Ostře odsuzuji pošlapávání výdobytků Sametové revoluce, k němuž došlo 17. listopadu v Praze na Albertově. Prezident Zeman zde bok po boku s čelnými představiteli českého neonacismu (mj. Markem Černochem či Martinem Konvičkou) vystoupil na akci směřované na podporu a propagaci jeho samého, nikoli k uctění památných sedmnáctých listopadů let 1939 a 1989.

Zatímco prezident hovořil o svobodě slova, byli policejním kordonem bezdůvodně zadrženi studenti, směřující ke zdejší pamětní desce, např. včetně členů akademických senátů a proti přání jejich rektorů. Když prezident hovořil o manipulaci s veřejným míněním a vymývání mozků, dopadala jeho slova v přímém přenosu veřejnoprávní televize na výhradně předpřipravený dav, skandující „ať žije Zeman“. Zatímco hovořil o toleranci k odlišným názorům, likvidovala policie a prezidentská ochranka jediného člověka s červenou kartou v ruce, který se ji letos na Albertově odvážil veřejně zdvihnout.

Dále prezident vyzval k tomu, abychom nenazývali pravými jmény jasně vymezené společenské jevy, jako jsou extremismus, xenofobie, islamofobie, rasismus či fašismus. Tento postoj autor nálepky „Pražská kavárna“ podpořil tvrzením, že „nálepka není argument a dokazuje pouze myšlenkovou nedostatečnost těch, kdo ji vyslovují“.

Prezident Zeman rovněž neváhal použít ta nejubožejší klišé, mířící na ty nejnižší lidské pudy a budící jen nenávist k vlně válečných imigrantů ze Sýrie, když si např. položil řečnickou otázku: „…já se ptám, proč tito muži nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu?“

Domnívám se, že vytváření atmosféry nenávisti a strachu, kterou ve společnosti podněcuje prezident Zeman, a v jejímž šíření mu svými nenávistnými komentáři na adresu české inteligence a obecně všech, kdo nesdílí prezidentovy postoje, zdatně sekunduje jeho tiskový mluvčí Jiří Ovčáček, jsou neslučitelné jak s dobrými mravy, tak s výkonem prezidentského úřadu.