dovolte mi, abych za náš poslanecký klub shrnula to, co se tady za celou dobu udělo. Pro náš klub je zcela nepřijatelné to, co vláda předvedla v samotném závěru parlamentního projednávání tohoto zásadního zákona, který ovlivní životy všech občanů v České republice. Jde o totální změny minimálně ve třech klíčových oblastech projednávané problematiky - je to stanovení věku odchodu do důchodu, výčet náročných profesí, jejichž příslušníci by měli nárok na dřívější odchod do plného a řádného důchodu a otázka započítávání a přiznávání výchovného v budoucnu. Více než rok se o těchto věcech i za naší aktivní účasti jednalo a nakonec je všechno jinak. To zrovna nesvědčí o promyšlené vládní strategii v důchodové problematice.
Uvedu jen dva příklady. Celou dobu nás tady vláda ujišťovala o tom, že zvyšování věku odchodu do důchodu je nezbytné s ohledem na rostoucí dobu dožití, a že tudíž postupné zvyšování hranice věku do důchodu bude navázáno na demografické studie a vývoj této doby dožití. Byly nám představovány složité rovnice, jak se tyto parametry určují a vypočítávají, série grafů a podobně. A výsledek? Na vývoji doby dožití nebude záležet vůbec. Věk odchodu do důchodu se stanoví takzvaně od stolu a natvrdo. Stalo se tak poté, co představitelé České demografické společnosti původní vládní návrh strhali jako naprosto neodborný a nekompetentní a poté, co Ministerstvo zdravotnictví ve svých připomínkách zcela zpochybnilo samotnou otázku zvyšování věku odchodu do důchodu a kritizovalo ji s ohledem na zhoršující se zdravotní stav lidí po šedesátém roce života.
Vláda tedy učinila z nouze ctnost a zvyšování věku odchodu do důchodu, aby si zachovala tvář, ponechává v návrhu v jiné formě a podobě provedení. Pro nás, pro naše hnutí, je jakékoliv zvyšování věku odchodu do řádného starobního důchodu naprosto nepřekročitelnou červenou linií hranice 65 let věku pro vznik nároku na starobní důchod při splnění povinné doby účasti na důchodovém pojištění. Je pro nás nezpochybnitelná a nejraději bychom ji zakotvili přímo do české ústavy, aby nebyla předmětem experimentů jakékoliv budoucí vlády.
Druhým příkladem je otázka okruhu a výčtu náročných profesí, jejichž příslušníci budou mít nárok na dřívější odchod do plného řádného a nekráceného starobního důchodu. Více než rok jsme byli při jednáních ujišťováni, že tato věc je čistě záležitostí odborné debaty lékařů a expertů na pracovní lékařství, hygienu a dopady vlivu pracovního prostředí na zdraví lidí, a že konečný návrh bude plně reflektovat závěry a doporučení této odborné debaty. Nejprve tomu tak malou chvilku bylo. I když si vláda z rizikových pracovních faktorů pro vznik nároku na dřívější řádný důchod příslušníků náročných profesí vybrala pouze čtyři - ale šlo o více než 100 000 zaměstnanců v rizikových pracovních kategoriích 4 a 3, přičemž návrh už byl představen sociálním partnerům, odborům, zaměstnavatelům a bylo dokonce stanoveno, že zaměstnavatelé osob v těchto vybraných rizikových profesích za ně budou odvádět vyšší sociální pojištění.
Takže klidně můžeme hovořit o tom, že zde již vzniklo legitimní očekávání ohledně budoucího uspořádání důchodů v náročných profesích u nemalého počtu osob - u zaměstnanců, ale i u zaměstnavatelů. Ale to trvalo jen velice krátce, protože prakticky přes noc se zde ve Sněmovně objevili dva noví experti na problematiku rizikových pracovních faktorů a pracovního lékařství - je to pan Jan Jakob a Marek Benda a oni nám tady všem řekli: ne, tohle nebude. Experti to definovali naprosto špatně. Na plný dřívější důchod z důvodu náročnosti a rizikovosti profese bude mít nárok o 100 000 lidí méně, než původně stanovila vláda. A vláda řekla: ano, máte pravdu, úplně jste nám otevřeli oči, děkujeme. Bude to tak, jak říkáte. No, ještě že vás tu máme.
Naprosto tragikomické je potom zdůvodňování některých vládních politiků, například lidovců, proč je pro ně návrh pánů Jakoba a Bendy nakonec přijatelný. Je to prý proto, že zaměstnancům v rizikové kategorii 3, kteří nejprve nárok na dřívější odchod do důchodu měli mít a teď ho mít nebudou, bude vše kompenzováno tím způsobem, že jim jejich zaměstnavatelé budou jednou přispívat na penzijní spoření do takzvaného třetího pilíře - nevíme kdy, nevíme kolik, nevíme jak, není zde logicky žádný legislativní návrh, jen tvrzení vystřelené od boku, přičemž je otázkou, jak moc pomůže příspěvek od zaměstnavatele do třetího pilíře třeba zaměstnanci v náročné profesi, kterému je 57 let a dosud nemá dobrovolné důchodové spoření ani založené.
Ten efekt v jeho budoucím důchodu se nachází někde v oblasti pár desítek korun měsíčně. A to přinejlepším výměnou za to, že v těžké práci bude muset zůstat o pět let déle. Je to strašné a je to nepochopitelné, že někdo toto s vážnou tváří vydává za dobrý a rozumný kompromis. Věcí, o které se v souvislosti s vládním návrhem tolik nemluví, i když z hlediska ekonomického dopadu na budoucí seniory je jednoznačně nejdůležitější, je vládou plánované snižování poměru starobního důchodu vůči předchozí mzdě budoucích seniorů již od roku 2026 - tedy v podstatě už za rok.
Znamená to zásadní budoucí pokles reálných důchodů, zejména u těch nízkopříjmových pracujících občanů. A když si to dáme do překladu, tak jde o to, že od roku 2026 bude výpočet starobního důchodu pro každého jeho budoucího příjemce mnohem méně výhodný než je tomu dneska, že tedy klesne poměr jeho důchodu vůči jeho předchozí mzdě oproti situaci, kdyby šel do starobní penze dneska.
Jeden jediný rok bude znamenat zásadní propad starobního důchodu, protože nelze počítat a porovnávat jen prvotní výměr starobního důchodu, který se bude lišit jen třeba o desítky korun měsíčně, ale musíme přece zohlednit celou dobu pobírání starobního důchodu, která může být 20, v některých případech i 30 let - a pak už jde v celkovém souhrnu o rozdíl v řádech desítek tisíc korun, jestliže sečteme dva parametry: méně výhodný výpočet důchodu, a tudíž nižší důchod a pozdější odchod do tohoto důchodu, než je tomu dnes. Nižší důchody a kratší doba jejich pobírání, to je hlavní smysl a výstup vládního návrhu.
Mnohokrát jsem tady hovořila i o obtížném uplatnění lidí nad 55 let věku na trhu práce, protože jde o jednu z nezaměstnaností nejvíce ohrožených skupin občanů. Milé kolegyně, milí kolegové, lidé, kteří plnohodnotně, tedy na plný úvazek, pracovat ze zdravotních důvodů nemohou, tak oni stejně pracovat nebudou - budou pravděpodobně odcházet do předčasných důchodů, do invalidních důchodů, na dlouhodobé nemocenské, na podporu v nezaměstnanosti, na sociální dávky nebo dále se bude prohlubovat šedý trh práce, což všechno přece zatíží naše veřejné rozpočty a náš sociální systém, a přínos vládou navrhovaných opatření tak bude fiskálně nulový, anebo záporný. Důchodový systém a důchodový účet totiž nejsou samostatné kategorie, ale pevné součásti systému našich veřejných rozpočtů, veřejných příjmů a výdajů a celého našeho sociálně-ekonomického prostředí a nemá na ně zdaleka vliv pouze nastavení věku odchodu do důchodu, ale mnohem více úplně jiné faktory a jiné parametry.
