Jaká však byla odezva vedení KSČM? Od zásadové komunistické strany bychom mohli čekat vyjádření, že tato strana má sice v řadě otázek teorie i praxe budování socialismu jiné názory než Korejská strana práce, nicméně výstava ukazuje prokazatelné úspěchy KLDR v době, kdy v jejím čele stál Kim Čong Il. Výsledky tamějšího budovatelského úsilí, i přes tvrdou blokádu a vydírání ze strany USA a jejich spojenců a odtud pramenících nezbytných obrovských výdajů na obranu, jsou viditelné každému návštěvníkovi KLDR a ostatním mohou být známy z fotografií či filmů.
Zatímco údajná bída, nezměrné utrpení obyvatelstva, pracovní tábory, mučení či popravy politických odpůrců nikdo v KLDR neviděl. Zato mnozí z nás viděli (dokonce i v českých režimních sdělovacích prostředcích!) utrpení a brutální mučení a vraždění lidí na „proevropské“ a proamerické Ukrajině, zmítané občanskou válkou, bezpráví v amerických věznicích a zajateckých táborech a u mnoha blízkých spojenců USA typu Saudské Arábie, kde jsou političtí odpůrci (dle zprávy ČT z 23. 1. 2015) veřejně bičováni, smrtí může být trestáno i „rouhání“ a homosexualita, za cizoložství v manželství hrozí ukamenování a mimo manželství 100 ran bičem, krádež se trestá utětím ruky a loupež utínáním rukou a nohou, ženy musí chodit zahalené a je jim zakázáno řízení automobilů (čehož se rádoby vtipně zastává český prezident Miloš Zeman). Podobně např. ve Spojených arabských emirátech. Bylo by možné psát a hovořit o mnoha dalších šílených pozůstatcích středověku, typu ženské obřízky, podporovaných klerikálními diktaturami – spojenci USA.
Co oproti tomu vidíme v dokumentárních filmech namířených proti KLDR? Např. český dokument „Vítejte v KLDR!“ (2008) ukazuje skupinu českých turistů na sídlišti v Pchjongjangu, která se rozčiluje, jak je to tam ošklivé, přitom sídliště vypadá podobně jako např. v Praze nebo východním Berlíně, kromě toho, že zde chybějí všudypřítomné vandalské nápisy a malůvky po zdech. Jeden „odvážný“ český turista se nepokloní před sochou Kim Ir Sena – a světe div se, nestane se mu vůbec nic…
Můžeme vést diskuze o tom, zda režim v KLDR je nebo není socialistický, nicméně v každém případě by v něm měli všichni pokrokoví lidé chápat odpůrce imperialismu Spojených států, usilujících o světovládu a hrozících rozpoutáním třetí světové války. Na rozdíl od USA a jejich spojenců (včetně ČR) KLDR nikoho neohrožuje.
Jak se však zachovalo vedení KSČM po „skandálu“ s výstavou? Nejprve se jí zřeklo, poté ji „zcenzurovalo“ a brzy poté v tichosti odstranilo!
Vojtěch Filip se vyjádřil „zásadově“. V budově ÚV se otevírá takto kontroverzní a reflektovaná výstava a on řekne, že ji neviděl a nebude komentovat (novinky.cz 11. 2.)! To je typický filipovský alibismus! Ve vyjádření 1. místopředsedy Petra Šimůnka, jehož funkce by se spíše měla nazývat „1. náměstek Jiřího Dolejše“, zaznělo: „Kdyby to byla nějaká politická výstava, tak neřeknu…“ Vždyť to byla politická výstava, pojednávající o úspěších politiky Kim Čong Ila! Apolitická by mohla být snad v případě, že by pojednávala třeba o korejské přírodě. A ani tak by nebyla apolitická úplně, neboť i to je odrazem politiky každého státu, jak pečuje o svou přírodu a o její zpřístupnění veřejnosti.
Místopředseda KSČM Jiří Dolejš se od výstavy distancoval a uvedl pro novinky.cz, že „je to akce, kterou zřejmě osobně dohodl pan Šimůnek s korejským zastupitelstvím a je to tedy tím pádem jeho věc. Rozhodně to není akce KSČM.“ Za pozornost stojí, že když tentýž Dolejš hájí v médiích své názory, např. o „zločinných praktikách minulého režimu“ (Britské listy 24. 11. 2006), zatímco zločinné praktiky minulých i současných zastánců kapitalismu přechází mlčením, případně když se zastává událostí 17. listopadu 1989 a následujících dní, hodnotí je v duchu současněrežimní propagandy a vyzývá k „podrobení se svobodné a demokratické soutěži“ (Parlamentní listy 14. 11. 2014) – v diktatuře oligarchie! – tu nezdůrazňuje, že jde o jeho osobní stanovisko. Zato však názory a činy, s nimiž nesouhlasí, okamžitě prohlašuje za osobní postoje Petra Šimůnka, Marty Semelové apod.
Není náhodné, že právě Jiří Dolejš je protěžován sdělovacími prostředky, aby zde prezentoval postoje KSČM. Jednak je tím společnosti prezentována doslova „pravá tvář strany“ a je záruka, že odtud protikapitalistický postoj nehrozí, jednak je tím udržována pověst Dolejše jako „mediální hvězdy strany“ a tím posilována jeho pozice uvnitř KSČM a spolu s ní permanentní posun celé strany k neoliberalismu.
Vraťme se však k výstavě. Hned druhého dne po „šokující“ zprávě o jejím konání, 12. února, přinesly novinky.cz informaci, že z výstavy byl odstraněn portrét Kim Čong Ila a jeho označení za „věčného generálního tajemníka“. V úterý 17. února už nebylo po výstavě ani památky, zbyly jen prázdné nástěnky. O tom už média neinformovala. Není mi známo, zda korejské velvyslanectví o rychlé cenzuře a následném odstranění výstavy ví. Ale pokud ano, udělalo si jistě pěkný obrázek o zásadovosti svých českých „spojenců“…
Leopold Vejr
