Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Poslanecká sněmovna má jistě právo svolat mimořádnou schůzi. Velmi mě však překvapilo, že jedním z témat, která budou dnes projednávána, jsou také zdravotní ústavy. Toto téma bylo předmětem desítek interpelací v průběhu několika posledních měsíců, navíc tématem jednání několika zdravotních výborů.
Velmi mě to zarazilo zejména proto, že jsem před několika týdny vyhověla žádosti zdravotního výboru a dohodla s nimi termín konání odborného semináře speciálně na toto téma na půdě Ministerstva zdravotnictví, který se koná dnes ve 13.30 hodin odpoledne. Podle mých předběžných informací se jej bohužel hodlá účastnit pouze několik poslanců zdravotního výboru. Dovoluji si tedy zapochybovat o tom, zda jde skutečně o informace a o věc jako takovou.
Dovolte mi tedy, abych poměrně obsáhle uvedla první bod dnešního jednání. Předesílám, že tato informace se žádným způsobem nedotýká Státního zdravotního ústavu v Praze, který je samostatnou příspěvkovou organizací stojící mimo soustavu zdravotních ústavů zřízených na základě § 86 odstavec 1 zákona 258 z roku 2000, o ochraně veřejného zdraví, a pracoviště podpory zdraví jsou detašovanými pracovišti Státního zdravotního ústavu, nikoli zdravotních ústavů.
Úvodem bych chtěla zdůraznit, že není cílem opatření Ministerstva zdravotnictví ani privatizace zdravotních ústavů, ani snižování počtu zaměstnanců, mimo tak zvaný přirozený úbytek.
Pár slov k vzniku zdravotních ústavů. Zákonem číslo 258 z roku 2000, o ochraně veřejného zdraví, byla k plnění úkolů státního zdravotního dozoru od 1.1.2001 zavedena soustava orgánů ochrany veřejného zdraví založená na zachování funkcí okresních a krajských hygieniků jako monokratických orgánů státní správy, a hygienických stanic jako zdravotnických zařízení.
K zákonu číslo 258 z roku 2000 přijal Senát Parlamentu České republiky dne 30.6.2000 usnesení s číslem 421, kterým žádal vládu, aby předložila Parlamentu České republiky novelu tohoto zákona, která by svěřila státní správu k ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru do působnosti správních úřadů uspořádaných do soustavy řízené Ministerstvem zdravotnictví.
Cílem uvedeného řešení bylo v souladu s právem Evropského společenství vytvořit soustavu, která nesměřuje výkon státního zdravotního dozoru a poskytování placených hygienických služeb osobám podléhajícím výkonu státního zdravotního dozoru.
V souvislosti s druhou fází reformy územní veřejné správy byla vydána novela zákona č. 258/2000 zapracovaná do zákona č. 320/2002 o změně a zrušení zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů účinného od 1. 3. 2003. Tímto zákonem byly zřízeny dva stupně orgánů státní správy k ochraně veřejného zdraví, které jsou správními úřady, přičemž stávajících 75 okresních a krajských hygieniků a okresních a městských hygienických stanic bylo nahrazeno 14 správními úřady s územními pracovišti, a stávajících 14 druhostupňových orgánů státní správy krajských hygieniků nahradilo Ministerstvo zdravotnictví. Laboratorní složka hygienických stanic byla stejným zákonem k 1. 1. 2003 transformována do zdravotních ústavů jako příspěvkových zdravotnických organizací, funkci jejichž zřizovatele plní Ministerstvo zdravotnictví. Již v té době se mluvilo o dočasnosti tohoto řešení z důvodu nepotřebnosti tolika státních laboratoří pro státní zdravotní dozor.
