Především ale, jsou zcela okradena o blízkost a soucit. Průměrná prasnice ve velkochovu o svá mláďata – oddělená od nich klecí – pečuje pouhé tři týdny, zatímco přirozeně by ji selátka opouštěla asi po třech až čtyřech měsících. Telata jsou od svých matek dojnic oddělována záhy po porodu, aby byl na maximum využit „potenciál“ dojnice, její mléko. Telata pak tráví první měsíce života odděleně, po jednom, v maličkých boxech podobných psím boudám. Polovina kuřat nosných druhů drůbeže zemře, sotva se vylíhne – jednoduše proto, že mají špatné pohlaví a vajíčka nesnášejí. Některé křepelky zase žijí na ploše ne větší než pivní tácek, slepice snáší vejce v malých stísněných prostorech, nemají možnost se hýbat a ubližují si.
Život v kleci není žádný život. Věda už dávno prokázala, že všechna hospodářská zvířata jsou citlivé a vnímavé bytosti schopné trpět, ale také prožívat radost. Proto již nelze dále tolerovat intenzitu utrpení zvířat v klecových chovech.
DSZ – ZA PRÁVA ZVÍŘAT nechápe, proč v dnešní době, kdy se tolik apeluje na úctu k lidským právům i právům zvířat, je společnost ochotna přehlížet takovéto jednání.
DSZ – ZA PRÁVA ZVÍŘAT je pro ukončení tohoto krutého, nesmyslného a zbytečného průmyslu založeného na týrání zvířat.
DSZ – ZA PRÁVA ZVÍŘAT vyzývá představitele státu, aby se Česká republika připojila k zemím, v nichž je klecový chov již zákázán.