Kauza Davida Ratha již od samotného začátku působí velmi podivně. Jak vývoj událostí, tak chování aktérů je velmi zvláštní a člověk se nemůže zbavit pocitu, že se tu vrtí psem. Už jen ta benevolence k únikům přepisů odposlechů je podezřelá. Nedávno nám dokonce vyšly knižně části vyšetřovacího spisu.
V anotaci najdeme, že kniha Spis Rath zachycuje ve velkém detailu šest měsíců pracovního i osobního života vrcholného politika a jeho blízkých přátel, spolupracovníků a obchodních partnerů. Nabízí situace těžko uvěřitelné, někdy napínavé, každopádně neobvyklé a bez výjimky autentické dialogy.
Pokud budou odhalení ve stylu již „uniklých“ informací, půjde opravdu o situace těžko uvěřitelné a neobvyklé. Nemám v úmyslu toto „dílo“ nějak rozebírat a už vůbec ne celé číst. Zásadní otázka totiž zní jinak. Jak se autorka dostala ke spisu a je možné zveřejnit údaje v něm?
Právo nahlížet do spisu poskytuje zákon č. 141/1961 Sb. Trestní řád několika okruhům osob. Podle ustanovení § 65 trestního řádu mají právo nahlížet do spisu obviněný, poškozený, zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci. Dalšími osobami, které jsou oprávněny nahlížet do spisu, jsou zákonní zástupci obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby, pokud jsou tyto osoby zbaveny způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jejich způsobilost k právním úkonům omezena. Právo nahlížet do spisu je přiznáno také jiným osobám, kterými mohou být například zájmové sdružení občanů nebo důvěryhodná osoba nabízející převzetí záruky za další chování obviněného a za to, že se na vyzvání dostaví k soudu, jako náhradu vazby, nebo osoba, která může ve prospěch obviněného podat stížnost. Jiné osoby mohou nahlížet do spisu pouze se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, a to jen za podmínky, že nahlédnutí do spisu je zapotřebí k uplatnění jejich práv. Podle ustanovení § 107 trestního řádu, který upravuje přípravu posudku znalce, může za určité situace do spisu nahlédnout také znalec, a to v případě, že znalec toho potřebuje k podání posudku. Znalci je možno pro tento účel spis i zapůjčit.
Kromě toho, že nějak nemohu autorku napasovat do žádného z okruhů osob, je zde zakotvena povinnost mlčenlivosti těch, kteří informace z probíhajícího trestního řízení získali pro plnění svých zákonných povinností.
Zákonem č. 52/2009 Sb. byla navíc uložena povinnost nezveřejňovat informace z přípravného řízení, díky kterým by bylo možné ztotožnit osobu, proti které se trestní řízení vede, poškozené, svědky nebo další zúčastněné osoby. „Neoprávněné nakládání s osobními údaji“ bylo od roku 2010 převzato i novým trestním zákoníkem. Pokud tento trestný čin někdo spáchá prostřednictvím tisku, filmu, rozhlasu, televize, internetu nebo jiným obdobným způsobem, hrozí mu odnětí svobody na jeden rok až pět let.
Nerespektuje se zde ani Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Na základě článku 10 Listiny má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Čl. 10 odst. 2 Listiny garantuje ochranu každého před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Podle třetího odstavce má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Z důvodu existence výše uvedených zákonů u běžných případů novináři vždy uvádějí jen křestní jméno a počáteční písmeno příjmení. David Rath a lidé, kteří s ním mají něco společného, jsou asi výjimkou ze zákona, kterou se mi nepodařilo objevit. Z kauzy Rath známe veškeré obviněné i některé rodinné příslušníky, jsou zveřejňovány informace o soukromém majetku a vyšetřovací spis je nám dokonce prodáván v podobě knihy. V případě, že by šlo o spis z kauzy vládního politika, už by se dávno vyšetřovalo, jak se dostal na veřejnost. V tomto případě se neděje ale vůbec nic.
Dle informací na portálu Vaše věc už jistý občan podal trestní oznámení na MF Dnes. To by mohlo být podáno na mnoho dalších pravicových plátků, serverů i televizí. Vzhledem k tomu, že se všichni budou odvolávat na veřejný zájem, nemá to asi žádný smysl.
Vzbuzování nenávisti k jedné osobě určitě ve veřejném zájmu není. Společnosti to naopak velmi škodí a do demokratické společnosti nepatří. Takovýmto způsobem se lidé likvidují v totalitních státech, kde státní média nepohodlnou osobu před veřejností diskreditují.
Otázka je, kolik toho tady z demokracie zbylo. V demokracii vládnou zástupci lidu. U nás je to pomocná elita, která před volbami něco naslibuje, aby pak po nich dělala opak. Vláda se řídí názory ratingových agentur a nejrůznějších finančních skupin namísto vůlí lidu, který je podle 2. článku Ústavy ČR zdrojem veškeré státní moci. Korporatokracie je tak jako označení současného systému asi daleko výstižnější.
Stále ale platí Ústava ČR, a tak i presumpce neviny, která je uvedena v oddílu Právo na soudní a jinou právní ochranu, čl. 40 odst. 2, Listiny základních práv a svobod: „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“
