Nová vládní koalice zahájila své působení masivním „zářezem“ do státního rozpočtu ve svůj vlastní prospěch. Nejprve v Poslanecké sněmovně zřídila šest pozic místopředsedů, což bylo nejvíce v její dosavadní historii, aby mohla uspokojit mocenské nároky všech koaličních subjektů. Poté koalice oznámila, že v rámci nově vznikající vlády vytvoří tři nové (a zcela nadbytečné) ministerské posty – pro vědu, výzkum a inovace, pro legislativu a pro evropské záležitosti.

Jen samo zřízení těchto pozic a jejich administrativního zázemí stálo daňové poplatníky 43 milionů korun. Nemluvě o provozních, investičních a dalších výdajích s těmito místy spojených. Zvláštní útvar na Úřadu vlády byl zřízen i pro pirátského vicepremiéra (pro digitalizaci) Ivana Bartoše, přestože vede vlastní speciální ministerstvo (pro místní rozvoj), které má přitom svoji budovu, personál a veškerý další potřebný servis.

Vláda ničí úřady práce a jejich zaměstnance

Ihned po svém nástupu vláda Petra Fialy změnila rozhodnutí předchozí vlády ohledně plánovaného zvýšení platů státních zaměstnanců v příštím roce. A to výrazně k horšímu. Za skandální jsem považovala zejména tu skutečnost, že nová vláda odmítla zvýšit mzdy pracovníkům úřadů práce (kterým v období epidemie koronaviru enormně narostla pracovní agenda a objem povinností
v souvislosti s různými kompenzačními opatřeními).

A to jsem ještě tehdy netušila, že šlo ze strany pětikoalice pouze o začátek nevybíravého tlaku (a doslova až šikanování) vůči zaměstnancům úřadu práce
v podobě přidávání nových agend a povinností a faktického snižování jejich mezd.

Programové prohlášení vlády – varování, které se naplnilo

nastupující vlády v oblasti sociální a rodinné politiky bylo taktéž čirou katastrofou. Ale ještě horší byla ta skutečnost, že jej Fialova vláda velmi brzo začala i v praxi naplňovat.

Jednalo se o soubor obecných frází, ve kterém chyběl jakýkoli náznak faktické podoby řešení a realizace vytčených vládních obecných cílů. Za znepokojující jsem pokládala, a později se mé tušení rovněž potvrdilo, i jednoznačné tendence směřující k privatizaci některých částí našeho sociálního systému a snahy učinit
z některých sociálních služeb předmět podnikání.

Nepřijatelný byl pro nás v SPD i vládní záměr zjednodušit podmínky pro příliv zahraniční pracovní síly, což znamená v překladu podporu masivní pracovní migrace se všemi jejími negativními následky, například v podobě snižování ceny práce a mezd českých zaměstnanců, anebo ve formě bezpečnostních problémů v lokalitách, kde se zahraniční pracovníci koncentrují. To je cesta, po které se vydat nesmíme, naopak mzdový dumping a veškeré negativní jevy spojené s hromadnou pracovní migrací a takzvaným agenturním zaměstnáváním musíme minimalizovat.

Ve vládním programovém prohlášení zároveň zcela absentovala výrazná, systémová a dlouhodobá podpora našich pracujících rodin včetně podpory porodnosti. Naopak pro nás v SPD je toto dlouhodobou prioritou - opravdu citelné zvýšení daňových zvýhodnění na děti, daňových bonusů a dalších daňových slev  pro pracující rodiny, které v praxi budou znamenat to, že pracující rodiny s dětmi nebudou platit téměř žádné daně z příjmu, respektive, že rodiny s nižšími budou dostávat daňové vratky. Příslušné zákony už jsem předložila ihned na počátku současného volebního období.

Dalším takovým systémovým krokem je zavedení státem garantovaných půjček pro pracující rodiny s dětmi za výhodných podmínek se snižováním splácené částky vždy po narození dalšího dítěte v rodině a poskytnutí příspěvku na splácení hypotéky rodinám v době, kdy jeden z rodičů pečuje o dítě v rámci rodičovské dovolené.

Pracujícím rodičům chceme rovněž zvýšit porodné na první a druhé dítě a poskytnout jim porodné i u třetího a každého dalšího narozeného dítěte a pro pracující matky dětí předškolního věku navrhujeme zavést zkrácený pracovní týden v délce třiceti hodin za plnou mzdu, kdy rozdíl v mzdových nákladech by zaměstnavatelům doplácel stát. Toto jsou konkrétní návrhy SPD naproti bezobsažným tezím vládního programového prohlášení.

Drahé energie a vládní neschopnost

Už na začátku loňského roku jsem jako hlavní společensko-ekonomický problém identifikovala astronomický růst cen energetických komodit. Proto jsme podpořili navrhované změny v podobě nastavení příspěvku na bydlení, které tuto sociální dávku mírně zvýšily. To ovšem neznamenalo, že jsme tyto změny považovali za komplexní, úplnou či konečnou formu pomoci občanům, rodinám
a domácnostem postižených stále rychleji rostoucími cenami energií – a tím i celkových nákladů na bydlení.