Rozbor ustanovení § 86 zákona číslo 258/2000 z hlediska postavení a úkolů zdravotních ústavů: Rozbor vychází z těchto zákonů a nařízení Evropského společenství transponovaných do českého práva: zákona číslo 258/2000 o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, již zmíněného zákona číslo 320/2002 o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, zákona číslo 218/2000 o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, zákona číslo 219/2000 o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, zákona číslo 40/1964 Občanský zákoník a nařízení Evropského společenství 882/2000 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiva, potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat. Zdravotní ústavy se sídlem v Praze, Kolíně, Českých Budějovicích, Plzni, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Jihlavě, Brně, Olomouci, Ostravě a ve Zlíně vznikly, jak jsem předeslala, k datu 1. 1. 2003 novelou zákona o veřejném zdraví provedenou zákonem číslo 320/2002. Jak plyne z předchozích ustanovení tohoto zákona, na 14 zdravotních ústavů byly převedeny laboratorní a další kapacity nepotřebné k výkonu státní správy z celkem 75 krajských, okresních a městských hygienických stanic, přičemž je třeba podotknout, že některé z nich neměly vůbec laboratorní část zřízenu - to se týká např. hygienické stanice se sídlem v Kutné Hoře. Z podmínek převodu těchto kapacit zákonem číslo 320/2002 plyne, že byl zachován územní princip, tj. nebyl zkoumán rozsah a kvalita vybavení jednotlivých krajských, okresních a městských hygienických stanic, ale zdravotní ústavy byly založeny až na Středočeský kraj v sídlech krajských hygienických stanic a k nim byly přidruženy laboratorní kapacity všech hygienických stanic nacházejících se ve správních obvodech jednotlivých krajských hygienických stanic. V případě Středočeského kraje bylo zvoleno jen odchylné sídlo zdravotního ústavu v Kolíně.
Zdravotní ústavy byly jako zdravotnická zařízení zřízeny zákonem, a to, jak jsem již uvedla, ustanovením § 86 zákona číslo 258 o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Ke způsobu zřízení těchto zdravotnických zařízení je třeba poznamenat, že je v českém právním řádu zcela ojedinělý, neboť zdravotnická zařízení se zákonem nezakládají, a to na rozdíl od správních úřadů, které ve smyslu článku 79 Ústavy České republiky jinak než zákonem zřídit nelze. Obecně je ke zřízení právnické osoby podle Občanského zákoníku potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, přičemž právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku. Právnické osobě je při zřízení nutno určit název, její sídlo a statutární orgán. Tyto atributy si právnická osoba ponechává po celou dobu její existence.
Státní příspěvkové organizace jsou zvláštní formou právnické osoby, kterou zákon o majetku České republiky považuje za formu přechodnou. Kromě transformace dosavadních příspěvkových organizací připustil zákon o majetku České republiky vznik nových příspěvkových organizací, a to buď tak, že zvláštní zákon vymezí podmínky jejich vzniku, změn a zániku, nebo že je zvláštní zákon zřídí. Pokud je státní příspěvková organizace zřízena zákonem, stanoví zákon o majetku České republiky, že její hlavní činnost vymezí rovněž zákon. Název zdravotní ústav, jeho statutární orgán i sídla jednotlivých zdravotnických ústavů jako příspěvkových organizací byly určeny § 86 zákona o ochraně veřejného zdraví.
Pokud jde o činnost zdravotních ústavů, zákon o ochraně veřejného zdraví vyšel ve smyslu zákona o rozpočtových pravidlech z oddělení hlavní a jiné činnosti zdravotních ústavů. Ustanovení § 86 tedy v odstavci 1 vymezilo rozsah hlavní činnosti zdravotních ústavů a v odstavci 4 je stanoveno, že pokud budou zdravotní ústavy vyvíjet jinou činnost, bude vymezena statutem zdravotního ústavu.
Nutno podotknout, že z celkového objemu vykazovaných činností je pouze 7 % činností určeno státu resp. zadáváno státem. Zbytek je standardní laboratorní služba, která je poskytována odběratelům, a služby, které se poskytují, je možné poskytnout i v řádově sto dalších odborných laboratořích.