Míra inflace, míra nezaměstnanosti, podoba a struktura zaměstnanosti, úroveň a výše mezd a další záležitosti. Český občan stráví za svůj život v práci v průměru 36 let. Bez započítávání náhradních dob pojištění jde o čistou dobu práce. To je výrazně nad evropským průměrem, jak dokládají i data statistického úřadu EUROSTAT. Naši zaměstnanci patří k těm nejvíce a nejdéle pracujícím v Evropě, což je dáno jak délkou standardní týdenní pracovní doby, nižším počtem svátků a dní pracovního volna, než je v zahraničí, i objemem přesčasové práce, kterou musí lidé s průměrnými i nižšími příjmy odvést, aby vůbec mohli uživit své rodiny a své nejbližší. Průměrný český zaměstnanec tak během svého produktivního věku odpracuje o 5 až 10 let více než jeho západoevropští kolegové. Čeští občané tráví v zaměstnání skoro 40 hodin týdně, zatímco Němci maximálně 35 hodin. To vyplývá z dat projektu index prosperity. Naši občané České republiky mají minimálně o desetinu delší pracovní život, než je evropský průměr. To si stále je potřeba dokola opakovat. I proto musí být hranice věku pro vznik nároku na starobní důchod v České republice nižší, než je v zahraničí. Je to jasný a pravdivý argument.
V České republice je i mnohem vyšší podíl průmyslu než jinde v Evropě a současně i významně vyšší podíl těžké manuální práce a zaměstnanců, kteří ji celoživotně vykonávají. Česká republika je po Irsku země s druhým nejvyšším podílem průmyslu a stavebnictví v Evropské unii a v celé Evropě. Prosím, nevymýšlejme, jak ještě dále zkomplikovat a ztížit život našim zaměstnancům a seniorům, ale raději se zaměřme na příjmovou stranu důchodového účtu a celého státního rozpočtu, na boj proti únikům daní a pojistných odvodů na černém a šedém trhu práce, na reformu podoby zaměstnávání lidí v exekucích, na motivační podporu dobrovolného setrvání v zaměstnání lidí v předčasných i v řádných důchodech, na boj proti daňovým únikům a nedoplatkům. Nejsou to vůbec malá a nízká čísla. Dle státního závěrečného účtu za rok 2023 se například jedná o 110 miliard korun daňových nedoplatků.
K uvedené problematice si dovolím ještě přednést pár citací. Takže cituji: "Jsme v situaci, kdy má mnohočetné exekuce 400 000 až 450 000 lidí, většina z těchto lidí je často v exekucích od roku 2012 nebo 2013. Už jsou v neřešitelném stavu, vytlačeni do šedé ekonomiky. Zvykli si na to. Nevydělává z toho ani věřitel, ani stát, protože dlužníci neodvádějí odvody, zhruba polovina lidí, která je v neřešitelných exekucích, podle našich dat pracuje načerno nebo optimalizuje své příjmy, aby si snížila příjmy oficiální. Musí se udělat nějaký férový systém, který zbaví lidi dluhů, oni výměnou za to odejdou ze šedé ekonomiky. V šedé ekonomice se takto z důvodů exekucí ztrácí 12 miliard korun ročně, to je konzervativní a nejnižší odhad v ročních nezaplacených odvodech na sociálním pojištění." A toto řekl přesně sociolog Daniel Prokop v Českém rozhlase 13. září 2023.
Cituji dále: "Podle našich odhadů se na šedém pracovním trhu může pohybovat až půl milionu lidí. Stát tak může přicházet na daních a pojistném o 250 až 300 miliard korun ročně." Toto řekl Jiří Halbrštát, manažer personální agentury Manpower Group pro Novinky 9. listopadu 2023.
