V médiích se stále častěji objevují články popisující světlou budoucnost stále nově koncipované české armády v rámci NATO. Záměrně méně se publikují informace o skutečných kapacitách a schopnostech Armády ČR.
Armáda prošla od roku 1989 řadou reforem. V devadesátých letech zároveň probíhala ekonomická transformace, která vedla k restrukturalizaci, privatizaci a konverzi zbrojní výroby. Obranný průmysl trpěl velmi rychlým řízeným rozpadem jak zahraničního, tak i domácího trhu a celkovým radikálním útlumem poptávky po vojenské produkci. V některých segmentech byla tzv. speciální výroba zničena bez náhrady. Všude tam, kde byl náš zbrojní průmysl konkurence schopný, tak byl pod hlavičkou ,,humanity“ zlikvidován.
V armádě roku 1991 bylo zrušeno celkem devět motostřeleckých a pět tankových pluků. Došlo k reorganizaci vševojskových divizí. V nové armádní struktuře byly vytvořeny čtyři mechanizované, tři tankové, jedna motorizovaná a jedna pěší divize. Zbývajících šest divizí bylo ponecháno v původním členění. Nová doktrína zavedla velitelství Západ a Východ, která nahradila velitelství západního a východního vojenského okruhu. V letectvu a protivzdušné obraně byly zrušeny dva stíhací letecké pluky. Byl vytvořen integrovaný systém protivzdušné obrany na území ČSFR s nově organizovanou divizí protivzdušné obrany na území Slovenska. Rok 1992 přinesl reorganizaci zbývajících šesti válečně rozvinovaných vševojskových divizí. Letecký provoz se soustředil z dosavadních 16 na 12 stálých letišť. Původní početní stav vojáků v činné službě, byl v roce 1989 okolo 210 000 osob. Koncem roku 1992 se snížil počet vojáků na 159 152 osob. V roce 1993 z armádní sestavy mizí záchranné útvary Civilní ochrany a železniční vojsko. Zároveň jsou rušeny strážní jednotky zvláštní důležitosti. Ve stejném roce byl reorganizován strategický stupeň řízení. Rokem 1994 byla dokončena výstavba operačního stupně vojenských velitelství Západ (Tábor) a Střed (Olomouc) na velitelství 1. a 2. armádního sboru. Na taktickém stupni došlo k přechodu na brigádní systém. To se událo reorganizací jedné mechanizované divize na mechanizovanou brigádu. Na taktickém stupni byla u pozemního vojska vytvořena brigáda rychlého nasazení, pět mechanizovaných brigád a 13 brigád územní obrany. Vojenské letectvo se usadilo na pěti leteckých základnách a došlo ke zřízení tří radiotechnických brigád. Tahle reforma s sebou přinesla zrušení velitelství 2. a 3. divize protivzdušné obrany. Rok 1995 přinesl vytvoření mechanizované brigády a brigády územní obrany. Armáda uvolnila 61 posádek. Zároveň po celou dobu běžel proces integrace naší země do západních politických a bezpečnostních struktur. Dne 16. prosince 1997 ČR obdržela oficiální pozvání ke členství v NATO, kam na základě čistě politického rozhodnutí 12. března 1999 vstoupila. Tím bylo započato rozšiřování NATO na východ.
V polovině 90. let minulého století byly definovány i vojenské požadavky na modernizaci naší armády, které měly vyřešit problémy s postupným stárnutím zbraňových systémů. To vše za situace, kdy byla armáda nasycena řadou reaktivovaných kádrů a zároveň vystavena vlivu ideologických odborníků s Dobrovského ,,potenciálem“, majících zcela nekritický pohled na USA a NATO. Výsledkem tohoto letitého personálního vlivu byl vznik záměru na modernizaci vzdušných sil lehkými bojovými letouny (ALCA) a modernizaci tanků T-72. Vše se dělo v rámci nekonečných reforem armády, jejichž jediným hmatatelným výsledkem byla ztráta kapacit a schopností.