Vláda totiž ve svém návrhu postupovala onou příslovečnou cestou nejmenšího odporu, když občany, kterým enormně stouply náklady na bydlení v důsledku vysokých cen energií, v podstatě jen poslala do fronty na úřad práce se žádostí  
o příspěvek na bydlení s tím, že možná půjde o žádost úspěšnou.

Za velký problém jsem považovala, a mluvila jsem o tom veřejně dlouhou dobu, i enormní administrativní náročnost průběhu vyřizování žádosti o příspěvek na bydlení. A také skutečnost, že dle odborné studie zveřejněné na serveru Seznam.zprávy, mnoho osob, které by na tento příspěvek měli právní nárok, o jeho existenci ani neví. Tato studie odhaduje, že se jedná až o dvě třetiny občanů s tímto nárokem, tedy zhruba o 300 tisíc osob, zejména pak o nízkopříjmové seniory.

I proto jsem později iniciovala a prosazovala usnesení, kterým Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby uložila ministru práce a sociálních věcí České republiky provedení revize všech formulářů používaných v rámci žádostí o dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a následné předložení výsledku této revize sněmovnímu Výboru pro sociální politiku - a aby rovněž tomuto orgánu předložil zprávu o aktualizaci podoby těchto formulářů.

Za jediné smysluplné a efektivní dlouhodobé řešení postupující energetické chudoby jsem vždy považovala odstranění jejích skutečných příčin. A těmi jsou naše účast v Jednotném energetickém trhu Evropské unie, závislost cenotvorby elektřiny na výsledky obchodování na lipské komoditní burze, participace na nesmyslném spekulativním systému obchodování s tzv. emisními povolenkami a souhlas předchozí i současné české vlády se šíleným plánem snižování emisí a likvidace tradičních energetických zdrojů zvaným Green Deal.

Boj proti pandemickému zákonu

Jarní měsíce loňského roku se nesly rovněž ve znamení odporu hnutí SPD vůči totalitárnímu vládnímu návrhu tzv. pandemického zákona. Poslanci SPD byli od samého počátku odpůrci myšlenky existence speciálního pandemického zákona, jakožto nadbytečné právní normy, která je více než cokoliv jiného příslovečným klackem v ruce výkonné moci, jakýmsi bianco šekem pro státní úřady v tom smyslu, jak v podstatě svévolně a bez jakéhokoliv důvodu
a opodstatnění omezit práva a svobody občanů.

V případě tohoto zákona šlo rovněž o nepřijatelné a neopodstatněné posílení moci vlády nad občany, ale i vůči dalším orgánům veřejné správy a veřejné moci včetně soudů. To pro nás bylo nepřijatelné z podstaty věci, protože šlo mimo jiné
i o oslabení rovnováhy uvnitř demokratického systému i systému zastupitelské parlamentní demokracie jako takové.

Rozpočet na rok 2022

Potom přišla Fialova vláda s vlastním, velmi opožděným, návrhem státního rozpočtu na rok 2022.  A opět šlo o velmi asociální návrh, který obsahoval značné škrty např. v oblasti příspěvku státu na zdravotní pojištění tzv. státních pojištěnců, v objemu prostředků určených na příspěvek na péči o zdravotně postižené občany či o krácení finančních prostředků na náhradní výživné pro rodiče-samoživitele. Šlo o facku do tváře těm sociálně nejslabším skupinám občanů.

I proto jsem v rámci projednávání tohoto rozpočtu podala sedm pozměňovacích návrhů. V jejich první skupině se jednalo o převod pěti miliard korun z prostředků určených na odvody do rozpočtu Evropské unie do rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí – a to v různých kombinacích na příspěvek na péči pro osoby se zdravotním postižením závislé na pomoci jiných osob, na dávky osobám se zdravotním postižením, na příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením - a dále do oblasti dávek pěstounské péče a rovněž i na zvýšení platů sociálních pracovníků a dalších zaměstnanců resortu práce a sociálních věcí.

Ve druhé skupině svých pozměňovacích návrhů jsem požadovala převést finanční prostředky v objemu sto milionů korun v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních z oblasti Aktivní politiky zaměstnanosti, a to proto, že nezaměstnanost v České republice setrvale klesá a přibývá volných pracovních míst (což je bezesporu pozitivní trend) opět na nutnou pomoc našim zdravotně postiženým občanům a speciálně také na pomoc matkám-samoživitelkám (resp. otcům-samoživitelům).

Bohužel, poslanci vládní koalice nedokázali při hlasování o těchto návrzích v Poslanecké sněmovně překročit svůj stín a mé návrhy, a to ani částečně, nepodpořili.

Vláda podporuje zneužívání sociálních dávek

Vládní koalice v březnu ve Sněmovně odmítla náš zákon na ukončení zneužívání sociálních dávek tzv. nepřizpůsobivými. Šlo o návrh, na kterém jsem spolu s odborníky na tuto problematiku. a později i s dalšími kolegy. pracovala téměř tři roky. O návrh, který by ani v nejmenším neohrozil žádného slušného a poctivého člověka, který prokazatelně potřebuje od státu finanční sociální pomoc. Náš návrh zákona by také samozřejmě nijak nepoškodil ty občany, kteří z objektivních důvodů nemohou pracovat, tedy naše seniory, či zdravotně postižené.

Tento návrh byl čistě zacílen na ty osoby, které sociální dávky vědomě zneužívají, nepracují a nehledají si práci, ačkoli pracovat mohou, podvádí naše úřady a všechny slušné a pracovité občany, kteří je dlouhodobě a nedobrovolně financují.

Co se týče hlavních cílů, principů našeho návrhu a změn, které by přinesl:

Především se jednalo o zvýšení adresnosti a oprávněnosti vyplácení příslušných sociálních dávek a minimalizaci objemu jejich neoprávněného vyplácení. Návrh by dále vnesl do systému nepojistných sociálních dávek pravidla, řád a spravedlnost a omezil by na naprosté minimum možnost jejich zneužívání. Které je zároveň neomluvitelným zneužíváním veřejných prostředků, tedy peněz poctivě pracujících daňových poplatníků. Umožnil by i ukončení nemravné praxe tzv. obchodu s chudobou a působil by proti rozšiřování stávajících - a proti vzniku nových - tzv. vyloučených lokalit.

Přinesl by i změny, které by našim, často zoufalým a bezmocným, zaměstnancům úřadů práce umožnily efektivnější kontrolu oprávněnosti čerpání sociálních dávek. A změny, které by současně vedly k významné úspoře veřejných prostředků.

Významná část navrhovaných opatření se týkala změn pravidel pro čerpání sociálních dávek na bydlení, kam je třeba už konečně zavést jednoznačný řád
a rovněž i zde ukončit plýtvání veřejnými penězi. Náš návrh proto mj. nastavoval přehledné podmínky definující minimální hygienické a technické standardy bytů, na které by bylo napříště možné tyto sociální dávky vyplácet a čerpat.

Není přece možné do nekonečna tolerovat stav, kdy mnoho osob čerpá sociální dávky neoprávněně a kdy jsou nedobrovolně z peněz poctivě pracujících daňových poplatníků léta sponzorování občané vyhýbající se práci a obcházející zákony. Pracující lidé nesmí být oproti těm ostatním neustále diskriminování!

Vládní poslanci si to - měřeno jejich hlasováním a odmítnutím našeho návrhu
z jejich strany - zjevně nemyslí…

Jak jsem uvedla ve svém závěrečném vystoupení v rozpravě k tomuto návrhu:

„Tím, že vládní poslanci (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti) náš návrh pro tentokrát pohřbili, nevytrestali nás, poslance SPD, ale těžce poškodili všechny poctivé pracovníky úřadů práce, kteří hájí zájmy a peníze státu a často jsou i terči vyhrožování a napadání, poškodili všechny poctivé a slušné pracovníky sociálních odborů krajů, měst a obcí, pedagogy ze škol ve vyloučených lokalitách a hlavně všechny občany, kteří jsou nuceni poblíž těchto lokalit, často v otřesných podmínkách, dlouhodobě žít. Těm všem svým postojem plivli do tváří.

Ale já nejsem zvyklá se vzdávat a za konečné prosazení návrhu na ukončení zneužívání sociálních dávek do praxe budu bojovat do pomyslného posledního dechu!“.

Speciální příspěvek pro děti aneb další vládní zmar

Jarní a letní měsíce loňského roku byly i časem, kdy vláda na několikátý pokus předložila návrh ad hoc zákona o jednorázovém příspěvku na dítě ve výši 5 000 korun. Návrh nekvalitní a nespravedlivý. Poslanci SPD tento návrh nakonec podpořili, neboť každou pomoc občanům považujeme za lepší, než nedělat vůbec nic - ale ve svém úhrnu šlo o návrh nesystémový, opožděný a diskriminační.

Agenda podávání žádostí o tento příspěvek byla navíc pro občany administrativně velmi náročná a ještě více zahltila již tak nesmírně přetížené úřady práce. I kvůli nesmyslnému rozdělení dětí a rodičů do dvou skupin, z nichž jedna o příspěvek žádat nemusela a druhá ano.

Za hnutí SPD jsem k vládní předloze podala tři pozměňovací návrhy, které v kombinaci nebo samostatně zahrnovaly dvě základní změny, jež by odstranily jeho nejzávažnější vady. Za prvé šlo o to, aby nárok na tento příspěvek měly všechny nezaopatřené děti do 26 let věku, jako je tomu u všech ostatních prorodinných sociálních dávek a podpor, tedy všechny děti v této věkové kategorii, které studují (včetně vysokoškoláků), anebo děti, které nemohou studovat ani pracovat z důvodů vážného zdravotního postižení, a nikoli pouze děti do 18 let, jak navrhla vláda, čímž tvrdě postihla tisíce pracujících rodičů- samoživitelů a rodin, zejména pak těch nízkopříjmových.

Dále jsem navrhla, aby nárok na tento příspěvek nebyl podmíněn výší příjmů rodičů v roce 2021, když měl být vyplacen až nejdříve v srpnu 2022, kdy mohla být aktuální příjmová situace mnoha rodin diametrálně odlišná a horší než
v předchozím roce.

Navíc sám ministr práce a sociálních věcí Jurečka konstatoval, že rozdíl v rozpočtovém dopadu jím navrhovaného opatření a situace, kdy by nárok na příspěvek měly všechny děti bez ohledu na výši příjmu rodičů, by byl jen přes jednu miliardu korun. Vládní poslanci ovšem tyto mé návrhy opět shodili ze stolu a poškodili tak spoustu našich rodin s dětmi.

Jak dál s důchody dle SPD?

Samostatnou kapitolou mé práce byly návrhy na úpravy v důchodovém systému, které by pomohly našim starobním, invalidním a pozůstalostním důchodcům, zejména těm nízkopříjmovým. Zatímco vládní aktivity v této oblasti se doslova rovnaly nule.

Co se týče řešení situace našich důchodců i podoby reformy důchodového systému máme, jako hnutí SPD, jasnou představu, co je nezbytné a nutné v tomto směru dělat a změnit.

Akutním problémem je podoba důchodových valorizací. Veškeré valorizace důchodů, řádné i mimořádné, vyplývají ze zákona o důchodovém pojištění. Jejich velkým problémem je legislativní a praktický design jejich nastavení a fungování, který vyžaduje co nejrychlejší revizi, protože silně znevýhodňuje nízkopříjmové důchodce.

A to tím, že tyto valorizace jsou založeny buď pouze (ty mimořádné), anebo naprosto dominantně (řádné, lednové) na zvyšování procentní (tzv. zásluhové), u každého důchodce různě vysoké, složky důchodu. S rostoucí výší důchodu tak roste i míra a hodnota jeho zvýšení –a naopak. Což je krajně nespravedlivé.

V důsledku toho je totiž životní situace nízkopříjmových důchodců rok od roku horší, jelikož jejich příjmy se, oproti těm ostatním, stále výrazněji propadají a zaostávají za nimi. A jsou, zejména v současné době enormního zdražování základních životních potřeb, jednou z nejohroženějších sociálních skupin u nás. To musí skončit. Občané, kteří celý život poctivě pracovali pro český stát, si zaslouží prožívat důstojné stáří!

My v SPD naopak dlouhodobě navrhujeme jinou konstrukci zvyšování důchodů: o stejnou nominální částku všem jejich příjemcům, bez ohledu na celkovou výši jejich důchodu, tzn. bez ohledu na výši jeho procentní zásluhové složky.

Což znamená, aby se toto zvyšování odvíjelo pouze od základní složky důchodů, která je pro všechny jejich příjemce stejná (10 procent průměrné mzdy). Tedy aby zvyšování důchodů bylo definováno určitým procentním podílem ze základní výměry důchodu - ovšem nejdříve výrazně zvýšené. Naše představa výše základní složky důchodu ve střednědobém horizontu zhruba odpovídá aktuální výši minimální mzdy.

Vloni jsem za hnutí SPD vypracovala a podala novelu zákona o důchodovém pojištění, která by tuto základní, pro všechny stejnou, složku důchodu prozatím alespoň mimořádně navýšila ze současných 10 procent průměrné mzdy na 13 procent průměrné mzdy - což by znamenalo jednorázové zvýšení všech důchodů o cca 1 800 Kč měsíčně. I to nám pětikoaliční poslanci zamítli.

Co se týče důchodové reformy jako takové, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) do komise pro reformu důchodového systému, jako první ministr v polistopadové historii, nominoval pouze zástupce stran vládní koalice a nikoho z opozice – což je samo o sobě docela skandální a odsuzuje to tento projekt k neúspěchu, protože skutečná důchodová reforma, která má fungovat dlouhou dobu, předpokládá konsensus napříč politickým spektrem, mezi aktuální vládou a parlamentní opozicí.

Plán hnutí SPD na reformu důchodového systému se skládá z několika provázaných kroků, krátkodobého i dlouhodobého charakteru. Prioritou SPD je právě zmíněné co nejrychlejší řešení neudržitelné životní situace dnešních nízkopříjmových důchodců, a to jak starobních, tak i invalidních a pozůstalostních (vdov, vdovců a sirotků).

Jako naprosto nejdůležitější systémové opatření proto již delší dobu navrhujeme ono zavedení institutu minimálního důchodu na úrovni současné minimální mzdy, což by nyní znamenalo 17 300 korun měsíčně všem občanům, kteří splnili podmínky pro vznik nároku na starobní důchod - tzn., že dosáhli věku 65 let a současně odváděli důchodové pojištění po zákonem stanovenou dobu, která nyní činí 35 let, včetně tzv. náhradních dob. Tento minimální důchod by byl každoročně ze zákona zvyšován v závislosti na vývoji průměrné mzdy
a na zvyšování spotřebitelských cen.

Další složka starobního důchodu by již byla individuální a zásluhová a odvíjela by se od toho, jak vysoké měl konkrétní příjemce důchodu předchozí pracovní příjmy (a pojistné odvody) a jak dlouho pracoval. Minimální důchod by rovněž náležel všem zdravotně postiženým občanům ve třetím, nejtěžším, stupni invalidity, kteří nemohou pracovat.

Klíčové je pro nás rovněž pevně garantovat neprolomitelnost hranice věku odchodu do důchodu (při splnění povinné doby pojištění) na úrovni 65 let. A to klidně i ústavním zákonem, resp. ústavním dodatkem.

Odmítáme zvyšovat důchodové pojištění živnostníků. Otázku jejích potenciálně budoucích nízkých důchodů, kvůli dlouhodobě špatně nastavené legislativě, bychom řešili jednak vyšší podporou jejich individuálního zajištění na stáří – tzn. podporou dobrovolného penzijního připojištění, životního pojištění, stavebního spoření apod.– a současně snížením daní, resp. zvýšením daňových slev a umožněním odvádět jednoduchou nízkou paušální daň co nejvyššímu počtu našich živnostníků, bez ohledu na výši jejich příjmů.

Ale dlouhodobě je z hlediska udržitelnosti důchodového systému zcela zásadní skutečná a citelná dlouhodobá státní podpora řádné výchovy dětí a efektivní podpora pracujících rodičů. Cestu k tomu představuje především výrazná daňová motivace k rodičovství a k zakládání rodin, zejména rodin s více než dvěma dětmi. Zkrátka silná a kontinuální prorodinná politika podporující porodnost a zvýhodňující řádnou výchovu dětí v pracujících rodinách. A to v širším slova smyslu, včetně zavedení výhodných manželských půjček, státní, krajské či obecní podpory výstavby dostupného bydlení, masivní výstavba školek, umožnění částečných pracovních úvazku za plnou mzdu s podporou státu směrem k privátním zaměstnavatelům pro rodiče předškolních dětí apod.

Protože naprosto klíčovým faktorem důchodového systému našeho průběžného typu je počet aktuálně ekonomicky aktivních plátců důchodového pojištění (a daně z příjmu) resp. jejich poměr vůči aktuálnímu počtu příjemců starobních (a dalších) důchodů. Toto musíme mít při jakýchkoli úvahách o důchodové reformě na paměti především.

A nutné je i zavedení opravdu významného finančního zvýhodnění těch osob, které ještě před dosažením důchodového věku splňují či překračují dobu povinných odvodů sociálního pojištění (35 let dle současné právní úpravy). A také nastavení mnohem výraznějšího finančního navýšení starobních důchodů
(o tisíce, nikoli stovky korun měsíčně).

A současně snížení daně z příjmu (a případně i zdravotního pojištění) až po její úplné odpuštění - všem občanům, kteří budou dobrovolně pokračovat v práci
(v zaměstnání nebo živnostenském podnikání) i poté, co splnili podmínky pro přiznání starobního důchodu.

To jsou konkrétní programy a strategie SPD v oblasti důchodového systému. Doufejme, že brzy nastane možnost realizovat je v praxi.

Katastrofální zhoršení sociální situace vinou vlády Petra Fialy a recepty SPD

Závěrečné čtvrtletí roku 2022 bylo, bohužel, charakteristické prudkým zhoršením sociální a příjmové situace širokých vrstev českých občanů. Příčinou a hlavním důvodem tohoto stavu byla naší vládou absolutně nezvládnutá energetická krize kulminující astronomickým růstem cen elektřiny a plynu a opožděnou a naprosto nedostatečnou vládní reakcí na něj.

Vláda se pokoušela následky tohoto kritického stavu napravit novelou zákona o státní sociální podpoře a zákona o životním a existenčním minimu, ke kterým jsem za SPD podala řadu pozměňovacích návrhů, protože vládní předloha byla absolutně nedostatečná a nekvalitní. Snažila jsem se dosáhnout výraznějšího zvýšení přídavku na děti pro pracující rodiče tak, aby rodiny měly tuto dávku alespoň o 600 až 800 korun měsíčně vyšší, než ti rodiče, kteří dlouhodobě nepracují, ačkoli pracovat mohou. Považuji to za principiálně správné a potřebné, i motivační, opatření.

A za spravedlivé ocenění pracujících rodičů a jejich dětí. I s ohledem na to, že tyto rodiny mají zpravidla vyšší životní náklady, spojené právě s tím, že pracují. A to včetně nákladů na děti, například na školky a dětské skupiny, na hlídání, na kroužky, na dojíždění apod.