Hlavní činnost zdravotních ústavů vymezuje ustanovení § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví v současné době takto: K vyšetřování a měření složek životních a pracovních podmínek, výrobků, k vyšetřování biologického materiálu a k provádění biologických expozičních testů pro účely výkonu státního zdravotního dozoru a dále ke sledování ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva, monitorování vztahu zdravotního stavu obyvatelstva a faktorů životního prostředí a životních a pracovních podmínek, přípravy podkladů pro hodnocení a řízení zdravotních rizik a pro činnost orgánů ochrany veřejného zdraví jako složky integrovaného záchranného systému.
K podílení se na provádění místních programů ochrany a podpory zdraví, jakož i k výchově k podpoře a ochraně veřejného zdraví a k poskytování poradenských služeb a dalších služeb na úseku ochrany veřejného zdraví se zřizují zdravotní ústavy se sídlem v Praze, Kolíně, Českých Budějovicích, Plzni, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Liberci, Hradci Králové, Pardubicích, Jihlavě, Brně, Olomouci, Ostravě a Zlíně.
Zdravotní ústavy mohou v hlavní činnosti dále poskytovat závodní preventivní péči, specializovanou diagnostickou a ambulantní péči v oblastech mikrobiologie, imunologie, alergologie a parazitologie, provádět genetotoxická a cytogenetická laboratorní vyšetření antiHIV protilátek, referenční činnost, klinické hodnocení účinků léčiv, očkovacích látek a zdravotnických prostředků, ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci.
Z dikce věty první plyne vymezení úkolů náležejících do hlavní činnosti, které plní 14 zdravotních ústavů ve vzájemné spolupráci. Ustanovení nevymezuje úkoly jednotlivých zdravotních ústavů, ani činnost jednotlivého zdravotního ústavu nepřiřazuje ke krajské hygienické stanici, která má se státním zdravotním ústavem shodné sídlo.
Úkoly náležející do hlavní činnosti všechny zdravotní ústavy plní ve vzájemné součinnosti. O tom, že jde o rozsah hlavní činnosti, nikoli taxativní výčet úkolů, které musí každý ze zdravotních ústavů zabezpečit, svědčí i navazující věta, citovaná jako druhá, která stanoví další rozsah služeb, které mohou, ale nemusí zdravotní ústavy k hlavní činnosti dále poskytovat.
Na základě těchto pravidel také zdravotní ústavy od svého počátku fungovaly. Pokud by se k výkladu § 86 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví přistoupilo tak, že všechny úkoly náležející do hlavní činnosti musí zajistit každý jednotlivý zdravotní ústav, pak by to v praxi znamenalo, že již v roce 2003 by stát musel tyto státní příspěvkové organizace zásadním způsobem dovybavit, neboť žádná z nich není ani nebyla vybavena pro plnění všech úkolů náležejících do hlavní činnosti.
Jak však plyne z předchozích ustanovení zákona č. 320/2002 Sb., byly na zdravotní ústavy převedeny stávající kapacity nepotřebné pro výkon státní správy k ochraně veřejného zdraví a s těmito kapacitami pak byly zajišťovány ty úkoly náležející do hlavní činnosti, pro které byl každý jednotlivý zdravotní ústav i se svými pobočkami okresů příslušného kraje vybaven s tím, že ostatní specializované úkoly pro výkon státního zdravotního dozoru krajskými hygienickými stanicemi byly zajišťovány cestou referenčních laboratoří státního zdravotního ústavu, laboratoří jiných i akreditovaných nestátních subjektů a ve zcela výjimečných případech i laboratoří v zahraničí.
Tedy výklad § 86 zákona č. 258/2000 Sb., že každý ze 14 zdravotních ústavů musí být vybaven pro celou šíři úkolů náležejících podle § 86 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. do hlavní činnosti, neodpovídá ani kontextu zákonných úprav, ani praxi a znemožnil by mimo jiné České republice jako členskému státu společenství realizovat jednotlivými krajskými hygienickými stanicemi nařízení Evropského společenství o úřední kontrole potravin a předmětů a materiálů určených pro styk s potravinami, které stanoví, že analýzy vzorků odebraných při úředních kontrolách může provádět pouze úřadem jmenovaná úřední laboratoř, která pracuje podle evropských norem, podle kterých je i hodnocena a akreditována, a to pro jednotlivé složky nebo skupiny zkoušek.
Realizace tohoto nařízení vede ke specializaci laboratoří na určitý druh zkoušky nebo zkoušek a spolupráci laboratoří tak, aby byl výkon úřední kontroly správním úřadem zajištěn v souladu s nařízením Evropského společenství.
Na závěr je třeba dodat, že při aplikaci § 86 zákona o ochraně veřejného zdraví nelze pominout ani úpravu zákona o rozpočtových pravidlech a zákona o majetku České republiky, která ukládá Ministerstvu zdravotnictví jako správci kapitoly sledovat a vyhodnocovat hospodárnost, efektivnost a účelnost vynakládání výdajů ve své kapitole a dbát, aby vynakládání výdajů bylo co nejhospodárnější, nejefektivnější a nejúčelnější. Zdravotním ústavům jako státním příspěvkovým organizacím, které k plnění stanovených úkolů nakládají s majetkem státu, pak ukládají, aby tento majetek a prostředky byly využívány účelně a hospodárně.
Příslušnost zdravotních ústavů hospodařit s majetkem. Článkem 117 zákona č. 320/2002 Sb., body 17 až 20, tedy byla převedena příslušnost hospodařit s majetkem České republiky, se kterým hospodařily ke dni 31. 12. 2002 okresní, městské a krajské hygienické stanice a který byl potřebný k plnění úkolů v rámci působnosti správního úřadu, na nově zřízené krajské hygienické stanice. Ostatní, blíže však nedefinovaný majetek pak na nově zřízené zdravotní ústavy.
Tímto nedokonalým právním postupem nebylo vyřešeno právní nástupnictví, zejména v případě pohledávek, a dále došlo k situaci, kdy některým zdravotním ústavům připadl nepotřebný a nevyužitelný nemovitý majetek. Nadto byly, jak jsem již uvedla, zřízené zdravotní ústavy někdy markantně odlišné co do velikosti, materiálního i personálního vybavení.
Financování zdravotních ústavů. Financování zdravotních ústavů je vícezdrojové: platby od zdravotních pojišťoven, agregované výkony, příspěvek od zřizovatele, resp. příspěvek na krytí ztráty, platby za podklady pro státní dozor, od 1. 1. 2008 na základě rámcových smluv uzavřených mezi zdravotním ústavem a krajskou hygienickou stanicí, příjmy od fyzických a právnických osob a granty.
Jen pro ukázku přehled příspěvků zřizovatele ke krytí ztráty poskytnutých zdravotním ústavům. V roce 2003 573 mil. korun, v roce 2004 594 mil., v roce 2005 582 mil. Zaokrouhluji nahoru. 2006 - téměř 600 mil., 2007 - 575 mil., v roce 2008 - 43 mil. a v roce 2009 8 mil. korun.
Personální situace. Zdravotní ústavy zaměstnávají lékaře, zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky s odbornou způsobilostí pro práci ve zdravotnictví a pracovníky administrativně technické. V roce 2008 přešlo na státní zdravotní ústav ze všech zdravotních ústavů 90 pracovních úvazků pro shora uvedený výkon podpory zdraví. Tento krok byl iniciován Ministerstvem zdravotnictví z důvodu sjednocení a efektivního plnění programu podpory zdraví a z důvodu omezeného financování zdravotních ústavů.
Podpora zdraví musí být plně financována ze státního rozpočtu. V listopadu roku 2007 Ministerstvo zdravotnictví odvolalo všech 14 ředitelů zdravotních ústavů a nově jmenovalo pouze 7 ředitelů s tím, že byl zahájen první krok restrukturalizace.
Další krok v personální oblasti nastal v roce 2008, kdy příspěvek od zřizovatele z původních 575 mil. korun pro všechny zdravotní ústavy činil pouze 1/24 dotace na provoz, tedy 43 mil. korun. Porovnejte, prosím, s dotacemi ze státního rozpočtu v letech minulých - téměř 600 mil. korun ročně.
Výjimkou byl zdravotní ústav se sídlem v Kolíně, kterému Ministerstvo zdravotnictví přidělilo v roce 2008 dotaci ve výši 18 mil. korun na úhradu závazků z roku 2007. V roce 2009 byla poskytnuta dotace 8 mil. korun zdravotnímu ústavu se sídlem v Ostravě na pořízení hlukových map. Znamená to tedy, že v roce 2009 ze státního rozpočtu nebyly zdravotní ústavy dotovány.
Celkový počet zaměstnanců zdravotních ústavů ke dni 31. prosince 2006 byl 2 489 zaměstnanců - přepočtený počet, v současné době pracuje na všech zdravotních ústavech 1422 zaměstnanců.
V roce 2010 se předpokládá snížení počtu zaměstnanců ve všech zdravotních ústavech na 1394 a jedná se pouze o přirozený úbytek, tedy žádné propouštění zaměstnanců. Zaměstnanci zdravotních ústavů jsou odměňováni podle nařízení vlády č. 564/2006.
Aktuální situace. Ministerstvo zdravotnictví začalo v roce 2007 realizovat postupné kroky zefektivnění hospodaření v přímo řízených organizacích. V listopadu 2007 došlo k personálním změnám ve vedení zdravotních ústavů. Vedením zdravotních ústavů bylo pověřeno sedm ředitelů. Cílem bylo reagovat na snížení státního příspěvku na provoz a přizpůsobit chod jednotlivých zdravotních ústavů nové situaci. Dalším cílem bylo lepší využití odborných kapacit zdravotních ústavů a zvýšení produktivity práce. Základním krokem zahajované restrukturalizace byla realizace aplikační a datové integrace vybraných heterogenních informačních systémů jednotlivých zdravotních ústavů, sjednocení informačních systémů jako přípravu k zajištění transformace zdravotních ústavů. S tímto cílem zakoupily zdravotní ústavy částečně ze svých zdrojů a částečně ze zřizovatelem poskytnuté investiční dotace centrální ekonomicko-provozní systém.
Usnesením vlády České republiky ze dne 30. března 2009 byl schválen vládní návrh novely zákona č. 258, kterou se v ustanovení § 86 předkládalo mimo jiné mnoho změn. Návrh byl předložen k projednání Parlamentu České republiky, k jeho projednání dosud nedošlo. Navrhovaná novela by přinesla jednoduché řešení pro možnost transformace zdravotních ústavů a optimalizaci jejich činností. V roce 2008 došlo k zásadnímu omezení počtu pracovišť jednotlivých zdravotních ústavů a redukci počtu zaměstnanců o více než 40 %. Tento krok byl nezbytnou reakcí na úsporná opatření Ministerstva zdravotnictví ve formě dramatického snížení státního příspěvku na provoz. I po této redukci zdravotní ústavy dokázaly poskytovat odborné služby téměř ve stejném rozsahu jako před realizací úsporných opatření, což je jasným důkazem zvýšení produktivity práce ve zdravotních ústavech.
S účinností od 1. 7. 2009 byla v rámci pilotní studie převedena odborná činnost Zdravotního ústavu se sídlem v Olomouci a Zdravotního ústavu se sídlem ve Zlíně do Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě. Po vyhodnocení této studie a zjištění, že nebyla snížena regionální dostupnost poskytovaných služeb a neobjevily se ani žádné další problémy spojené s převodem odborných činností na Zdravotní ústav Ostrava, rozhodlo Ministerstvo zdravotnictví o aplikaci podobného postupu na ostatní zdravotní ústavy.
V lednu 2010 byly převedeny odborné činnosti a současně i zaměstnanci následovně: Zdravotní ústav se sídlem v Kolíně do Zdravotního ústavu Praha, Zdravotní ústav se sídlem v Českých Budějovicích do Zdravotního ústavu v Plzni, Zdravotní ústav se sídlem v Pardubicích do Zdravotního ústavu Hradec Králové, Zdravotní ústav se sídlem v Jihlavě do Zdravotního ústavu Brno, Zdravotní ústav se sídlem v Karlových Varech do Zdravotního ústavu Ústí nad Labem.
