Pro tento speciální zákon hlasovalo ze 185 přítomných poslanců 101.

Tento zákon nás vrací před rok 1989 a smutné na tom je to, že se v podpoře zákazu privatizace pražského letiště spojili lidovci s ČSSD a KSČM.

Rád bych na tomto místě ještě připomenul slova, která jsem přednesl v Poslanecké sněmovně PČR před samotným hlasováním:

…Opět se budeme zabývat návrhem zákona, jímž chce jeho předkladatel trvale zamezit vstupu strategického partnera na letiště Ruzyně. Danému přerušení předcházelo pět jednání. Nejprve to byly tři v této Sněmovně. Jako krok čtvrtý, následovalo vrácení Senátem. Pátým krokem se stalo opětovné jednání na půdě Sněmovny. Výsledek, po Senátu, vetuje i představitel ústavně nejvyšší, tedy prezident republiky Václav Klaus. To nás, ve fázi tak, jak to již bylo řečeno, vrací k celkově již šestému projednání.

A protože by předchozí jednání vydala na nemalý příběh, dovolte mi jen bodovou rekapitulaci všech předchozích dějství. A od toho se odvíjejících otázek.

Jednání první. Hlavním argumentem, o který se navrhovatel ve své důvodové zprávě opírá, je zachování 100 % majetku ve vlastnictví státu, a to z důvodu veřejného zájmu. Letiště srovnává s nerostným bohatstvím ba dokonce i se sídlem Parlamentu České republiky. Stavitelé civilní letecké dopravy přirovnávají civilní letiště v podstatě k budování větších autobusových nádraží, s tím, že tyto provozy musí obstát ve stále větší konkurenci letišť okolních států. Otázka první tedy zní, může být mezi námi někdo, kdo by dokázal dát rovnítko mezi budovou parlamentu a civilním letištěm? Tento rozpor je navíc umocněn tím, že jiný obdobný návrh, rovněž zdůvodněný veřejným zájmem, byl před nedávnem shozen ústavním soudem ze stolu. Ve sportovní terminologii našeho příběhu s názvem "Letiště" je to tedy 2:0 v neprospěch navrhovatele.

Jednání druhé - navzdory žádostem - proběhlo dokonce bez řádného projednání v hospodářském výboru. Ten ve svých jednáních přistupuje k daným otázkám přece jenom více věcně, než jsme tomu svědky na půdě Sněmovny. Doprojednání mu tedy bylo znemožněno. Nicméně nám byla doložena ukázka vlastnických práv. Zatím co předkladatel operuje příklady letišť ve státním vlastnictví jako například v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Bulharsku či Rumunsku, případně malých periférních letišť, nebo dokonce zcela mylně letištěm Charlese de Gaula v Paříži, tak jiná daleko širší ukázka nám dokladuje, že na všech významných letištích, od našich hranic směrem na západ, je soukromý sektor již dávno zastoupen. Otázka tedy zní, čemu chceme dát přednost? Vlastnickým vztahům, jakým jsme svědky například u krachujících ČSA nebo západoevropským standardům? A to obzvlášť v situaci, kdy letiště se zastoupením soukromého sektoru vykazují nejméně dvojnásobné odbavovací kapacity s vlivem až na 1% HDP a daleko větší efektivitou!

Připočteme-li ke skóre 2:0 neprojednání v hospodářském výboru, ukázku vlastnických práv, možnosti nové zaměstnanosti, vliv na HDP, ale i další multiplikační efekty, pak je to již 7:0 v neprospěch navrhovatele.

Co jednání třetí? Opakovaně byly projednány otázky, které se týkají bezpečnosti. Z hlediska bezpečnosti je opět třeba od sebe striktně oddělit letiště vojenská a letiště civilní přepravy. Z hlediska územní bezpečnosti tu máme letiště vojenská a jejich vojensko-politické gripeny. Případně jiné politické objednávky, jako například pandury. Bez dohledu střediska státního řízení letového provozu se přitom na našem území nepohne ani letadlo. Co letiště civilní? Jenom dodávám, že každý přitom ví, jak velký rozdíl je v dohledu na soukromé vlastnictví, tedy i všech přepravovaných klientů, a dohledu při vlastnictví dočasném. Nemluvě o tom, že kdyby se na kterémkoli civilním letišti dělo cokoli nekalého, je nedílným právem státu s použitím všech prostředků okamžitě zasáhnout! Je tedy možné všechny tyto jednoznačné aspekty přehlížet? Jaké máme nyní skóre? K 7:0 se připočítávají další 2, tedy 9:0. Tak to prostě je, taková je skutečnost!

I proto tedy následuje vracení Senátem a veto prezidenta. Senát samozřejmě přihlédl k nezávislým hodnocením a mezinárodním trendům, které zřejmým způsobem ukazují, co i okrajovější státy činí budoucími centry a naopak trendům, které z geografických center činí periférii na okraji zájmu. Stejným způsobem přistoupil i k otázce retrospektivy. První kroky ke vstupu byly totiž učiněny již v roce 2003. Daný návrh po vynaložení nemalých prostředků působí zpětně. Skóre se tím zvyšuje na 10:0.

Co prezident republiky a jeho veto? I on ve svých hodnoceních kladl důraz na protikrizové účinky možnosti budoucího rozvoje. I kdyby tak ale nechtěl učinit, vedle působení retrospektivy, chybí návrhu jeho obecnost a zejména se pak vlamuje do samotné dělby moci. Skoré je završeno poměrem 12:0. Tak to prostě je, taková je skutečnost!

Sečteno, podtrženo, celkově jsme skončili u skóre 12:0 v neprospěch daného návrhu. Stejný je i počet kol v profesionálním ringu. Jde ale mezi profesionály o to porazit svého soupeře za každou cenu? Jde o to, aby se soupeř stal za každou cenu vítězem? Kolegové ze strany lidové mi vyčetli, když jsem jim připomněl, že až na jednu výjimku jsou ve všech zákonodárných sborech již od roku 1920. Dnes při klíčových hlasováních stojí opět v jednom šiku se subjekty, od nichž se na oko distancují. Nechť se alespoň jednou jako jeden subjekt projeví, za jakými postoji si stojí. Všichni nezařazení, včetně zelených, deklarují, že jsou buď moderní, nebo, že nás nechtějí vracet před rok 1989. Návrh tohoto zákona je ukázkou toho, co nám dává naději vyhrabat se ze současných problémů, a ty změnit v pozdější sociální jistoty. Nebo toho, co nás před rok 1989 opět vrací. Dokonce i sociální demokraté, intelektuálně se hlásící k novému subjektu Strana práv občanů, se dnes mohou poprvé projevit a svým postojem naznačit, o co chce nová strana usilovat a jaké jsou její skutečné úmysly.

O co tedy - opět ve sportovní terminologii - mezi profesionály jde? Vyhraje-li někdo za cenu neúcty k pravidlům, je ve skutečnosti poražen a předurčen k dalším ještě větším debaklům. Prohraje-li někdo ve férovém boji, je ve skutečnosti posílen a předurčen k novým a větším vítězstvím. Linie mezi oběma vztahy, s ohledem na přehlednou a srozumitelnou argumentaci, je jasná. Stejně jasná je i linie mezi politikařením a základním projevem státnosti. Nacházíme se před finálním hlasováním. Po všech veletočích a rozehraném příběhu o několika dějstvích o konečném postoji rozhoduje každý z vás…

Náš příběh s názvem Letiště skončil! Poslední dějství: Zákaz privatizace Letiště Praha podpořili poslanci z ČSSD, KSČM a KDU-ČSL. Dali dohromady přesně tolik hlasů, kolik bylo pro přehlasování prezidentova veta potřeba. Proti zákazu privatizace Ruzyně hlasovalo celkem 62 poslanců, a to z řad zákonodárců ODS a TOP 09.