Dále jsem chtěla rozšířit okruh dětí (a rodin), které mají nárok na přídavek na dítě. Konkrétně tak, aby tento nárok měly všechny nezaopatřené děti žijící v rodinách, jejichž rozhodný příjem nepřevyšuje čtyřnásobek životního minima rodiny. V situaci, kdy rapidně roste inflace a životní náklady rodin s dětmi, je současná úroveň nastavení horního limitu pro nárok na přídavek na dítě stále příliš nízká a značně ohrožuje životní úroveň a existenční situaci desítek tisíc rodin, už i s příjmy na úrovni průměrné mzdy či mírně nad ní. Zejména kvůli enormně rostoucím nákladům na bydlení, cenám energií, nájemného, výši splátek hypotečních úvěrů apod.

V této souvislosti stojí za zmínku i to, že v sousedním Německu mají nárok na přídavek na dítě všechny rodiny, bez ohledu na výši jejích příjmů. A je to tak správné.

Pro konkrétnější představu – schválení tohoto mého návrhu by například umožnilo, aby přídavek na své dítě mohli nově pobírat například ti rodiče-samoživitelé s jedním dítětem, jejichž měsíční příjem se pohybuje v rozmezí
od 22 do 26 000 korun. Ti na něj nyní nárok nemají.

Musíme razantně pomoci občanům s náklady na bydlení a energie!

Nejobsáhlejší sada mých návrhů se týkala úprav nastavení příspěvku na bydlení. Šlo o zvýšení horní hranice tzv. měsíčních uznatelných (normativních) nákladů na bydlení ve všech typech bytů z hlediska vlastnictví či pronájmu. A dále pak o návrat k předchozí praxi, kdy byly normativy na bydlení stanoveny zvlášť pro jednočlenné a zvlášť pro dvoučlenné domácnosti. Sloučení těchto dvou kategorií dohromady, se stejnou výší normativů, totiž poškozuje nízkopříjmové dvoučlenné domácnosti, jelikož např. při stejné výši nákladů na bydlení a stejné výši příjmů jednočlenné a dvoučlenné domácnosti obdrží všichni tito lidé nominálně stejně vysoký příspěvek na bydlení.

Zvýšení samotných normativů jsem považovala za nezbytné zejména z důvodu enormního růstu cen energií (a tedy i měsíčních záloh plateb za elektřinu a plyn), který vládou stanovené normativy (ani jejich ad hoc zvýšení na rok 2023) dostatečně nereflektovaly.

Z praxe jsou mi známy desítky až stovky konkrétních případů (a samozřejmě v kontextu celé země jich jsou statisíce), kdy domácnostem přicházejí nové rozpisy měsíčních záloh na platbu elektřiny a plynu ve výši 12 000 až 20 000 Kč. Což jsou částky výrazně nad navrhovanými normativy, které nyní neumožňují poskytnout adekvátní a nutný příspěvek na bydlení zejména (nízkopříjmovým) jednočlenným a dvoučlenným domácnostem žijícím v rodinných domech s vysokými platbami za energie.

Rovněž jsem navrhla zvýšení speciálního ad hoc navýšení normativů na bydlení speciálně pro rok 2023 pro všechny typy domácnosti ve vlastnických bytech
a domech o 5 000 korun měsíčně právě s ohledem na zmíněny enormní růst cen energii v tomto typu bydlení.

Všechny návrhy vládní koalice opět smetla ze stolu a poslala statisíce domácností do velmi kritické situace z hlediska jejich schopnosti hradit dlouhodobě náklady na bydlení a zároveň mít dostatek finančních prostředků na další nezbytné životní náklady typu stravování, dopravy apod.

Rozpočet 2023

Potom přišel vládní návrh rozpočtu na rok 2023 – a mých pět pozměňovacích návrhů k němu.

V prvním z nich jsem navrhovala převést v rámci rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí 3 300 000 000 korun v určitém poměru z výdajového ukazatele Dávky pomoci v hmotné nouzi do výdajových ukazatelů Dávky osobám se zdravotním postižením, Náhradní výživné pro nezaopatřené dítě a Příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách. Navýšení výdajů v rozpočtové položce Dávky pomoci v hmotné nouzi meziročně o více než 80 % jsem totiž považovala za naprosto nesprávné a neodůvodněné. Plně postačující by zde bylo navýšení odpovídající meziroční míře inflace. Navíc jde zčásti o výdaje na sociální dávky, které bývají nejčastěji zneužívány osobami, které se dlouhodobě vyhýbají práci, ačkoliv pracovat mohou.

Druhý můj návrh by znamenal odebrání 4 miliard korun z položky Dotace na obnovitelné zdroje energie z rozpočtové kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu a jejich přesunutí do rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí, konkrétně do výdajového ukazatele Dávky státní sociální podpory a pěstounské péče.