Je třeba zdůraznit, že tato fáze transformace sebou nenesla ani rušení pracovišť, ani laboratorních kapacit, ani snížení počtu zaměstnanců. Procesem restrukturalizace zdravotních ústavů nedošlo v jejich činnosti k žádným výpadům v provádění vyšetřování a měření pro účely výkonu státního zdravotního dozoru krajskými hygienickými stanicemi. Pouze ve Zdravotním ústavu se sídlem v Liberci proces převodu činností doposud neproběhl. Proces nebyl zaměstnanci Zdravotního ústavu Liberec správně pochopen a v jejich řadách panují i přes několikeré ujištění zřizovatele o zachování pracoviště, které je na vysoké odborné úrovni, obavy o budoucnost jejich pracoviště.
Proces restrukturalizace zdravotních ústavů měl v konečné fázi za cíl vytvořit ekonomicky, odborně, technicky i personálně silné laboratorní základny, které by vzájemně spolupracovaly jak na úkolech pro účely státního zdravotního dozoru, tak na veřejných zakázkách a čerpání finančních prostředků z Evropské unie a účelně využívaly prostředky a majetek České republiky.
Nyní mi dovolte, abych ještě krátce uvedla zkušenosti a informace, které plynou z podobných kroků provedených v zahraničí. Situace laboratoří působících v oblasti ochrany veřejného zdraví v Evropské unii. Uvedu pouze dva státy.
Velká Británie. Zásadní přestavba laboratoří zdravotních ústavů začala v dubnu 2006. Byla velmi razantní. Health Protection Agency, obdoba našeho Státního zdravotního ústavu, zásadním způsobem přeskupila síť regionálních laboratoří. Z původních 45 laboratoří zůstalo pouze 8. Ostatní buď byly zrušeny, nebo jejich služby byly převedeny do místních nemocnic, pokud je tyto přijaly.
National Health Service, tedy obhospodařuje 37 laboratoří ve velkých nemocnicích, envirolaboratoře v nich tvoří malou část. Tyto laboratoře poskytují prvosledovou diagnostiku a Public Health služby. Celkový počet laboratoří vyšetřujících vody, potraviny a další enviro je 26 s výhledem redukce na 13 v průběhu dalších tří let. 9 laboratoří řídí přímo obdoba našeho Státního zdravotního ústavu. Zbytek je tedy v National Health Service. Jejich činnost je jasně definována. Co neumí, či se na této úrovni nevyplatí, je pak posláno do referenčních center. Zbytek laboratoří pak zajišťuje všechny specializované služby. Její členění je podobné jako u Státního zdravotního ústavu, klinika, epidemiologie, enviro, národní referenční laboratoře plus podpůrné služby.
Za zmínku stojí hlavně oddělení řízení kvality, které vypracovává, nechává posuzovat a vydává jednotné operační postupy pro enviro i kliniku. Dále se zabývá validacemi metod, reagencií sér, kytů a všemi náležitostmi řízení jakosti, které pak šetří čas laboratořím. Z hlediska kompetencí řídí 9 svých podřízených laboratoří. Tyto umístěné v nemocnicích mohou rovněž služeb využívat, ty jsou nabízeny všem, není to ale jejich povinnost se podle nich řídit. Služby hygienických laboratoří jsou tedy zajišťovány a poskytovány integrovanou sítí laboratoří v Anglii a Walesu. Health Protection Agency je za jejich služby odpovědná. Každý z těchto 9 regionů musí mít plně funkční všechny služby a poskytovat je místním obdobám krajských hygienických stanic a dalším subjektům. Laboratoře musí být akreditovány. Toto platí pro laboratoře typu klinika, potraviny. Nejsou takto řešeny laboratoře z oblasti pracovních a mimopracovních podmínek a oblast kontroly pitné vody, která spadá do kompetence jiného orgánu. Tyto však nejsou součástí národní zdravotní služby. Hygiena práce spadá pod inspektoráty bezpečnosti práce a analýzy jsou lokálními hygieniky či inspektory objednávány v privátních akreditovaných laboratořích. V tomto segmentu žádné laboratoře Health Protection Agency nejsou.
