S neziskovým sektorem jsem se poprvé v životě setkal v devíti letech, když mě rodiče přihlásili do Junáka. V roce 1970 komunisté Junáka zakázali a mě pak dlouho vrtalo hlavou, co jim tak vadilo na spolku, který nás učil morseovku, lodní uzle a pomáhat potřebným. Až po čase mi došlo, že to hlavní, co tehdejší moci na Junáku vadilo, byla především jeho nezávislost. Štvalo je, že tady existuje něco, co sami nezřídili, neúkolovali a metodicky nevedli.
A to je podle mě totéž, co některým politikům na neziskovkách vadí dodnes. Že vznikají bez jejich podnětu, fungují bez jejich účasti, sami si určují svoji agendu a vstupují do veřejného prostoru, aniž by si vyžádali jejich souhlas.
Současné slovní útoky našich vrcholných představitelů proti "pijavicím" a "zkorumpovaným neziskovkám" už sice nemohou mít okamžitý likvidační dopad, ale celou neziskovou sféru dlouhodobě poškozují a jsou projevem stejné normalizační mentality, jakou měli jejich nomenklaturní předchůdci.
Ale politické reprezentace se naštěstí střídají a obměňují, zatímco občané zůstávají. A s nimi i prostor pro jejich nevládní aktivity. Jsem pevně přesvědčený, že si ho už nenechají vzít!