Vládní navýšení výdajů v rozpočtové položce Dotace na obnovitelné zdroje energie oproti loňskému roku lze vzhledem k situaci v oblasti energetiky považovat za zcela neodůvodněné a naddimenzované a z hlediska veřejného zájmu existují mnohem naléhavější priority, například právě v oblasti sociální
a prorodinné politiky. Proto jsem navrhla podpořit namísto toho skutečně potřebné občany.

Třetí můj návrh se týkal převodu 6 450 000 000 korun z rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa, konkrétně z výdajového ukazatele Odvody do rozpočtu Evropské unie do rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí, konkrétně do výdajových ukazatelů Neinvestiční nedávkové transfery (šlo o finanční posílení rozpočtové položky, ze které se financují sociální služby, zařízení pro děti, seniory, zdravotně postižené atd.) a Platy zaměstnanců v resortu práce a sociálních věcí (kde vláda dokonce navrhla meziroční snížení výdajů, což je nepřijatelné).

Ve čtvrtém návrhu šlo o převod částky 100 milionů korun z ukazatele Dávky pomoci v hmotné nouzi do rozpočtové položky Transfery územním rozpočtům na sociálně-právní ochranu dětí v rámci kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí, kdy jsem chtěla finančně podpořit zařízení poskytující péči a ochranu dětem vyžadujícím okamžitou pomoc.

A v posledním, pátém, návrhu se jednalo o převod 100 milionů korun z položky Dotace na obnovitelné zdroje energie na dávky osobám se zdravotním postižením v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí.

Ptáte se, zda některý z těchto návrhů na pomoc slušným a pracujícím občanům
v sociálním ohrožení prošel? Kvůli postoji vládních poslanců nikoli.

Vláda zařízla naši pomoc zdravotně postiženým a rodinám s dětmi

Na sklonku loňského roku jsem se snažila ve Sněmovně prosadit některé naše další návrhy zákonů na pomoc těm skupinám občanů, kteří jsou nejvíce ohrožení současným nebývalým zdražováním všech základních životních nákladů.

Jednalo se v prvé řadě o návrh na změnu zákona o sociálních službách. Jeho podstatou byla naše snaha o zvýšení příspěvku na péči zdravotně postiženým osobám v prvním a druhém stupni závislosti. Těmto osobám byl příslušný příspěvek naposledy zvýšen před šesti lety v roce 2016, a to tehdy pouze o zhruba deset procent, zatímco osobám ve třetím a čtvrtém stupni závislosti byl v posledních letech, a je to tak naprosto správné, zvyšován citelněji a markantněji. A i přesto je to vzhledem k poslednímu vývoji nedostatečné. Ale situace osob v prvním a druhém stupni závislosti je nyní až zoufalá.

Jen pro bližší představu. Nárok na příspěvek na péči v prvním stupni závislosti mají ve věku do 18 let ty osoby, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejsou schopny zvládat tři základní životní potřeby. A ve druhém stupni závislosti jde potom o osoby, které nezvládají čtyři až pět základních životních potřeb.

Ve věku nad 18 let mají nárok na příspěvek na péči v prvním stupni závislosti ty osoby, které nejsou schopny zvládat tři až čtyři základní životní potřeby, a ve druhém stupni pak jde o osoby, které nezvládají pět až šest základních životních potřeb. Čili jedná se bezezbytku o osoby s velmi vážnými zdravotními handicapy a životními omezeními.

Pro přiznání příspěvku na péči se posuzuje schopnost zvládání těchto základních životních potřeb, jako je mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání
a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost u osob starších 18 let.

Současná výše příspěvku na péči pro osoby do 18 let věku činí za jeden kalendářní měsíc 3 300 korun, jde-li o stupeň jedna, a 6 600 korun měsíčně, jde-li o stupeň dva. Výše příspěvku na péči pro handicapované osoby starší 18 let pak aktuálně činí za kalendářní měsíc 880 korun, jde-li o stupeň jedna, což je něco naprosto neakceptovatelného. Když si uvědomíme, že jde o osoby, které nezvládají až čtyři základní životní potřeby, a 4 400 korun je výše příspěvku v této věkové kategorii, jde-li o stupeň závislosti dva. Tedy sumárně jde o naprosto nedostatečné a neodpovídající částky.

Aktuální výše příspěvku na péči u osob s lehkou a středně těžkou závislostí je už absolutně nedostatečná a nemůže těmto osobám v takzvané domácí péči v žádném případě zajistit pořízení odpovídající kvalifikované péče, pomoci nebo asistence.

A byl tu i jeden velmi aktuální argument na podporu našeho návrhu, a tím je skutečnost, že Ministerstvo práce a sociálních věcí novelou příslušné vyhlášky zvýšilo od letošního 1. ledna poplatky za sociální služby, což povede k dalšímu zhoršení péče o zdravotně postižené občany. Pro osoby v prvním a druhém stupni závislosti to bude už opravdu likvidační, a ještě markantněji to sníží kvalitu jejich životů. A bude to mít i jednoznačně negativní dopady na jejich zdravotní stav.