Německo. Zásadní změny s přeměnou východního sovětského do západního modelu začaly v bývalé NDR ihned po pádu železné opony. Druhá další fáze pak přitvrdila v roce 2003. Informace, které mám k dispozici, jejich zdrojem je Saský hygienický ústav v Drážďanech. Již z tohoto názvu je patrné poněkud odlišné uspořádání a organizace odpovědných orgánů. Celá země Sasko čítá 4,5 mil. obyvatel. Je to jedna z 19 spolkových zemí Německa, má tři správní střediska a 29 okresů. Ústav byl zřízen německou obdobou Ministerstva zdravotnictví, je rozpočtový, má v současný době 450 zaměstnanců pro klasické klinické humánní laboratoře, veterinární laboratoře a envirolaboratoře. Původně laboratoře v Chemnitzu, Lipsku a Drážďanech dělaly vše.
V roce 2003 bylo rozhodnuto přesunout většinu činností do centra v Drážďanech kvůli specializaci a využití instrumentace. Ve zbylých laboratořích došlo k útlumu většiny činností a zachovány zůstaly jen vybrané specializace. V současné době probíhá další restrukturalizace zaměřená na ještě vyšší specializaci a úsporu zaměstnanců. Dochází totiž postupně k velkému úbytku zpracovávaných vzorků pro stát. Z původních 20 tisíc vzorků pitných vod zpracovávají dnes zhruba 5 tisíc. Veterinární problematika je zde řešena pro potřeby ochrany zdraví přes Ministerstvo zdravotnictví a ne nelogicky přes Ministerstvo zemědělství, jako je tomu v České republice.
Drážďanský ústav neúčtuje laboratorní služby poskytované zdravotním inspektorům. Ve Spolkové republice Německo jsou naše krajské hygienické stanice jako jinde v Evropské unii zařazeny jako součást magistrátu. Sasko má 29 poboček s výhledem redukce do roku 2009 na 10, aktuální informaci nemám. Rozbory vod za úplatu se provádějí jen pro nemocnice. Enviro vzorky od jiných klientů neberou. To je věc privátních laboratoří. Transport vzorků je řešen outsourcingem, komerční službou zajišťující přepravu 24 hodin denně, akreditace národním akreditačním orgánem v současné době není k dispozici, ale intenzivně se na ni připravují. Měření faktoru pracovního prostředí se neprovádí jako jinde v Evropské unii, je součástí tohoto ústavu. Je to pravděpodobně součást inspektorátu bezpečnosti práce. Personální, prostorové a technické vybavení je na špičkové úrovni s důrazem na maximální využitelnost techniky. Pracovní doba v klinické části tomu byla přizpůsobena. V ústavu nechybějí laboratoře pro biologická rizika typu 3 a 4 a efekt finančních toků po sjednocení Spolkové republiky Německo byl zjevný.
Zdravotní inspektor, to je velmi důležitá věc, má možnost použít pro státní kontrolu i služeb privátních laboratoří, za tyto služby pak však platí. Tyto laboratoře jsou navrhovány na základě provedených inspekcí a kontrol. Ministerstvo provádí jejich finální a oficiální jmenování. Vzhledem k tomu, že celý proces restrukturalizace zdravotních ústavů vyvolává pocit, že je omezena podpora zdraví v České republice, ráda bych uvedla následující.
Ministerstvo zdravotnictví i vedení přímo řízených organizací, jimiž jsou krajské hygienické stanice, Státní zdravotní ústav a zdravotní ústavy, při koncepci řízení včetně oblasti podpory veřejného zdraví vycházejí a postupují zcela v souladu s programovým prohlášením vlády ze dne 17. ledna 2007 bodu 2, který se týká reformy veřejných rozpočtů, daní a daňové správy. Vláda se v tomto prohlášení zavazuje, že sníží počet zaměstnanců státní správy do roku 2010 nejméně o 3 % ročně a bude vycházet ze základny k 31. 12. 2006. Jelikož snižování počtu zaměstnanců Ministerstva zdravotnictví a jim přímo řízených organizací je plně v souladu s tímto programovým prohlášením, nebylo důvodu informovat cíleně v minulosti, to znamená zejména v roce 2008, o této skutečnosti výbor pro zdravotnictví.
