2. dubna 2014 V rámci nadcházející předvolební kampaně do Evropského parlamentu se zřejmě setkáme s nejedním paradoxem, kdy všelijací nositelé hesel a názorů obratem a bez studu změní své postoje o sto osmdesát stupňů. Takovým příkladem je i současná Občanská demokratická strana (ODS), která nyní prosazuje heslo „Žádné euro, silná koruna“.
Natolik mi ještě slouží paměť, abych si uvědomil, že od roku 2006, kdy se vlády na sedm let ujala ODS, byla právě tato strana hnacím motorem našeho evropského zapojování do „hlavního proudu“, pod vedením Mirka Topolánka prosadila přijetí Lisabonské smlouvy, která zapříčinila oslabení naší pozice v EU, a svým huráevropanstvím nás postavila do pozice fackovacího panáka, se kterým si Brusel dělá co chce podle své nálady. A to nehovořím o letech předcházejících, o tom, že přihlášku do unie podala vláda Václava Klause.
Bývalá vládní strana se však ocitla v pozici balancující na hraně zvolení do Poslanecké sněmovny, a tak nyní jako záchranný kruh vytáhla i boj za českou korunu. Mimochodem, důležitost zachování koruny jako národní měny prosazuje Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS) od počátku našeho vstupu do unie. V této souvislosti bude v následujících dnech zahájena i petiční akce „Euro v ČR nechceme“, v níž budeme apelovat na občany, aby svým podpisem odmítli nezodpovědné koketování vládních a parlamentních politiků s v evropským federalismem.
Je na občanech této země, aby falešné obránce národních zájmů prokoukli. Dá se totiž předpokládat, že se jich postupem času vynoří více a budou slibovat a slibovat. Ale to už také známe, ne?
Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS
