Podle posledního průzkumu vládě plně věří 2 procenta lidí. Alespoň trochu 15 procent. Tak strašnou vládu jako nyní jsme tu ještě neměli. Spíš než koalice je to soubor válčících kmenů, který drží pohromadě jen strach ze ztráty koryt. Její ministři jsou naprosto neschopní, a tak i předkládaná legislativa podle toho vypadá. Už jen to, že po roce mění své vlastní zákony, je známka toho, že žádná koncepce neexistuje. Koaliční strany jsou si vědomy, že kromě rozkrádání státních peněz a majetku musí vláda taky něco dělat. Platí logika, tohle je něco, tak to budeme dělat. I vyjádření místopředsedkyně vlády, že se díky vládě vyšetřují korupční kauzy, je k zamyšlení. Buď lže a jen se chlubí dobrou prací na vládě nezávislé policie a státního zastupitelství nebo mluví pravdu a žijeme v policejním státě.
Favoritem krajských a senátních voleb je ČSSD. V některých krajích je její náskok však poměrně malý. Otázka je, zda se dá průzkumům veřejného mínění věřit. I před čtyřmi lety se ukázaly jako nepřesné, protože zisk vítězné ČSSD byl nakonec o mnoho vyšší. Tenkrát se duu Paroubek/Rath podařilo udělat tématem voleb „regulační“ poplatky u doktora a byl z toho fenomenální úspěch. Samozřejmě k němu přispěla i nepopularita tehdejší vlády Mirka Topolánka. Snaha Bohuslava Sobotky udělat z krajských voleb referendum o současné vládě se zdá logická. Při „oblíbenosti“ vlády Petra Nečase by se měl výsledek sociální demokracie blížit padesáti procentům. Jenže odmítání vlády ještě neznamená automaticky volbu sociální demokracie. Chybí tu téma, které by lidi přesvědčilo volit právě tuto politickou stranu. Heslo „spravedlivé reformy“, působí spíše kontraproduktivně. Slovo reforma je zprofanované a budí obecně negativní emoce.
Správné téma se zdá nenašla žádná strana. Společnost ovládla apatie k politice jako celku. Ani o dění v kraji se lidé příliš nezajímají. Na mítincích všech stran je vždy více organizátorů než potenciálních voličů. Po letech s dominancí dvou velkých stran mají slušné šance regionální uskupení, stejně tak i KDU-ČSL, které může pomoci fakt, že není v poslanecké sněmovně. Posílí jistě komunisté. Nebude to však ocenění jejich práce, ale vyjádření nespokojenosti se současnými poměry v zemi a frustrace z nich. Typická reakce lidí na propuštění Marka Dalíka byla „Jdu volit komanče“. Z menších politických stran mají v krajských volbách šanci uspět asi pouze SPOZ a NS-LEV21. Výhodou SPOZ je kandidatura Miloše Zemana na prezidenta ČR. Jiří Paroubek se k podobnému kroku neodhodlal, ke škodě NS-LEV21. Medializace předsedy by jistě straně pomohla. V poslanecké sněmovně může mluvit sebelépe, ale je to k ničemu, protože na přenosy se lidé nedívají a bulvarizujícímu se zpravodajství vyhovuje spíše debata, zda ministr trefí na toaletu.
Naštvanost lidí je ohromná a pochopitelná. Stát dělá z občana pouhého plátce do systému a veškeré ochrany postupně odstraňuje. Za platby daní časem už žádnou službu státu nedostanete, ale pokud nezaplatíte, následuje tvrdý postih. Z daní se stává výpalné. Člověk tvrdě pracuje, aby poplatil vše, co musí a vidí, jak se státní peníze rozkrádají, „spravedlnost“ existuje pouze selektivní a Ministr Kalousek vzkazuje, že se máme dobře, protože máme boty a nemáme hlad. Kdo se nám může divit, že jsme naštvaní.
Tekutý hněv ve společnosti se bohužel zaměřil na všechny aktivní v politice. To, že jsou všichni stejní, je stejná nepravda, jako že jsou v čele kandidátky politických stran ti nejlepší. Osobně znám spoustu poctivých lidí, kteří obětují svůj volný čas práci ve stranách a jsou kompetentní zastávat funkce v kraji. Bohužel je však naleznete většinou až v druhé části kandidátky, protože tu první většinou okupují dlouholetí straníci a jejich podržtažky. Pokud chce někdo vyměnit politiky v čele politických stran, musí kroužkovat. Ale cíleně, ne jen ty poslední. V době internetu je snadné si kandidáty projít a zjistit, o koho jde. Kdo se vymlouvá, že na to nemá čas, ať pak nenadává.
Odhadnout výsledek voleb je takřka nemožné. Existuje ohromné množství nerozhodnutých voličů, kteří svou volbou nebo i neúčastí rozhodnou. Druhá varianta je poměrně nemoudrá. Neúčast pouze zvýší váhu hlasu těch, kteří si těch 15 minut na cestu k volbám našli. Většina z nich však může hlasovat jinak, než byl nevoličův zájem. Samozřejmě nevoliči se pak budou nejvíce rozčilovat, až jim v jejich městě zruší nemocnici nebo střední školu.
