13.06.2016 6:22:35
Diskusní vystoupení s. Věry Klontza-Jaklové na IX. sjezdu KSČM
Co bych chtěla sjezdu říci, kdybych mohla mluvit více než 3 minuty?
Nesouhlasím s představováním typu auditu nebo přijímacího pohovoru v kapitalistické firmě. Neočekávejte výčet mých studií, titulů a předností. Kdo mě nezná, může si moje jméno nagooglovat, projít a nalistovat starou dobrou Naší Pravdu, Haló noviny, dokud v nich nebyla názorová cenzura, Obrys Kmen alias LUK, nebo dnes Dialog a jiné stranické tiskoviny.
Nechci ve svém příspěvku podpořit svoji kandidaturu. Jediné, co mě zajímá je nespravedlivost současného ekonomickospolečenského systému, a odpověď, zda naše strana skutečně hájí pozice pracujících a zda správně hodnotí jejich možnosti.
Jsem archeolog a moje práce mi poskytuje nejenom metodologický rámec, jak pracovat s historickými daty, ale také pochopení jejich zásadní důležitosti pro uvědomění si současné situace, pro predikci budoucího vývoje. Tyto poznatky aplikuji při hodnocení materiálů, programu, strategie a taktiky strany.
Tak, jak bylo v oficiálních materiálech předesláno, sjezd by měl nejenom zvolit nejvyšší představitele strany, ale také strategické směřování do dalšího období. Zde vidím hlavní problém: strategické směřování a hlavní úkoly strany tak, jak jsou artikulovány v materiálech (str. 129 – 134) by podepsala prakticky každá buržoazní strana. To by ale nemuselo být tak zlé, podstatné je, že tyto nevycházejí ze správného zhodnocení současné situace, analýzy historie, určujících sil ve společnosti a zvážení možných cest do budoucnosti nejenom v ČR, ale také a hlavně globálně.
Mohli bychom podrobně analyzovat, proč je nerealizovatelná multiplicita vlastnictví výrobních prostředků, proč autoři textu ignorují takové hodnoty jako je právo na práci, na důstojný život, na bezplatné vzdělávání bez rozdílu pro všechny, na internacionalismus a operují dogmatickým setrváváním v EU. Ale konec konců ve stejném duchu se nese letitá tristní neschopnost teoretického oddělení sjednotit stranu na hlavních tezích materiálu Socialismus pro 21. století.
Důvody jsou následující:
1. vedení strany a teoretické odd. odborného zázemí mají odlišný názor od většiny členstva, protože jinak by názor snadno prosadili, podřídit se nechtějí a sveřepě trvají na svém.
2. strana, potažmo teoretické pracoviště, neprovádí žádný systematický výzkum, ba ani sběr dat, který by zhodnotil současné objektivní a subjektivní podmínky, nedávnou minulost a vyhodnotil možnosti do budoucnosti. Z Marxe a Engelse si berou pouze etické poslání. Veškeré materiály stojí na subjektivních domněnkách a na základě taktiky nevyvolat žádný konflikt s vládnoucí elitou. Vzniká politika, na jejíž kolej poslali stranu delegáti kladenského sjezdu a která tvoří ze strany pracujících křoví sociální demokracie.
Dnes dříve než kdy jindy neobstojí názory, že socialismus ano, ale v dlouhodobé perspektivě, že moderní levice dokáže sladit zájmy jak pracujících, sociálně slabých tak soukromé podnikání a pozvolna se blížit k svému cíli po drobných ústupcích, které na vládnoucí elitě vydobude „chytrou“ politikou a vyjednáváním. Stačí si připomenout situaci v Portugalsku, v Řecku, ve Francii, na Kypru, ve Venezuele i jinde, kde tato politika dostala lid od nezaměstnaných po státní zaměstnance, od malých po střední podnikatele do bídy bez naděje. Pokud někdo svou politikou vrhá pracující do bídy, realizuje politiku pravicovou i přes sebelevicovější proklamace a třeba i upřímná přání. V jiných zemích, jako např. Slovensko, Rakousko, Polsko, Ukrajina, Maďarsko, Bulharsko a jinde se výrazně projevují fašizující tendence, kterým dokáže zabránit pouze třídní marxistické dělnické hnutí. I u nás je alarmující nárůst počtu preferencí Okamurovy strany, nebo strany proti islámu. Opačným příkladem je předválečná Gottwaldova KS a situace v tehdejším ČSR, která byla ostrůvkem v moři fašismu.
V historii nenajdete jediný příklad, kdy se zlepšily životní podmínky pracujících bez jejich organizovaného tlaku. Jakákoliv víra v humanizaci zájmů kapitálu je nesmysl. Proto definice socialismu použitá v materiálech je naprosto nerealizovatelná a připomíná úsilí přesvědčit žraloky, že se mají dát na vegetariánskou stravu.
Dnes stojíme v bodě dilematu: znovu sjednotit stranu na základě třídních kritérií, tedy vytvořit stranu těch co nemají na prodej nic jiného než vlastní práci, usilujících o ekonomicky, politicky a lidsky spravedlivou společnost pro nevlastníky kapitálu, NEBO pomalu odumřít, coby do pekel vedoucí tzv. moderní levice a tím vytvořit prostor pro absolutistický kapitál, který se obnovuje právě na úkor pracujících (což mohou být dělníci, nezaměstnaní, učitelé, ale také malí živnostníci). Čím déle se budeme rozhodovat, čím déle budeme sami sebe přesvědčovat, že ještě není čas, tím déle se možná někteří z nás udrží v lukrativní funkci, ale tím hůř pro lid(i) nejenom v této zemi.
Dnes existují analogické podmínky, analogické rozpory a analogické rozhodující ekonomické faktory, které v minulosti vedly ke vzniku dělnického a komunistického hnutí a které nakonec zrodily první socialistické struktury. Existence třídní síly je plně opodstatněná.
Je nesmyslné, abychom souhlasili s pokrytectvím současného establishmentu, jenž se nám snaží vštípit, že je nedemokratické, neetické a nelegální usilovat o sociálně a ekonomicky spravedlivou společnost řídící se potřebami člověka a ne zisku. Proč máme akceptovat, že přes polovinu bohatství světa vlastní necelá 2 procenta populace? Že přes polovinu světové populace nemá ani 2 dolary na den? Proč brát jako fakt, že třetina českých domácností nevyžije s platem? Že 4 z 5 prožívá pocity vyhořelosti, že přes polovinu našich důchodců nemá možnost stravovat se alespoň v základních parametrech zdravě a prakticky trpí podvýživou? Proč máme akceptovat, že naše továrny a naše armáda se podílejí na útočných válkách? Přijímat s pokrčenými rameny svévoli oligarchů, finančního a zbrojního kapitálu, nepostavit se jí, nebránit pracujícího člověka - to je demokratické a etické?
Jsem přesvědčená, že je třeba přistoupit k následujícím krokům, aby mohla znovu existovat byť šance zachránit komunistické hnutí – životní nutnost pro pracující – a také jednotu a existenci strany.
1. Vytvořit ideologické oddělení ÚV, které bude skutečně vědecky a dialekticky pracovat na teorii, protože bez pochopení příčin, určujících vztahů ve společnosti v minulosti i nyní, není možné tvořit žádnou strategii ani taktiku. Je třeba studovat historické kontexty, příčinné vztahy i subjektivní individuální i kolektivní volby. Sypat si popel na hlavu neznamená vyrovnat se s historií. Tento postoj nás neomylně vede k pouhému účelovému politikaření. S tím souvisí nutnost rozvíjet naše vlastní vzdělávání, ideologickou práci s členskou základnou, ale také se sympatizanty např. prostřednictvím Klubu společenských věd.
2. Pracovat intenzivně s mladou generací, sjednotit komunistické svazy, které se ke komunistickým ideálům hlásí. Mladým se nesmíme podbízet, peskovat je a školit. Je třeba nechat jim pole působnosti, prostor pro jejich vlastní iniciativu. Je nutné ptát se jich, jak svět vidí. V naší přestárlé straně jsou nám velmi vzdálení a my musíme pochopit, jak vidí svět ten, který reálný socialismus nikdy nezažil. Právě pro ně je třeba jasně označit příčiny a vyslovit řešení. Mladí lidé – to není pár kariéristů ochotných přikyvovat existujícím strukturám, ale ti, kteří museli ukončit školy předčasně, jejichž rodiče je nemohli posílat do kroužků, ti kteří honí několik brigád, aby mohli studovat, ta masa, která ví, že bude pracovat za pár šupů nekonečné dny, týdny, roky, aby celý život platili dluh na svá samozřejmá práva jako je bydlení, vzdělání, kultura, rodina apod. V době prohlubující se kapitalistické krize bude pro ně řešením krajní pravice, nacionalismus a populismus, pokud my jim nenabídneme řešení reflektující dialektiku dějin.
3. Je třeba totálně překoncipovat stranická média: znovu obnovit rádio, dát prostor mladým, investigativním novinářům, kteří se k nám hlásí, našim hudebníkům, spisovatelům a básníkům, kteří by také měli dostat možnost ve Futuře. Ta by měla dostávat mezi lidi naše knížky, naše autory, naše ideály. Oživit internetové stránky a hlavně z Haló novin udělat komunistický list, který by byl hoden svého předválečného předchůdce. Cílem našich médií není vydělávat, ale politicky působit.
