Jsou to hasiči, policisté, vojáci i záchranáři. Tvrdí lidé zvyklí pracovat, spoléhat se sami na sebe a hlavně pomáhat. Ve chvíli, kdy se jim ale přihodí nějaký úraz, péče o ně končí formou finanční pomoci. A já se ptám – není to trochu málo? Nedlužíme těmto lidem přece jen o trošku víc než „jen“ peníze?

Lidem, kteří nasazovali své životy za ty naše, chybí kontakt s ostatními novodobými veterány, chybí jim prokázání úcty a pocitu, že na ně ostatní nezapomněli. Chybí zde společenské akce, možnosti setkávání, sportovní akce. Právě pro tyto lidi byl sport většinou významnou součástí života před úrazem a zároveň je něčím, co může velmi pomoci vrátit chuť do života a zároveň jeho prožívání zkvalitnit a dodat mu další smysl.

Velmi mě zaujala akce, která se v souvislosti s novodobými veterány bude konat letos v červnu. Jedná se o golfovou akademii, dvoudenní mezinárodní akci, při níž bude handicapovaným hráčům poskytnut trénink od nejlepších hráčů European Disabled Tour, individuální přístup a celé golfové vybavení. Smyslem této akce je nabídnout nejen samotným veteránům, ale i jejich rodinám novou možnost terapie, setkání se s dalšími lidmi s podobným osudem, zábavu a příjemně prožité dva dny.

Byl bych velmi rád, kdyby takových akcí přibývalo. Kdyby přibývalo lidí, kteří mají chuť těmto lidem pomáhat, pořádat podobné akce a nezapomínat na mnoho dobré práce, kterou tito lidé odvedli. Mrzí mě, že mnoho z novodobých veteránů nemá k informacím o této a podobných akcích přístup, že zde není nikdo, kdo by je o těchto možnostech informoval a dál s nimi pracoval. Ono totiž právě setkávání se, sportování a možnost sdílení jsou často minimálně stejně důležité, jako finanční podpora.

Pokud víte o někom, kdo je ve stejné situaci a rád by se podobných akcí účastnil, budu velmi rád, pokud se ozve na e-mail prezidenta CZDGA pana Lidinského: lidinsky@czdga.cz.

David Kádner