Ať se dnešní komunisté nad těmito událostmi kroutí a omlouvají,  jak chtějí, nesmíme jim odpustit, že jsou pokračovateli zločinecké strany, která tyto otřesné politické procesy zinscenovala. Vinu ze sebe nikdy nemohou smýt. Já jako sociální demokrat jsem proto vyzval naši stranu, aby se od KSČM s konečnou platností distancovala, aby jí vyslala jasné stanovisko – už nikdy s vámi nebudeme vládnout! Ani nahlas, ani potichu!  Deklarace bohumínského sjezdu je pro mne málo. Jednou provždy se zbavme komunistického stínu, který je nám neustále v patách. Sociální demokracie musí projít sebereflexí, ubrat plyn směrem doleva a stát se středolevou politickou stranou se zvýšeným koaličním potencionálem. Jakákoliv spolupráce s komunisty by byla cestou do pekel. Jsem přesvědčen, že i nejasné signály, které vysílala ČSSD ohledně možné tiché spolupráce s KSČM po případných vítězných volbách, byly jednou z příčin, proč někteří sympatizanti nakonec hlas pro nás do volebních uren nevhodili.

Dne 8.června 1950 byl vynesen rozsudek smrti nad nevinnou matkou šestnáctileté dcery, který byl i přes mezinárodní protesty 27.června vykonán. Nebyla sama, koho komunistický teror připravil o život,  nebo mu podlomil zdraví, nebo ho alespoň připravil o generacemi opečovávaný majetek a udělal z něj bezdomovce. Každý z nás zná někoho, jehož rodina byla čtyřiceti lety vlády  KSČ nějak postižena.  A těmto lidem musíme dát jasně najevo, že jsme na jejich straně.  Vždyť minulý režim pronásledoval i členy sociální demokracie. Připadá mi proto neuvěřitelné, že by snad někteří dnešní členové strany  chtěli přijmout komunistickou výzvu ke společnému tanci. Těmto  tendencím je třeba říct jasně a nahlas NE!

Váš

Roman Onderka

zdroj: http://romanonderka.blog.idnes.cz/c/142462/Zadne-omluvy-nepomohou.html