No a jak se vůbec šedý trh projevuje? Tak ten může mít různé formy, jedná se například o různé zneužívání lidí v těžké situaci, kdy často nemají na výběr, nikdo je nechce zaměstnat, protože jsou nemocní, postižení, mají psychické problémy, exekuce. Nemají, tak vlastně na výběr. Ale to asi není jediná forma. Ne, potom je to samotná práce bez smlouvy, kterou částečně dělají lidé registrovaní na Úřadu práce a pobírající různé dávky. A pak je to také nelegální zaměstnávání cizinců a samotný švarcsystém, kdy lidé pracují na živnostenský list, i když mají jen jednoho odběratele, nebo chcete-li zaměstnavatele.
Když se zeptaly Novinky, jak k tomuto číslu půl milionu lidí na šedém trhu dospěli, tak odpověď byla taková, že: "Vycházíme z informací, které jsme získali od lidí pohybujících se v oboru, ať už se jedná o agentury, zaměstnance Ministerstva práce, ale třeba i inspekce práce. Na IČO pracuje až milion lidí a z naší praxe je možné si domyslet, že se jedná o švarcsystém až u třetiny z nich, to by bylo asi 300 000 lidí. Potom je zde asi 50 000 lidí, kteří jsou zaregistrováni na Úřadu práce, ale někde částečně pracují. A pak jsem ještě nejmenoval tu formu, kterou často vidíme v gastronomii anebo stavebnictví, kde lidé dělají oficiálně za minimální mzdu a zbytek dostanou na ruku." Konec citace.
Z dlouhodobého hlediska je nejen s ohledem na příjmy důchodového systému jednoznačně nejdůležitější provádění systémové prorodinné politiky a podpory porodnosti v pracujících rodinách, což do budoucna zajistí pozitivní demografický vývoj a dostatečný počet plátců daní a sociálního pojištění, ze kterého jsou důchody v našem průběžném systému financovány. Tato otázka je nyní, v situaci, kdy nám strmě a bezprecedentně klesá porodnost i úhrnná plodnost, naprosto klíčová a životní, to zdůrazňuji, je to naprosto klíčové a životní. Patří sem zvýšení daňových slev a daňových zvýhodnění pro pracující rodiče řádně vychovávající své děti, systém výhodných manželských půjček a také rodinných půjček se státní garancí a snížením dluhu při narození dalšího dítěte v rodině, státní podpora budování kapacit dostupného bydlení, vyšší porodné pro třetí a čtvrté dítě v pracujících rodinách, pokud tedy alespoň jeden z rodičů, a to zdůrazňuji. Pracuje dále pak rozšiřování kapacit škol a školek, kde je současná situace také naprosto smutná, anebo široká nabídka částečných pracovních úvazků pro rodiče předškolních dětí v součinnosti státu a zaměstnavatelů. Zcela na místě je i snížení sociálního pojištění rodičům vychovávající nezaopatřené děti a vyšší koeficient výpočtu procentuální, tedy zásluhové složky důchodů těmto lidem za každé vychované dítě.
Fialova vláda jde ovšem v oblasti rodinné politiky zcela opačným směrem, když ruší a omezuje prorodinné slevy na dani a v oblasti rodičovského příspěvku se zachovala naprosto diskriminačně a jako macecha vůči části rodičů dětí do čtyř let věku. Samostatnou kapitolou je nekompetentní postup vlády ve věci zajištění kapacit předškolních zařízení.
Kolegyně a kolegové, do roku 2019 byl důchodový účet, tedy bilance vybraného sociálního pojištění, versus vyplacený objem důchodů v přebytku. V roce 2019 přebytek činil 16,44 miliardy. Ještě za rok 2021, tedy před nástupem Fialovy vlády, zde bylo snesitelné nízké saldo 2,26 miliardy korun. Zásadní zlom přinesly až roky 2022 až 2023, a to kvůli vysoké inflaci do velké míry způsobené a neřešené právě vládou Petra Fialy. Kvůli této velké inflaci bylo ze zákona nutné několikrát mimořádně valorizovat důchody, což způsobilo eskalaci výdajů důchodového účtu a jeho schodku. Během let 2022 až 2023 stouply výdaje důchodového systému meziročně o 100 miliard korun, přitom příjmy důchodového účtu rostou kontinuálně v posledních letech v průměru o 50 miliard korun ročně, což by bez výdajů na mimořádné valorizace umožňovalo držet bilanci důchodového účtu v rovnováze, či spíše v přebytku.
Zmíním ještě jeden příklad ze zahraničí. (Velký hluk v sále.) Švýcarští voliči si dne 3. března letošního roku v celostátním referendu odhlasovali zvýšení státních (starobních?) důchodů a zachování věku odchodu do důchodu na 65 letech, a tak tedy zatímco v České republice jsou starobní a další důchodci mnohdy z vládních řad označovány za sociální skupinu, jejíž příjmy a sociální standard se má v zájmu snížení deficitu veřejných financí snížit, tak ve Švýcarsku to občané vidí jinak. A to tak, že důchod není žádný parazitismus, nýbrž nárok na zasloužený a důstojný odpočinek po celoživotní práci. A totéž přesně si myslíme i my. Zkrátka lidé si mají po celoživotní práci užít takzvaný podzim života, aby si ho užívali ještě alespoň částečně ve zdraví. No, a Švýcaři letos v březnu rovněž v referendu podpořili i iniciativu Lepší život v důchodu, která poskytne dostatečnou třináctou měsíční důchodovou dávku seniorům potýkajícím se s rostoucími životními náklady.
V dalším samostatném hlasování pak 74,7 % a švýcarských občanů odmítlo návrh, jehož cílem bylo postupné zvyšování věku odchodu do důchodu z 65 na 66 let v průběhu příštích deseti let a jeho následné navázání na takzvanou střední délku života. Nepřipomíná vám to něco? Podle švýcarského politologa Urse Bieriho vyjádřilo švýcarské obyvatelstvo v tomto hlasování především svou naštvanost na velké firmy a korporace, které si vypomáhají k čím dál vyšším ziskům na úkor zaměstnanců a celé společnosti. Mezi Švýcary panuje názor, že stát je schopen mobilizovat velmi vysoké částky na pomoc největším firmám, zatímco obyčejní lidé z toho nemají žádný prospěch. Opět jde o podobnost zřejmě čistě náhodnou s děním v našem státě.
No a budu citovat dále: "Je to poprvé, kdy švýcarští voliči jasně přijali velmi sociální iniciativu v oblasti důchodové politiky. Tuto skutečnost lze vysvětlit tím, že nešlo jen o levicové hlasování, respektive o hlasování levicových voličů. Tato iniciativa měla široký ohlas i u středně pravicových voličů a především u švýcarské konzervativní pravice." Toto je dobré vědět a občas se i v zahraničí inspirovat.
Dámy a pánové, v oblasti naší důchodové politiky se často zcela pomíjejí dvě základní premisy. Za prvé, pracující rodiče dětí přímo financují z odvodů sociálního pojištění důchody stávajících seniorů. Za druhé, pracující rodiče současně masivně investují financování výchovy svých dětí na svůj vlastní důchod v průběžně mezigeneračně financovaném státním průběžném důchodovém systému.
Před epidemií covidu ekonomové uváděli, že výchova dítěte, které vystuduje vysokou školu, vychází zhruba až na 3 miliony korun. Dnes to bude vzhledem ke kumulované inflaci za dobu Fialovy vlády zhruba o třetinu více. A to je zásadní parametr, klíčové číslo a zároveň klíčový fakt, které nastavení českého důchodového systému ovšem zcela pomíjí a pracující rodiče řádně vychovávající děti neskutečným způsobem diskriminuje. S tím, prosím, pojďme okamžitě něco udělat. To je systémová záležitost budoucnosti a nevymýšlejte způsoby, jak diskriminovat současné i budoucí důchodce a zaměstnance v náročných profesích.
V roce 1990 činil průměrný starobní důchod 1 763 korun a průměrná hrubá mzda byla tehdy 3 286 korun a tedy průměrný důchod představoval 53 % průměrné hrubé mzdy. Nyní je podíl důchodu na průměrné mzdě okolo 45 %. To jen na vysvětlenou a na doplnění informací těm, kteří tvrdí, že máme příliš vysoký poměr důchodů vůči mzdám a že je třeba jej snížit, jak Fialova vláda navrhuje v novele, kterou tu projednáváme, a k tvrzení, že důchody rostly v poslední době moc rychle a že je třeba tento růst přibrzdit. Není to pravda.
Milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi ještě před závěrem svého vystoupení krátce shrnout pozměňovací návrhy, které za SPD předkládám k vládnímu důchodovému materiálu.
Jednak navrhuji, aby se lidem, jejichž účast na sociálním pojištění je minimálně 45 let, nikterak nekrátil předčasný starobní důchod. Za 45 odpracovaných let přece musí mít nárok na odpočinek a na plný starobní důchod.
V dalším návrhu navrhuji poloviční krácení důchodu u lidí, kteří již odpracovali 45 let, na poloviční krácení oproti současnému stavu.
V dalším návrhu předkládám návrh na zrušení ustanovení o zákazu valorizace procentní zásluhové složky předčasného starobního důchodu, který do zákona o důchodovém pojištění prosadila současná vládní koalice a který není ničím obhajitelný.
V dalším návrhu předkládám návrh na zrušení mechanismu zvyšování odchodu do řádného starobního důchodu nad 65 let věku a zachování věku 65 let pro vznik nároku na odchod do řádného starobního důchodu. To je pevné a neměnné stanovisko našeho hnutí.
V pátém návrhu navrhuji vypustit z vládní novely zákona o důchodovém pojištění změnu způsobu výpočtu starobního důchodu od roku 2026, která je vůči budoucím příjemcům těchto důchodů výrazně nepříznivější než současná úprava a která znamená pokles poměru výše jejich starobního důchodu vůči jejich předchozí mzdě.
V šestém návrhu navrhuji zachovat podmínky pro vznik nároku na odložený důchod, nikoliv jejich zmírnění, tedy přiznání odloženého důchodu o tři roky dříve, než je nyní, jak navrhuje vláda. Tato vládou navrhovaná úprava by znamenala zvýšení výdajů státního rozpočtu a je i nelogická a morálně pochybná, protože snižuje hranici věku, ve kterém lze přiznat starobní důchod, i když žadatel nesplnil podmínku zákonné doby účasti na sociálním pojištění, která je 35 let, ale byl sociálně pojištěn pouze 20 let, anebo odpracoval pouhých 15 let. Není žádný důvod zmírňovat těmto lidem podmínky pro přiznání a výplatu starobního důchodu, s výjimkou situací, kdy daný člověk nesplnil plnou zákonnou dobu pojištění kvůli tomu, že prokazatelně alespoň tři roky pečoval o zdravotně postiženou osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby.
To znamená, že to navrhuji u těch, kteří pečovali o někoho blízkého alespoň tři roky, ve svém sedmém pozměňovacím návrhu.
