Vím, že jde o transpozici toho návrhu zákona o významné tržní síle, která už měla být schválena, ale já bych se chtěl pozastavit nad tím, co už tady říkali i kolegové, že vůbec ta novela nebo ten zákon neřeší mezinárodní obchodní řetězce, kde se nekalé obchodní praktiky vyskytují a nebudou touto novelou vůbec dotčeny. Nejsou vůbec řešeny podnákladové výkupní ceny. Nevím, proč to tam vůbec není, když víme v dnešní době, jak to funguje. Zákon chce naopak řešit zemědělské produkty k další výrobě, ale neřeší to, na co všichni historicky poukazujeme a poukazovali jste i v minulosti, a to jsou ty nadnárodní obchodní řetězce a jejich nekalé obchodní praktiky.
Dodávky zemědělských produktů k další výrobě mají zcela odlišné obchodní zvyklosti než dodávky potravin pro konečné spotřebitele. A bohužel se to po nich sveze. V našich podmínkách se nekalé obchodní praktiky při dodávkách zemědělských produktů k další výrobě prakticky nevyskytují. Významný dopad bude mít i to, že do novely zákona o významné tržní síle je ze směrnice převzata i definice zemědělských produktů s odkazem na přílohu jedna smlouvy o Evropské unii, což jsou i obilniny, olejniny, krmné směsi atd., tedy nikoliv jen zpracované potraviny, o které by nám mělo převážně jít.
Nakousl bych tady to, co už říkali kolegové, jak se k tomu postavili na Slovensku. Na Slovensku se s transpozicí směrnice vypořádali tak, že vydali zákon č. 91/2019 Z. z., o nepřiměřených obchodních podmínkách v obchodu s potravinami. Nepřevzali do svého zákona jakákoliv pásma s poukazem na to, že takto budou nekalé obchodní praktiky zakázané ve vztahu ke všem odběratelům. Tento zákon tak na Slovensku chrání všechny dodavatele potravin, a to i dodavatele do obchodních řetězců. Paradoxně tak v České republice dodavatelé chráněni nebudou a na Slovensku ano.
Co se týče zakázaných nekalých praktik, v zákoně jich mají vyjmenováno několikanásobně více, než máme v České republice v zákoně, a také více, než jich vyjmenovává směrnice. V praxi je takové řešení vhodnější, neboť vždy je lepší mít konkrétní praktiky, aby nemuselo být složitě dovozováno, zda nějaká nekalá obchodní praktika spadá pod obecnou klauzuli typu sjednávání nebo uplatňování smluvních podmínek, které vytvářejí výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Slovenský zákon je v některých ohledech přísnější, než je samotná směrnice, ale rozhodně je lepší než to, co máme teď my před sebou.
Z novely také vypadly některé zakázané praktiky, jejichž zákaz se v praxi ukázal jako vhodný a využívaný, jako například maximální doba garance ceny. V zákoně o významné tržní síle maximálně tři měsíce, ale v novele už se tento zákaz neobjevuje. Proto bych se také připojil k dotazům, proč se tam neobjevuje.
Návrh na rozdíl od současného platného zákona neobsahuje ani vyvratitelnou právní domněnku, aby bylo možné prokázat, že s ohledem na situaci na trhu odběratel významnou tržní sílu nemá. Významná tržní síla už nebude takové postavení odběratele, v jehož důsledku si může vynutit odběratel bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin, a významnou tržní sílu bude mít kupující nebo dodavatel odvozenou z obratu. Co to bude znamenat v praxi? Pro všechny společnosti v zemědělském a potravinovém řetězci to bude znamenat, že pokud zůstanou zachována obratová pásma, tak každá společnost, která překročí obratová kritéria, bude muset mít k dispozici před jednáním o smlouvě obrat vypočítaný spolu s propojenými osobami ve spojení s tím, že v § 3 odst. 14 je stanoveno, že odběratel a dodavatel si při jednání o smlouvě na vyžádání druhé smluvní strany vzájemně poskytnou informaci o výši svého ročního obratu. Tak to by mě zajímalo, jak se to bude dělat v praxi. Striktně postupováno v souladu s návrhem by si měl každý odběratel své dodavatele rozdělit podle obratových pásem a určit, zda je v postavení odběratele s významnou tržní sílou.
V praxi také bude muset dojít k přepracování veškerých smluv podniky působícími v zemědělském a potravinářském řetězci, protože novela zákona o významné tržní síle, stejně jako stávající zákon vyžaduje písemnou formu smlouvy pro dodávku zemědělských a potravinářských produktů a musí mít určité náležitosti - cenu, výši slevy z ceny nebo způsob jejího určení, splatnost nesmí být delší než 30 dnů ode dne doručení faktury, specifikaci nákupní akce, je-li ujednána, atd. Mechanické převzetí nekalých obchodních praktik ze směrnice může při aplikaci na zemědělské podniky činit potíže, neboť při obchodu se zemědělskými komoditami se uplatňují úplně jiná pravidla než při prodeji potravinářských výrobků do obchodní sítě za účelem jejich prodeje spotřebitelům. Asi by bylo dobré nekalé obchodní praktiky rozdělit na dvě skupiny. Například ty, které jsou zakázané při dodávkách do řetězců, a na ostatní, které by se mohly vyskytovat u zemědělských podniků.
Mohl bych asi číst dál a věnovat se tomu dále, ale já bych fakt, skutečně rád, kdybychom dostali nějaké aspoň dílčí odpovědi na naše otázky. Děkuji.