Podle údajů poskytnutých za ČR v rámci Smlouvy o konvenčních silách v Evropě činily skutečné počty hlavních druhů výzbroje k 1. 1. 2003 celkem 541 bojových tanků, 1235 bojových vozidel, 528, 125 bojových letadel a 34 bojových vrtulníků. Vládní koncepce před rokem 2000 počítala s postupným zvyšováním podílu vojenských výdajů k HDP zhruba o 0,1 % ročně tak, aby v roce 2000 byl tento podíl na 2 %. Tento záměr nebyl nikdy realizován. Rozhodující ale byla pro domácí stratégy a jejich zahraniční chlebodárce ta skutečnost, že NATO mohlo od roku 1999 začít působit na našem území. To bylo náležitě zneužito při vedení agresivní války NATO proti bývalé Jugoslávii, kdy se část přeletů úderných letounů prováděla v našem vzdušném prostoru. Náš stát prakticky od svého vstupu do NATO spolupracoval na vojenské kampani, která nikdy neměla mandát Rady bezpečnosti OSN. V roce 2001 se na základě jakési revize obrany začala provádět další reforma našich ozbrojených sil. V roce 2006 bylo oznámeno, že Armáda ČR (AČR) dosáhla počátečních operačních schopností. V rámci těchto reforem došlo k vytváření malých a mobilních jednotek se schopností se podílet především na invazích mimo území ČR. Tedy šlo hlavně o začlenění se do struktur pomáhajících šířit zájmy světového četníka – tedy USA, kamkoliv ve světě. Mluva NATO hovoří v takovém případě o interoperabilitě armády. To byl i jeden z hlavních důvodů profesionalizace naší armády. Nedílnou součástí tohoto modelu AČR se stala především schopnost zabezpečit přijetí sil NATO u nás.
Léta řízený personální úpadek naší armády společně s používáním zastarávající techniky, která se občas doplní něčím novým, vzešlým z nějakého úžasného tendru, to jsou limitující prvky použitelnosti AČR. Kalkulace, že v případě hrozeb nevojenského charakteru měla být armáda schopna nasadit v míru ve prospěch policie 1000 až 1200 osob na dobu jednoho až tří měsíců, jasně ukazuje na její neutěšeně se hroutící strukturu.
Dnešní Vzdušné síly mají pod sebou 4 letecké základny, jeden protiletadlový raketový pluk a pluk velení, řízení a průzkumu. Ve výzbroji není žádný raketový systém se schopností komplexní protivzdušné obrany státu. Používané raketové systémy patří do kategorie vojskové protivzdušné obrany. Dnešní celé Vzdušné síly mají méně letecké techniky než bojový letecký luk v roce 1990!
K prvnímu lednu 2017 byl stav techniky AČR následující. Celkem 120 kusů tanků řady T-72 všech verzí. Celkový počet bojeschopných tanků nepřevyšuje 10 kusů. Ve stavu bylo zároveň vykazováno 6 mostních tanků MT-55A. Dále 439 kusů bojových obrněných vozidel, 179 kusů dělostřeleckých systémů ráže 100 mm. a více. Armáda má dále k dispozici 149 vozidel se speciální nástavbou na podvozcích bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů. Dalších 174 kusů lehkých obrněných vozidel typu BRDM-2, DINGO 2 a IVECO a tato technika nepodléhá Smlouvě o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, Vídeňského dokumentu (SKOS VD), 40 kusů obrněných vozidel, na která se vztahují ustanovení Ženevské konvence pro zlepšení podmínek raněných a nemocných vojenských osob v poli z 12. srpna 1949 a nepodléhají SKOS VD. Vzdušné síly AČR používají 14 kusů nadzvukových bojových letounů JAS-39C/D Gripen, 21 kusů letounů L-159 ALCA, 9 kusů cvičných letounů Aero L-39 Albatros, 17 kusů bojových vrtulníků Mil, MI-24/35. Ve výzbroji je dále celkem 24 vrtulníků řady Mi-8, Mi-17,Mi-171Š,10 kusů vrtulníků PZL W-3A Sokol. Dopravní letectvo disponuje dvěma letouny Jak-40, jedním letounem CL-601 Challenger, dvěma letouny Airbus A-319 CJ, čtyřmi stroji typu CASA C-295M a používá 8 kusů letounů L-410. Na základě platných mezinárodních smluv může naše armáda disponovat technikou v těchto počtech: 957 bojovými tanky, 1367 bojovými obrněnými vozidly, 767 dělostřeleckými systémy, 230 bojovými letouny a 50 bojovými vrtulníky.
