Mezi námi a vedle nás žijí (nejen) v našem hlavním městě tvorové, kteří trpí a sami si nedokážou pomoci. Mezi ně patří někteří senioři a některé děti, ale zejména mnohá zvířata. Jejich situaci ovšem hlavní město neřeší nebo řeší jen velmi laxně, neefektivně a nedostatečně. Tuto situaci chceme změnit, a proto jdeme letos do voleb. Hlasy všech, komu není utrpení těchto tvorů lhostejné, pomohou, aby se jejich situaci podařilo zlepšit.

Co chceme:

Podporu pro útulky pro opuštěná zvířata provozované soukromými organizacemi

Dosud Praha financuje pouze dva útulky, které sama zřizuje, jeden pro psy, druhý pro kočky. Ostatní útulky nemají zpravidla ani šanci získat od hlavního města grant. Přitom zvířat, kterým by přijetí do útulku mohlo zachránit život a znamenat nalezení nového domova je nesrovnatelně více, než na kolik stačí kapacita městských útulků. Financí má Praha dostatek, aby mohla pomoci i organizacím, které soukromě provozují další útulky, ale dosud nebyla vůle jim pomoci. Změníme to společně?

Podporu kastračních programů realizovaných soukromými organizacemi

Hlavní město realizuje kastrační programy volně žijících koček, ale v omezené míře. Jednak z důvodu lidských kapacit a jednak vlastních pravidel, která například, říkají, že se neodchytává a nekastruje, pokud se kočky vyskytují na soukromých pozemcích nebo mimo území hlavního města. Soukromé organizace kastrují, ale nemohou to z finančních důvodů dělat v takovém rozsahu, jaký by byl třeba. A Praha, s odůvodněním, že toto realizuje její vlastní útulek, nepřidá nic. Změníme to společně?

Podporu možnosti odebrat týrané zvíře majiteli

Často vídáme žebrající nepřizpůsobivé občany, kteří jako nástroj žebrání zneužívají psa nebo kočku. Často také lze vidět psa, zavřeného v malém kotci bez potravy a vody, na prudkém slunci nebo v mrazu. Tato zvířata bývají ve velmi zbědovaném stavu. Pokud však požádáme příslušníka policie, ať už městské nebo PČR, sdělí nám, že nemá žádnou pravomoc zvíře odebrat. Přitom obec tuto pravomoc ze zákona má, pouze je třeba vyjádření veterinárního lékaře, že zvíře skutečně je týráno. Hlavní město však možnosti odebrat zvíře v žádném z těchto případů nevyužije a soukromé organizace tuto pravomoc nemají. Změníme to společně?

Podporu proti podnikatelům, provozujícím zábavní akce, při nichž jsou týrána zvířata

Velmi často lze vidět různá zvířata (nejčastěji poníky, ale i další), která jsou využíváni při poutích, vánočních trzích, soukromých zookoutcích či dalších zábavních akcích. V převážné většině případů tato zvířata nežijí v podmínkách, doporučených veterinární správou a často dokonce v takových, která lze bezesporu označit za týrání. Přivolaná policie i v těchto případech sděluje, že nemá pravomoc to řešit a Veterinární správa koná zpravidla zcela nedostatečně. Řešením by byla například zvířecí policie, která by ve spolupráci s městem dokázala prosadit vysoké pokuty nebo zabavení zvířat. Změníme to společně?

Podporu oficiálních krmných míst pro volně žijící zvířata a ptáky

Na území hlavního města Prahy žijí desítky tisíc koček a též holubů. Těmto živočichům se snaží pomáhat soukromé osoby a organizace. Často jsou však za tuto svoji snahu postihovány. Přitom je obecně známo, že pokud se tito živočichové na konkrétním místě krmí, lze regulovat jejich stavy a to humánním způsobem – v případě koček kastracemi a

v případě holubů výměnou nakladených vajec za atrapy. Nedochází tak potom k přemnožení a následnému brutálnímu vybíjení, což je bohužel ještě dnes častou praxí. A stačilo by málo – zřízení dostatečného počtu oficiálních krmných míst a spolupráce města s občany, kteří se o tyto tvory v rámci krmných míst starají. Změníme to společně?

Dohled nad odchyty koček realizovanými městem

Jestliže dochází k tomu, že je třeba na určitém místě odchytat volně žijící kočky, ale z reálných důvodů je na ono místo nelze vrátit, je podle zákona v pořádku „vypuštění do náhradní lokality“. V praxi však jde zpravidla o les, kde kočka nemá své teritorium, nemá zde zdroj potravy, žijí zde predátoři a navíc je oslabená, jen pár dní po kastraci. To pro ni znamená smrt. Přitom existují humánní řešení, ale je nutné je realizovat ve spolupráci s praktiky ze soukromých ochranářských organizací. Dále se stává, že je omylem chycena soukromá kočka a utracena dříve, než se najde majitel. Změníme to společně?

Pomoc těm, kdo si sami pomoci nemohou

Sedmý bod našeho programu vlastně zahrnuje i všechny body předchozí, ale nejen je. Naše sdružení samozřejmě nedokáže předjímat všechny problémy, do nichž se mohou dostat bezmocní tvorové. Chceme tedy mít neustále oči a uši otevřené a snažit se vždy apelovat na Prahu, aby v rámci možností, které město má, pomoc pro tyto tvory neodmítala a snažila se ji realizovat. Finanční prostředky nejsou v případě hlavního města problémem. Problémem je nedostatek vůle zastupitelů i úředníků a jejich nedostatečné povědomí o svých pravomocech. Změníme to společně?

Naším heslem je „Kdo, když ne my a kdy, když ne teď?“

1. Mgr. Hana Janišová, 56 let, předsedkyně Pražského spolku ochránců zvířat, povoláním redaktorka, bez politické příslušnosti, nezávislá kandidátka

2. Michaela Chromečková, 28 let, office manager v advokátní kanceláři, bez politické příslušnosti, nezávislá kandidátka

3. Filip Novotný, 31 let, předseda spolku Šťastné tlapky, bez politické příslušnosti, nezávislý kandidát

4. Monika Fenderlová, 52 let, v domácnosti, bojovnice za práva zvířat, bez politické příslušnosti, nezávislá kandidátka

5. Pavel Panýrek, 44 let, podnikatel, pejskař, bez politické příslušnosti, navržen DSZ

6 Renata Vikartová, 65 let, ochránkyně zvířat, dříve zaměstnankyně ČIŽP, bez politické příslušnosti, nezávislá kandidátka

7. Daniela Hajská, 61 let, důchodkyně, ochránkyně zvířat, bez politické příslušnosti, nezávislá kandidátka