V osmém návrhu navrhuji změnit systém výpočtu minimálního starobního důchodu, který má činit 20 % aktuální průměrné mzdy. Vládní návrh počítá s tím, že do zásluhové složky důchodu pro případný nárok na její zvýšení do výše odpovídající jejímu podílu na celkovém minimálním důchodu se bude započítávat i takzvané výchovné, tedy ta složka starobního důchodu, která je benefitem za to, že příjemce důchodů řádně vychoval dítě nebo více dětí, přitom pro účely valorizace zásluhové složky důchodů se sem výchovné nepočítá. Uvedený model by znamenal, že nízkopříjmovým důchodcům, kteří řádně vychovali své děti, by se procentní složka jejich důchodů mnoha případech nezvyšovala, ačkoliv by se nacházela pod hranicí 10 % průměrné mzdy, anebo by se jim zvýšila pouze o částku, od které by se odečetlo výchovné. To je další diskriminace pracujících rodičů, navíc těch nejvíce nízkopříjmových ze strany této vlády. Jde tedy o návrh, aby se do zásluhové složky pro účely jejího dorovnání do hranice odpovídající zákonem stanovenému podílu této složky důchodu na průměrné mzdě výchovné nezapočítalo.
V devátém, posledním návrhu navrhuji ponechat v zákoně o důchodovém pojištění ustanovení, podle kterého se procentní výměra starobního důchodu zvyšuje za dobrovolný výkon pracovní výdělečné činnosti při současném pobírání starobního důchodu o 0,04 % výpočtového základu za 360 kalendářních dní výdělečné činnosti. Vláda toto navrhuje zrušit. Jde přitom o významný motivační faktor pro dobrovolné setrvání v zaměstnání i po dosažení důchodového věku, které by kromě odpuštění části sociálního pojištění, což je také návrh SPD, bylo odměněno i postupným růstem důchodů nad rámec zákonné valorizace.
A v neposlední řadě jsem také ve druhém čtení podala velmi důležitý návrh, který by tady pomohl naprosto všem, a to je návrh na zamítnutí a okamžité zasednutí za jeden jednací stůl a okamžitá práce na skutečné důchodové reformě!
Milé kolegyně, kolegové, to, co současná vláda nazývá důchodovou reformou, je do velké míry jenom jedna velká manipulace - manipulace s pojmy. Jde pouze a výhradně o snahu pokusit se lehce snížit deficit, který tato vláda vytvořila na úkor seniorů. Na úkor těch současných vláda totéž učinila již vloni dvěma známými asociálními novelami. To, co zde projednáváme, není důchodová reforma. Je to pouze soubor několika parametrických úprav, které povedou především ke zhoršení podmínek budoucích důchodců a žádnou stabilitu důchodového systému nepřinesou. Naopak většina navrhovaných opatření zvýší jeho výdaje. Naše budoucí důchodce i naše veřejné rozpočty to ve svém celku poškodí.
Vládní návrh vůbec neřeší záležitosti, které jsou pro budoucnost a stabilitu našeho důchodového systému klíčové: zvyšování jeho příjmů včetně hledání nových zdrojů bez zvyšování daní a sociálního pojištění a nastavení dlouhodobé a systematické prorodinné politiky a podpory porodnosti v pracujících rodinách. SPD tato zásadní témata zahrnula do své koncepce, kterou jsme při vzájemných jednání představili ministru práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi. Některé z našich dílčích návrhů ve prospěch současných i budoucích důchodců pan ministr Jurečka do vládního materiálu zapracoval. To férově a veřejně uznávám. Zároveň mě ale velmi mrzí, že byla ještě slíbená schůzka po druhém čtení, respektive před druhým čtením, ale bohužel již nebyl zájem, protože jak se asi ukazuje, tak zájem asi tedy nebyl celou dobu. Jinak si to neumím vysvětlit.
Jako celek je pro nás i přesto, že tam jsou některé naše prvky, tento vládní návrh zcela nepřijatelný a budeme proti němu i nadále tvrdě bojovat. Současně jsme ale také kdykoliv připraveni opravdu zasednout za jeden jednací stůl napříč celým politickým spektrem se zástupci odborů, zaměstnavatelů a dalších partnerů tak, abychom vytvořili skutečnou důchodovou reformu, která tady bude platit po další desítky let, a naši občané tak nebudou muset žít v nejistotě, že se to bude prakticky zase za rok celé měnit s příchodem nové vlády, které doufám budeme součástí.
Děkuji za pozornost.
