Problematika platů lékařů i všech zdravotnických pracovníků se opět dostává do popředí zájmu. Od nového roku se počet možných přesčasů snižuje z 832 na 416 hodin ročně. Přitom je jasné, že bez odborníků to ve zdravotnictví opravdu nepůjde.

 V naší zemi rozhodně netrpíme přebytkem lékařů. Způsob jejich odměňování výrazně zaostává jak při srovnání se zahraničím, tak i s ohledem na domácí společenskou poptávku po jejich práci. Je veřejným tajemstvím, že výrazná složka platu lékařů se utváří na základě odpracované práce nad rámec běžného úvazku, tedy že se jim proplácejí odpracované přesčasové hodiny. Každá přesčasová hodina je zároveň zatížena 25% navýšením oproti běžné hodině práce.
 
Proplácení přesčasové práce je významnou součástí příjmů lékařů lůžkových zdravotnických zařízení a lékařů záchranky. Zároveň ale stále roste nedostatek praktických lékařů a specialistů v ambulantním sektoru. Jednou z příčin tohoto stavu je způsob vzdělávání, zejména pak předatestační přípravy lékařů ve všech specializacích. Není to přitom tak dávno, co se řada odborníků snažila přesvědčit tehdejšího ministra zdravotnictví Leoše Hegera o nutnosti převedení oboru urgentní medicína mezi základní obory. Tím by se zlepšila možnost získat pro záchranky kvalifikované lékaře a zároveň by se snížilo pracovní vytížení těch stávajících, tedy by došlo ke snížení jejich přesčasové práce. Ministr Heger však byl urputným zastáncem špatné koncepce a ke změně došlo až po jeho odchodu z čela rezortu.
 
Není tedy bohužel žádným překvapením, že vedoucí manažeři ve zdravotnických zařízeních na příští rok chystají různé triky, které jim mají pomoci udržet dostupnost zdravotní péče pro pacienty, tedy udržet lékaře v práci.
 
Naše zdravotnictví nemá dlouhodobou koncepci a je vždy řízeno podle momentálního politického rozložení sil na základě výsledku voleb do krajů či Poslanecké sněmovny. V duchu této "tradice" se i problém stropu přesčasové práce pro rok 2014 začíná řešit na poslední chvíli, a to zcela nesystémovým způsobem. Jen velmi obtížně se v mezích zákona dá za jeden měsíc rozlousknout to, co bylo celá léta na periferii vnímání odpovědných. Zároveň se ukazuje, že pravice nikdy neměla zájem navodit systémová řešení palčivých problémů. Totiž tam, kde by existoval řád a pořádek, tam by se nedalo tak dokonale krást. Jedinou "geneticky" získanou schopností pravice jsou škrty a restriktivní opatření, která ale negativně dopadají na pacienty a zdravotníky. To bylo patrné za vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase.
 
Boom v poslední době zároveň zažívá zaklínadlo o boji s korupcí, kterým se ale nejvíce ohánějí ti nejméně schopní či ti, co jen kradou. Nedivme se pak, že ani oněch zhruba 290 miliard korun, které letos protečou naším zdravotnictvím, na jeho bezproblémový chod stačit nebudou. Stále totiž platí, že o výsostně odborných otázkách mnohdy rozhodují agilní populisté bez odbornosti či zaplacení experti na všechno, tedy roje "brouků Pytlíků" odčerpávajících veřejné finance pomocí auditů, studií a bezkoncepčních koncepcí. Tak se ale skutečné problémy řešit nedají.

Bc. Stanislav Mackovík, poslanec Parlamentu ČR (KSČM)