními a nepřijatelnými důsledky.

Dokument by znamenal i další  nebezpečnou a nepřijatelnou ingerenci státu, na základě zahraničního diktátu, do školních a vzdělávacích osnov. Tedy další ideologickou masáž našich dětí.

Přijetí úmluvy by způsobilo nepřijatelný průlom do základních principů  (trestního) práva v podobě vynuceného oslabení důkazní praxe a rozšíření počtu trestných činů, kde může být sankcí odebrání rodičovských práv. Což je jasná důkaz toho, že jde o další z řady (zahraničních) nástrojů, které útočí na tradiční rodinu.

Istanbulská úmluva přímo ohrožuje zachování a primát ústavního práva na svobodu svědomí a svobodu vyznání.

Hnutí SPD proto jasně odmítá ratifikaci Istanbulské úmluvy Parlamentem České republiky. Zastavme tento nepřípustný zahraniční zásah do našich vnitřních záležitostí, který by navíc přinesl rozbití principů práva i postupný rozklad mezilidských vztahů!