Ze všech těchto důvodů jsem tedy navrhovala zvýšit příspěvek na péči u osob do 18 let věku o 50 %. V prvním stupni závislosti z 3 300 korun měsíčně na 4 950 měsíčně a v druhém stupni závislosti z 6 600 na 9 900 měsíčně. A dále zvýšit rovněž příspěvek na péči u osob v prvním stupni závislosti nad 18 let věku o 200 %, ze současných 880 korun alespoň na 2 640 měsíčně a u osob starších 18 let ve druhém stupni závislosti navrhujeme zvýšení tohoto příspěvku opět o 50 %, ze současných 4 400 na 6 600 měsíčně.

Rozpočtové dopady našeho návrhu se pohybovaly maximálně v řádu nižších jednotek miliard korun ročně, což v kontextu veškerých rozpočtových výdajů není nikterak závratná suma.

Jde navíc o sumu, jejíž vynaložení je zcela jistě ve veřejném zájmu, a která by alespoň částečně pomohla našim zdravotně postiženým spoluobčanům, jejichž osudy jsou už i tak dosti složité a těžké, žít o něco důstojněji bez obav z každého dalšího dne a každé další platby či složenky.

Jak myslíte, že k tomuto návrhu hlasovali poslanci asociální vládní pětikoalice? Samozřejmě byli proti…

Dalším návrhem zákona, o jehož prosazení jsem bojovala, byla snaha o zvýšení rodičovského příspěvku ze současných 300 000 korun na 360 000 korun a současně o zavedení automatického zákonného valorizační mechanismu této sociální prorodinné dávky o roční míru inflace vyjádřenou přírůstkem indexu spotřebitelských cen za předchozí kalendářní rok podle oficiálních údajů Českého statistického úřadu.

S ohledem na výrazný růst inflace a cen základních životních potřeb a nákladů rodin za bydlení, energie, potraviny, pohonné hmoty, dětské potřeby, splátky hypoték a tak dále, stále považuji navýšení tohoto příspěvku za nanejvýš akutní
a potřebné. I proto, že Fialova vláda jeho zvýšení za celý rok svého dosavadního působení, přes halasné sliby, ani nepředložila. Navrhovaná částka navýšení příspěvku o 60 000 korun vycházela zhruba z kumulativní míry inflace od doby jeho posledního zvýšení ke dni předložení

V situaci, kdy se rodiny s malými dětmi a zejména tam, kde se jedná o rodiče samoživitele, především matky, v důsledku rostoucí inflace tažené růstem cen nejzákladnějších životních nákladů a potřeb propadají ve velkých počtech pod hranici příjmové chudoby, přicházejí o úspory, a hrozí jim pád do dluhové spirály či exekucí, považuji navrhované zvýšení rodičovského příspěvku za nezbytně nutné

A hlavně jde o výdaj, který se nám mnohonásobně vrátí, například v podobě vyšší budoucí udržitelnosti důchodového systému. Jde z hlediska státu o naprosto správnou a oprávněnou investici. A kromě nárůstu rozpočtových výdajů na straně jedné je třeba na straně druhé odečíst od tohoto čísla náklady na dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi těm rodičům, které nyní pobírají v důsledku svých velmi nízkých příjmů. O tyto sociální dávky totiž už nebudou muset mnozí z nich napříště žádat - s ohledem na budoucí výši jejich příjmů vlivem zvýšení rodičovského příspěvku.

Je už asi až nadbytečné psát, že pětikoaliční poslanci tento návrh nepodpořili…

Ba co více, svým vědomým postojem znemožnili konání mimořádné schůze Sněmovny, která by se podrobně zabývala závažnými problémy v oblasti sociální politiky, zejména právě pomocí zdravotně postiženým občanům a rodinám s nejmenšími dětmi, když se nepřihlásili ke svým hlasovacím zařízením, ačkoli byli v sále fyzicky přítomni – a o našich návrzích na zvýšení příspěvku na péči a rodičovského příspěvku tak nemohlo být v prvním čtení z důvodu neusnášeníschopnosti Sněmovny meritorně hlasováno a jejich projednání se zpozdilo minimálně o půl roku!

Poslanci stran vládní koalice se tedy přezíravě a arogantně odmítli zabývat návrhy, které by nepochybně pomohly statisícům občanů v tíživé sociální situaci. Šlo o neuvěřitelný cynismus politiků vládní koalice, která si bere tyto občany jako rukojmí svých politických her. A přitom sama vláda není již více než rok schopna předložit vlastní návrhy na pomoc těmto občanům.

Já osobně ovšem boj za práva těchto lidí, jakožto i boj za důstojné životy všech našich slušných a pracujících spoluobčanů nevzdávám, a i v novém roce v něm budu pokračovat ještě intenzivněji a s maximálním úsilím!

Přeji Vám všem úspěšný nový rok a pevné zdraví!