„Pobyt v nemocnici je asi u každého spojený se stresem. Mnohonásobně to samozřejmě platí u dětí, obzvláště pokud v neznámém prostředí zůstane dítě samo. I proto zákon dává rodičům právo, aby s dětmi v zařízeních pobývali. V praxi to tak ale ne vždy funguje, byť se situace už výrazně zlepšila. Leckde se maximálně snaží umožnit, aby rodiče v nemocnici s dítětem byli. Někde ale stále rodiče naráží na překážky a nepochopení, což bychom rádi změnili. Sama jsem máma a vím, jak důležitá psychika je i pro léčení,” řekla na semináři Olga Richterová.
Proto ve spolupráci s pirátským náměstkem na ministerstvu zdravotnictví Josefem Pavlovicem vznikl metodický pokyn, který si klade za cíl sjednocení postupu poskytovatelů zdravotních služeb přímo v konkrétních situacích. „Pobyt rodičů či pěstounů s dětmi při jejich hospitalizacích bude mnohem lépe vymahatelnější. Tím lze například předcházet zbytečným konfliktům mezi zdravotnickým personálem a zákonnými zástupci či osobami blízkými nezletilého pacienta,” vysvětlil Josef Pavlovic. Pokyn vychází a je v souladu se zákonem o zdravotních službách, úpravou rodičovských práv v občanském zákoníku a na ústavní úrovni z práv zakotvených Listinou základních práv a svobod.
„Téma, které doslova rámuje naši existenci. Moc bych si přála, aby všichni zúčastnění měli prostor se v tomto tématu utvářet a mezitím cestou neutrpěli nová a mnohdy zbytečná zranění. A k tomuto cíli bychom měli společně směřovat. O to více mě těší, že je již na stole návrh Metodického pokynu k přítomnosti rodičů u dětí během hospitalizace,” doplnila poslankyně Martina Ochodnická.
Samotný zákon rozlišuje právo dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, poté přítomnost osoby blízké (nikoli nepřetržitou) a právo na návštěvu dalších osob. „Právo nezletilého pacienta na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce se vztahuje k oběma zákonným zástupcům. V praxi se ale stává, že je pobyt mnohem častěji odepřen otcům,” uvedla Richterová. „Je to palčivý problém, stává se, že mi rodiče kvůli tomu volají a jsou zoufalí.”
Řečníci se u kulatého stolu shodli, že zásadní je pro korektní uplatnění práva dítěte na přítomnost zákonného zástupce jasné a včasné poučení zúčastněných osob o tomto nároku a o formě, v jaké je poskytovatel zdravotních služeb schopen umožnit jeho realizaci. Metodický pokyn počítá s tím, že právo na přítomnost u dítěte není absolutní, pokud takový zákonný zástupce či osoba blízká projevuje známky infekčního onemocnění, intoxikaci či se projevuje agresivně. „Pokud má poskytovatel zdravotních služeb vhodné prostorové podmínky, nedojde k narušení léčby nebo pobyt není zákonem vyloučen, je povinností nepřetržitou přítomnost umožnit,” dodala Richterová.
O osobní zkušenosti s hospitalizací dítěte z pohledu rodiče se přímo na kulatém stole podělila blogerka Tereza Salte: „Neuměla jsem si představit, že bych syna nechala v noci v nemocnici sama. V našem zájmu bylo tam pro něj být. Rozhodně jsme nechtěli nikomu překážet v práci. Rozhodli jsme se spát v autě, abychom byli synovi co nejblíž, kdyby se něco dělo. Na to nám bylo řečeno, že nám nikdo volat nebude, pokud se něco stane, a ať jdeme domů. Syn následně nedokázal vůbec spát během dne. S mužem jsme se v nemocnici střídali. Bylo mi řečeno, že děti se v noci budí, pláčou a je to normální. Zkušenost jsem sdílela na sociálních sítích a přišlo mi obrovské množství podporujících zpráv od lidí i podobných zkušeností. Nejvíce mě na tom celém mrzel přístup personálu.”
Kulatého stolu se zúčastnili i vládní zmocněnkyně pro lidská práva a předsedkyně Výboru pro práva dítěte Klára Šimáčková Laurenčíková, ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík nebo senátor, primář novorozeneckého oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci a místopředseda senátního výboru pro zdravotnictví Lumír Kantor.
