Je třeba určitě předeslat, že z pohledu hnutí SPD je institut minimální mzdy důležitou a naprosto nezbytnou součástí našeho sociálního a ekonomického systému.
Proti levné práci!
Jsme totiž jednoznačnými odpůrci finančně podhodnocené práce a tzv. mzdového dumpingu (což je jev spojený především s tzv. agenturami práce a zaměstnáváním zahraničních pracovníků).
Podstatou minimální mzdy je zejména zaručení zákonné a faktické ochrany zaměstnancům před poskytováním nepřiměřeně nízkých mezd. Ale také ochrana poctivých a slušných zaměstnavatelů před nekalou konkurencí, která by byla založena na vyplácení hluboce podprůměrných mezd, díky kterým by snižovala své (personální i celkové) náklady a získávala by tak na trhu neoprávněnou výhodu.
Co se týče výše české minimální mzdy, ta je v současné době čistě v rukou exekutivy. Nachází se totiž výhradně v kompetenci vlády, jelikož je určována pouze prostřednictvím vládních nařízení, bez účasti a zapojení parlamentu.
Je tedy zcela na libovůli aktuální vlády, na jaké úrovni minimální mzdu pro daný kalendářní rok stanoví, zda ji zvýší, anebo ne. Například mezi lety 2007 až 2013, kdy byly u moci vlády pod vedením ODS, nebyla minimální mzda zvýšena vůbec, ani o jedinou korunu. Byla tehdy na dlouhé roky zmrazena na úrovni 8 000 korun měsíčně. Se všemi negativními důsledky.
Na příkladu vývoje v České republice je také zjevné, že neplatí častý argument odpůrců institutu minimální mzdy o tom, že její existence (a její zvyšování) vede k růstu nezaměstnanosti.
Naopak, v posledních letech, přes kontinuální zvyšování minimální mzdy, nezaměstnanost v České republice dlouhodobě klesá a roste i počet volných pracovních míst.
Minimální mzdu zvyšovat dle zákona
Cílem hnutí SPD je dosáhnout toho, aby podmínky vývoje a výše minimální mzdy stanovil zákon. To by znamenalo zkonstruovat stabilní a neměnný zákonný valorizační mechanismus každoroční úpravy výše minimální mzdy. Konečným výsledkem by pak měl být stav, kdy výše minimální mzdy nebude závislá na aktuálním rozložení politických sil a na konkrétní podobě vlády.
Přičemž naším střednědobým cílem je to, aby se výše minimální mzdy vždy pohybovala blízko hranice padesáti procent hrubé průměrné mzdy v České republice.
Šlo by o vstřícný krok jak vůči zaměstnancům, tak i směrem k zaměstnavatelům – z hlediska předvídatelnosti jejich dlouhodobého ekonomického a finančního plánování.
Vhodným modelem by přitom mohlo být například navázání vývoje minimální mzdy na meziroční růst průměrné mzdy v národním hospodářství.
Důležité jsou i zaručené mzdy
S problematikou minimální mzdy úzce souvisí i téma existence tzv. zaručených mezd v právním řádu České republiky. Tyto zaručené mzdy jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti jednotlivých typů prací do osmi stupňů, nazývaných také minimální mzdové tarify.
A znamenají tak de facto povinnou minimální mzdu pro jednotlivé typy vykonávaných prací resp. profesí. Odměna za práci zde tedy nikdy nesmí být nižší než vládním nařízením určená aktuální zaručená mzda pro konkrétní profesi.
Existence a nastavení těchto zaručených mezd nese jednoznačnou informaci o očekávatelné odměně za práci pro zaměstnance i zaměstnavatele, když jednoznačně stanoví minimální mzdové standardy v jednotlivých typech profesí a pracovních odvětvích. A to zcela rovnocenně na celém území státu.
Velmi podstatné je to, že nastavení úrovní zaručených mezd zohledňuje dosažené vzdělání, kvalifikaci, odbornost a speciální pracovní dovednosti. A to tím, že zaměstnancům, kteří disponují jakoukoli „přidanou hodnotou“ své pracovní síly, garantuje vyšší příjem, než je standardní minimální mzda, která tak v podstatě zůstává minimálním příjmovým standardem pouze pro nekvalifikované práce.
Myšlenka důstojné mzdy za důstojnou odměnu pro nás rozhodně není žádnou frází, Pracovat se prostě musí opravdu, doslova, vyplatit – příjmy z práce musí být do budoucna vždy citelně vyšší než bezpracné příjmy pocházející ze sociálních dávek.
