Do našeho zákonodárství, do české exekutivy  - a samozřejmě i do oblasti české justice, včetně naší soudní soustavy.

Proto rovněž od počátku jednoznačně odmítáme ratifikaci tzv. Istanbulské úmluvy. Což je mezinárodní smlouva, která má - pod deklarotorním a líbivým krytím údajného boje proti násilí na ženách – ambice uplatňovat v signatářských státech progresivistickou genderistickou ideologii a rozvracet staletími prověřené společenské a mezilidské vazby a role, včetně snahy
o rozložení vztahů mezi muži a ženami a o zničení tradiční rodiny jakožto naprosto nejdůležitější, konstituční společenské jednotky.

Kdo prosazuje Istanbulskou úmluvu v České republice?

Ženy (a koneckonců i muže) proti domácímu i jinému násilí již přece nyní velmi dobře chrání český právní řád a český trestní zákoník – samozřejmě za předpokladu, že policie, státní zastupitelství a soudy budou vždy kvalitně konat svoji práci
a příslušné zákony rychle a efektivně vymáhat i v praxi, a to bez ohledu na to, kdo domácí násilí páchá a kdo je jeho obětí. Padni komu padni. 

Na jaře roku 2019 poslanci hnutí SPD (po slovenském vzoru)  ve Sněmovně navrhli, aby česká vláda vzala zpět svůj podpis
(z roku 2016) pod Istanbulskou úmluvou a aby tak byl ratifikační proces ukončen jednou provždy.

Bohužel, pro tento návrh se tehdy nenašla ve Sněmovně potřebná většina. Proti našemu návrhu hlasovalo hnutí ANO
(s čestnou výjimkou dvou poslanců), poslanecké kluby Pirátů, ČSSD a TOP 09 i většina poslaneckého klubu KSČM. 

Důvody proti

Důvodů, proč musíme tento nebezpečný dokument odmítnout – a nikdy nepřipustit jeho implementaci do českého právního řádu, kde by dokonce byl, jakožto mezinárodní smlouva, nadřazen ostatním českým zákonům, je mnoho:

Šlo by  o další závaznou a nepřijatelnou nadnárodní právní regulaci vůči českým občanům a vůči orgánům českého státu – a tudíž i o další omezení české legislativní, exekutivní i justiční suverenity.

Istanbulská úmluva znamená průlom nejen do českého právního systému, ale i do našich staletých  společenských tradic a zvyklostí.

Úmluva přináší reálné riziko sankcí pro české občany
(i pro český stát jako takový) od mezinárodních soudů (zde se jedná hlavně o Evropský soud pro lidská práva).

Úmluva by vnesla do našeho právního řádu, kde má panovat rovnost všech subjektů práva, povinnost přednostně  zohledňovat ve všech případech tzv. genderové hledisko.

Viz. např. článek 3, písm. c) Úmluvy: 

„Pro účely této Úmluvy „gender” /rod/ znamená sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže;“.

Anebo článek 12, odst. 1:

„Smluvní strany přijmou nezbytná opatření k prosazování změn sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů za účelem vymýcení předsudků, obyčejů, tradic a veškerých dalších zvyklostí, které jsou založené na myšlence méněcennosti žen nebo stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“

Neopominutelným negativem tohoto dokumentu  je i povinnost smluvních stran (v našem případě tedy České republiky)  vytvořit  - a z veřejných peněz financovat -  kampaň (indoktrinaci), prováděnou tzv. politickými neziskovými organizacemi  se zahraničním napojením. Kampaň, která by „školila“ naše státní úředníky a soudce v tom, jak Istanbulskou úmluvu aplikovat v praxi. A která by stála naše daňové poplatníky desítky milionů korun.

Zde jsou příklady:

„Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro přijetí
a prosazování celostátní efektivní, komplexní a koordinované politiky zahrnující veškerá relevantní opatření směřující
k prevenci ...“ (článek. 7 odst. 1)

„Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních, volnočasových a v médiích…“ (článek. 14 odst. 2)

 „Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření
a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost.“ 
(článek 8).

Istanbulská úmluva by rovněž povzbudila šíření atmosféry udavačství a strachu, v mnoha případech by vedla i k prolomení lékařské a advokátní mlčenlivosti se všemi negativními důsledky.

Dokument by znamenal i další  nebezpečnou a neakceptovatelnou ingerenci státu, a to na základě zahraničního diktátu, do českých školních a vzdělávacích osnov. Tedy další ideologickou masáž našich dětí.

Přijetí úmluvy by způsobilo nepřijatelný průlom do základních principů  (trestního) práva v podobě zvenčí vynuceného oslabení důkazní praxe a rozšíření počtu trestných činů, kde může být sankcí odebrání rodičovských práv. Což je mimochodem jasný důkaz toho, že jde o další z řady (zahraničních) nástrojů, které útočí na tradiční rodinu.

Istanbulská úmluva také přímo ohrožuje zachování primátu ústavního práva na svobodu svědomí a svobodu vyznání.

Hnutí SPD proto jasně odmítá ratifikaci Istanbulské úmluvy Parlamentem České republiky. 

Zastavme tedy v novém volebním období tento nepřípustný zahraniční zásah do našich vnitřních záležitostí, který by navíc přinesl rozbití základních principů práva, omezení občanských svobod i postupný rozklad mezilidských vztahů, jednou provždy!