4. Byť to vypadá jako nemožné, je třeba znovu jít mezi pracující, do odborů. Nemůžeme rezignovat na práci s těmi, kteří nás potřebují, ale ne jako spasitele, nýbrž jako ty, kteří jim dají sebevědomí, organizovanost a sílu měnit podmínky, které jim nejsou důstojné. Použiji slova jednoho z kandidátů na prezidenta amerických demokratů Bernie Sanderse, který rozhodně není komunista: když se neprivilegovaní, kterých je drtivá většina, spojí a zorganizují, neexistuje nic, čeho by nemohli dosáhnout. Není tady někde naše místo? Nechtěli byste to slyšet od našeho vedení?
5. Uvnitř strany je třeba uplatňovat demokracii, demokratický centralismus, rovnost členů. Vrátit do strany soudružství, svornost, pomoc jednoho druhému. Byť to zaznělo v mnoha připomínkách, nebylo to plně zařazeno do sjezdových materiálů: střídání vysokých funkcí po dvou volebních obdobích. Platy poslanců a vysokých stranických představitelů by se měly maximálně přiblížit pracujícím a ne být provokativně několikanásobně vzdálené platu pracujícího člověka.
6. Poslanci by měli naprosto přesně a pravidelně informovat stranu o tom, co se v parlamentě děje a strana by měla určovat, jak mají jednat, ne obráceně.
7. Zaměstanci ÚV by měli být výhradně z řad straníků. Nepotřebujeme ani žádné externí PR agentury. Naší vizitkou je každodenní práce všech členů, funkcionářů a poslanců bez rozdílu.
Abychom mohli účinně působit v současné společnosti, musíme být v první řadě sebekritičtí, i když to rozhodně není nic příjemného. Bez sebekritiky nemůže existovat žádné zlepšení. A také bychom se měli naučit vést dialog, což hlavně znamená naslouchat druhým: prvně soudruhům v naší straně, ale hlavně pracujícím. Následně předkládat argumenty, vysvětlovat trpělivě a bez zášti. Ale toho není schopen ten, jehož zájmy jsou kariérního nebo finančního charakteru. Ve straně se objevují finanční skandály, snaha obcházet stranickou demokracii, což jsou všechno projevy snahy zakonzervovat současný stav, který vyhovuje určité skupině, současnému vedení a neodpovídá objektivním podmínkám ve společnosti.
Ve straně nebyla vždy taková nespokojenost s vedením a politikou strany jako dnes. Tento stav však bobtná přes 10 let. Byli jsme hrdí na to, že se vedení nebojí jít do střetu a hájí člověka práce. Dnes jsou naši představitelé nemastní - neslaní. Vždy nejprve přemýšlí co říci, aby si nezadali. Straně a pracujícím tak zavírají pusu.
Cesta, kterou navrhuji a o jejíž správnosti jsem přesvědčená, není lehká. Snadné řešení v kapse nemám. Požaduje oběti nejenom od vedení strany, ale od každého člena, odboráře, sympatizanta, ale na jejím konci, který nemusí být nutně historicky daleko, je důstojný život a spravedlnost. Mlčení a opatrnické politikaření představuje bezpečí krátkodobé a pro omezenou skupinu funkcionářů a poslanců, ale ve své podstatě si vyžádá mnohem větší oběti od pracujících, mládeže, seniorů, zkrátka těch, které Marx označil za lid.
Svět stojí na křižovatce. Na jedné straně se prohlubuje vzdálenost mezi ohromnými centry soustředěného kapitálu, které navíc bojují mezi sebou a všemi ostatními lidmi. Ale zároveň začíná krystalizovat čerstvé lidové, dělnické hnutí: za oceánem, v Rusku, v Číně, v některých zemích Evropy. Otázka socialismus nebo barbarství byla nastolena. Nebezpečí všeobecné války je za dveřmi, válčí se na 20 místech ve světe, lidé nejenom v ČR pracují jako v 19. století, stovky tisíců dětí jsou v ústavech, protože jejich rodiče nemají na bydlení, upadá úroveň vzdělávání, vědy, posiluje krajní pravice a nás vedení přesvědčuje, že ještě není čas, abychom „nebláznili“ a jak řekl jeden krajský funkcionář, kterého si dovolím nejmenovat, ale pouze citovat: soudruzi, nechte to ještě 4 roky být, ono to pak půjde samo… a řešíme, která firma od nás dostane milióny, aby vyvěsila billboardy a objednala lízátka.
Nechci nikoho vyzývat, aby mě volil, ale až budete kroužkovat své kandidáty, pokuste se uvědomit si, na základě jakých kritérií volíte toho kterého soudruha, co od něho očekáváte, jaké vám dává záruky, co očekáváte od strany, jaká je podle vás její historická role, volíte-li pro sebe nebo svoje děti. To nejhorší není být v menšině, ale po hříchu litovat ztraceného hlasu.
Věra Klontza-Jaklová
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