Na konci roku 2006 bylo zaměstnáno ve Státním zdravotním ústavu celkem 583 úvazků, jde o celoroční přepočtený počet, za rok 2009 k aktuálnímu datu je počet zaměstnanců na Státním zdravotním ústavu 547 úvazků. Jedná se tedy o 36 úvazků méně než v roce 2006, což je v přepočtu pokles pouze o 6,2 % snížení počtu zaměstnanců v průběhu let 2007, 2008, 2009 a 2010. V roce 2008 bylo převedeno na Státní zdravotní ústav ze zdravotních ústavů celkem 90 pracovních úvazků na 21 regionálních pracovišť podpory zdraví. Na konci roku 2009 bylo na těchto pracovištích evidováno 58 úvazků a dalších 20 úvazků na podporu zdraví bylo na centrálním pracovišti Státního zdravotního ústavu v Praze, tedy celkově aktivity v oblasti podpory zdraví zajišťují odborní pracovníci Státního zdravotního ústavu v počtu 78 pracovních úvazků, kteří jsou rozmístěni na 22 pracovištích.
Provozní náklady spojené s činností těchto pracovišť jsou vysoké a jejich personální obsazení je na některých pracovištích v současné době v počtu jeden až dva pracovníci. Hlavním cílem restrukturalizace a snížení počtu těchto terénních pracovišť je v době snižujícího se příspěvku na činnost Státního zdravotního ústavu, pro rok 2010 dochází k snížení příspěvku o 20 % oproti roku 2009 mimo jiné z toho důvodu, že je významně krácena kapitola Ministerstva zdravotnictví. Kromě snížení nákladů na jejich provoz, zejména zefektivnění jejich činnosti, se zaměřením na týmovou práci.
Od 1. 3. vznikne šest plně funkčních pracovišť podpory veřejného zdraví. Odborní pracovníci zde budou nadále formou týmové práce a ve spolupráci s dalšími 14 odbornými pracovníky pro oblast zdravotní politiky a podpory veřejného zdraví z jednotlivých krajských hygienických stanic realizovat veškeré aktivity, které vyplývají z naplňování strategických dokumentů vlády pro oblast veřejného zdraví, zejména z programu Zdraví 21. Vedoucí úlohu strategií a řízení podpory veřejného zdraví má Ministerstvo zdravotnictví, které garantuje její naplňování jak činností svých přímo řízených organizací, což je Státní zdravotní ústav, krajské hygienické stanice a zdravotní ústavy, tak podporou aktivit nevládních organizací, které se projevily v oblasti podpory zdraví, také zabývají. Prostřednictvím dotačních programů, zejména dotačního programu Národní program zdraví, projekty podpory zdraví a dotačního programu Národní program řešení problematik HIV AIDS, Ministerstvo zdravotnictví současně dlouhodobě finančně podporuje, metodicky vede a odborně garantuje činnost celé řady nevládních organizací, které se podílejí na realizaci primární prevence a podpory veřejného zdraví prostřednictvím projektů zaměřených na prevenci nemocí a podporu zdravého životního stylu. Tyto nevládní organizace svými aktivitami v regionech doplňují a nadále budou doplňovat činnost pracovišť podpory zdraví Státního zdravotního ústavu, které se zaměří zejména na realizaci aktivit celorepublikového a nadregionálního rozsahu, čímž nebude docházet k dublování aktivit vládním a nevládním sektorem.
Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost a předpokládám, že tato vyčerpávající informace odpověděla na spoustu dotazů, nejasností, spekulací a dezinformací, které kolem reorganizace zdravotních ústavů v České republice existují. Děkuji.
