Když se tato otázka klade na různých fórech, kde o ní diskutují lidé z vlády a byznysu, většinou se doberou k tomu, že vláda i předchozí vlády dělaly něco špatně. Měly více investovat do výzkumu, více podporovat vznik nových firem, dotovat moderní odvětví s vysokou přidanou hodnotou a školství se mělo lépe přizpůsobit výchově budoucích zaměstnanců továren lidí, kteří v dané panelové diskuzi hovoří. Všechny tyto odpovědi jsou ale špatné. Možná Polsko a Slovensko dobře láká zahraniční investory, lépe utrácí evropské dotace nebo dotuje perspektivnější obory, a proto dohání Českou republiku. Možná je to úplně něčím jiným. Řešením určitě není, aby se stát zlepšil v těchto disciplínách. Vláda vždy dělá něco více či méně špatně a nedává smysl soutěžit v tom, která vláda udělá méně chyb při snaze řídit společnost. Řešením je společnost neřídit a pouze nastavit spravedlivé tržní prostředí, do kterého stát nezasahuje. Proč?
Protože úředníci ani politici nemůžou vědět, jaká je nejlepší cesta k prosperitě. Neví to ani pán s firmami s miliardovými obraty, který hovoří o potřebě více státem podporovaného technického školství. Ví jen, co by potřebovala jeho firma k vyšším ziskům. Vyšší nabídku pracovní síly, které by mohl dát nižší platy. Přestaňte politikům, úředníkům a velkým byznysmenům věřit (pokud jim ještě věříte), že jim jde o vaše blaho, a kdyby šlo, neví o mnoho více než vy a nemají a nemohou mít odpovědi na otázky, o kterých debatují.
Žádný lidský mozek není schopný pochopit všechny souvislosti a proměnné, které rozhodují o úspěchu té či oné společnosti. Proto by se stát do dění ve společnosti krom stanovení základních pravidel a ochrany jejího bezpečí měl plést co nejméně. Znalosti jsou ve společnosti rozptýlené, a proto jen maximální volnost jejich uplatňování je cestou k bohatství. Jen lidé sami vědí, jaké služby a výrobky poptávají. A zase jen lidé bez nějakých centrálních rozkazů sami vědí jaké služby a výrobky mají nabízet, aby poptávku uspokojili. To platí pro chleba a stejně tak i pro školství. Nejhorší pro prosperitu společnosti je snaha ji uměle řídit. Ať jde o politiky, úředníky nebo lobbující byznysmeny, neměli bychom jim to dovolit.
Stagnace souvisí se snahami řídit společnost
Stagnace nejen České republiky ale i mnoha západních evropských ekonomik souvisí s tím, že politici a úředníci v jednotlivých státech i v Evropské komisi uvěřili vlastní schopnosti regulacemi a dotacemi řídit společnost a plnit ambiciózní plány a cíle, přestože se jim to opakovaně nedaří (viz příklad Lisabonské strategie). České vlády obecně přejímají vše, co z Bruselu přijde a často ještě v horší podobě, než bylo nutné (viz solární boom). Pro mnoho podnikatelů se stalo zásadnější plnit přání úředníků a získat dotace, než plnit přání zákazníků a uspět na trhu.
V dotacemi a regulacemi pokřiveném prostředí je obtížné založit nový podnik a zrealizovat novou myšlenku. Pokud by měli začínající podnikatelé vyhovět všem kvalitativním, technickým a hygienickým požadavkům, vyžaduje to často neúměrně vysoké vstupní investiční náklady. Přejatou legislativou z EU a z části samy vlády v České republice nám vytvořily nepřátelské podnikatelské prostředí, ve kterém se být aktivním nevyplácí.
Vládnou nám socialisté v čele se svým předsedou a premiérem Bohuslavem Sobotkou a Andrej Babiš, ministr financí a lídr populistického hnutí ANO. Socialisté už se to možná neodváží říkat nahlas jako před pár lety současný ministr průmyslu a obchodu Mládek, ale stále považují živnostníky za parazity a jejich politika tomu odpovídá. Podle Andreje Babiše jsou malí podnikatelé na nic a stát musí podporovat velké podniky. Nejvíce veřejných peněz čerpá jeho Agrofert a na malé živnostníky se valí nová opatření a nákladná byrokracie. Socialisté a představitel velkého kapitálu se spolu skvěle doplňují, střední třída a živnostníci nemají žádné zastání, jejich svoboda je bita a prostor pro jejich realizaci značně omezen. Mnoho jich pod tíhou byrokracie svou živnost zabalí.
Když si to socialisté uvědomí, vymyslí nové dotace pro začínající podnikatele. Ty zase dostanou jen někteří, takže jde o nespravedlivé a netržní řešení. Přerozdělením peněz budou tratit jiní a objeví se nová bariéra. Pokud nedostanete na start podnikání dotaci od státu, ocitnete se v nevýhodě proti ostatním.
Co tedy od vlády vyžadovat? Odpověď je snadná: Svobodu podnikání!
Nemusíte sami podnikat, abyste jako zaměstnanci a spotřebitelé čerpali výhody svobodné ekonomiky, kde na vás lidé myslí, plní vaše přání a stát jim v tom nehází klacky pod nohy. A pokud ještě neexistuje služba nebo výrobek, který by se vám hodil, řekněte o tom nějakému svému podnikavému známému. Volný trh je cestou k bohaté společnosti, kde jsou nejlépe uspokojovány potřeby jednotlivců. Každý rok přicházejí na trh nové služby a výrobky. Inovacím se nejlépe daří, když je co nejsnazší uvést je v život. To se příliš nestává ve velkých zkostnatělých korporacích. Základem zaměstnanosti a inovací jsou právě malé a střední společnosti s dynamickým vedením.
Zakládat podnik musí být snadné, stejně jako komunikace s úřady. Stát je tu pro nás, aby zajistil, že se trestá porušování férových pravidel, nikoliv tisíců nesmyslných norem. Není tu od toho, aby nás zbytečně zatěžoval, bral nás předběžně všechny jako zločince a sledoval na každém kroku. Umožněme sami sobě i svým spoluobčanům svobodně realizovat naše nápady. To je skutečný recept k lepšímu životu.
