Většina kroků vlády je spojena s posilováním byrokracie a nejinak je tomu i v případě zákona o infrastruktuře. Přijetí zákona by znamenalo vznik dalších úřednických míst. Vláda namísto řešení konkrétních zablokovaných staveb přistoupila na zavedení plošné aplikace. Mezi strategické stavby zařadila téměř vše. Návrh tímto krokem oslabuje postavení vyššího počtu vlastníků. Kromě toho rozšiřuje i možnosti pro vstup na soukromé pozemky v případě průzkumných akcí.

Na další problematickou část návrhu zákona upozornilo i Ministerstvo životního prostředí, které zmínilo možnost povolení stavby bez existence dokumentace v plném rozsahu. To jde přímo proti základní myšlence návrhu, kterou je jedno společné povolení, zaručující ochranu veřejného zájmu, a je možné pouze s kompletní dokumentací. Právě nedostatky v dokumentaci jsou dnes častou příčinou protahování povolovacího procesu. Návrh by tímto ochranu veřejného zájmu výrazně zhoršil. Lze očekávat, že takové opatření by směřovalo k většímu tlaku na povolovací orgány ze strany investorů, kteří již stavbu realizovali, na schválení nevyhovujících staveb.

Předkládaná změna částečně urychlení výstavby infrastruktury přinese, avšak za vysokou cenu, tj. oslabení mechanismu vyvažování veřejných zájmů. Rezervy ve stavebních řízeních spočívají v předávání informací a paralelizaci práce. Tyto nedostatky z velké části řeší digitalizace povolovacích procesů, např. elektronický stavební deník, zavedení metod BIM (informačního modelu stavby/budovy) a zřízení jednotného kontaktního místa. Cestou by mohl být nový stavební zákon doplněný o již tolikrát slibovaný zákon o liniových stavbách.