Rezort obrany deklaruje sice nároky na stovky miliard korun do investic, nicméně nedokáže pružně zajistit nákup takových položek pro vojáky, jako jsou neprůstřelné vesty nebo obuv. Výměnu balistických přileb má naplánovánu až do roku 2020! Často obrana provádí nákup techniky a materiálu, které nejsou zavedeny v jiné armádě. Kupuje se technika nevyzkoušená v bojových podmínkách a její dětské nemoci pak řešíme z našeho rozpočtu. Vedení resortu obrany proklamuje podporu českého obranného průmyslu, ale skutečná podpora je minimální. Velkým problémem AČR je to, že se buduje jako expediční sbor. Hlavním hodnotícím kritériem je totiž prokázání její schopnosti bojovat v zahraničí. Na velikost ČR a výkonnost naší ekonomiky, která je zatížena diktátem EU, to je nadstandardní přístup. Za stávajícího stavu má AČR cca. 7 000 reálných bojovníků! Zároveň roste jejich průměrný věk. Přitom v roce 2016 bylo v naší armádě 6 354 civilních osob. Ve stejném roce sloužilo 22 959 vojáků z povolání. V letošním roce uvádí rezort obrany 24 684 vojáků ve služebním poměru a 6 550 civilních osob.
Tristní stav našich ozbrojených sil dokresluje rozhodnutí vedení resortu obrany podstatně snížit nároky na zdravotní stav nově přijímaných vojáků. Tento všeobecný šlendrián je výsledkem letité snahy všech polistopadových vlád reformovat armádu minimálně jednou za své volební období. Znovuvybudování skutečné Armády ČR je dlouhodobý proces na 8 až 10 let. Zvyšování rozpočtu na obranu je k ničemu, pokud neexistuje reálná schopnost přidělenou částku vůbec vyčerpat v příslušném nebo v následujícím roce. Na konci roku 2016 v rezortním rozpočtu zbyly 4,05 miliardy korun. V roce 2017 utratí Ministerstvo obrany ČR na personálních výdajích 29,5 miliard, na údržbě a provozních nákladech 12,8 miliard korun a 9,7 na investicích. Na základě výhledu je předpokládaný rozpočet na obranu pro rok 2018 ve výši 57,8 miliardy korun. Pro rok 2019 se počítá s výdaji ve výši 62,7 miliardy, což představuje asi 1,2 procenta HDP. Pro dosažení 1,4 procenta HDP by bylo potřeba, aby byl v roce 2019 rozpočet ve výši asi 68 miliardy a v roce 2020 ještě o necelých osm miliard více. Otázkou zůstává, zda vlády orientované především na vlastní zisk dokáží tento předpoklad naplnit. Neexistuje ani žádný plán systémové změny fungování AČR, který by umožnil budovat funkční ozbrojenou složku státu. Stále jde jen o flikování zanedbané letité péče státu o svoji vlastní bezpečnost.
Stanislav Mackovík
poslanec PSP ČR za KSČM
vedoucí kandidát pro volby do PSP ČR za Liberecký kraj
