Zatímco v minulém režimu řádila nenáviděná cenzura, která často nepustila do tisku ani, byť jen v náznacích, pro tehdejší režim, závadový materiál, dnes se veřejně publikují takové bludy a lži, že si člověk musí klást otázku, kdo a proč vůbec, takový materiál sepsal a také, který hlupák, ve funkci šéfredaktora, ho uveřejnil?
Faktem ale je, že když člověk dříve odpověděl na jakýkoliv inzerát, nikdy se mu nestalo, že by byl jeho text nepravdivý, že by byl inzerentem podveden či dokonce vydírán, což je dnes, kdy je takřka každý druhý inzerát pokusem o podvod, běžnou praxí, a podvedených, kteří si ještě nezvykli, že opět žijeme v raném kapitalismu, kde se vše děje jen a jen pro zisk – pro peníze – pro co nejvíc „jakkoliv vydělaných“ peněz, pro co největší, tzv. „podnikatelský úspěch“, za který je dnes, bohužel, považováno i účelové „obelstění“ méně obezřetných spoluobčanů a vlastně to ani nikdo pořádně nekontroluje, z čehož opět profitují různí „šmejdi“ tak, jak je již známe.
To, že řada bulvárních „plátků“ tady denně publikuje různé smyšlenky, většinou ze života „umělců“, dalších celebrit a osob kolem nich se točících, kterým to navíc dělá dobře, a které denně „hltá“ takřka třetina národa, místo, aby četla seriózní tisk, a nebo si hledala pořádnou práci a jen nenatahovala ruku na sociální dávky, svědčí o tom, co asi lidé v naší zemi dnes zajímá. A protože řada lidí je schopna věřit čemukoliv, přizpůsobují se tomu i původně seriózní noviny a internetové servery, neboť právě čtenost a sledovanost je tím hlavním „kapitalistickým“ kritériem úspěchu. Jak zcestné, že?!
Veřejnými sdělovacími prostředky, které dnes v řadě svých relací nejen nemluví či nepíší pravdu, ale vyloženě účelově lžou, zmatení lidé, jsou pak schopni uvěřit i tomu, co je nejen nepravděpodobné, ale i přímo nemožné. Příkladů je takřka denně mnoho, počínaje zaručeně „pravdivým“ zpravodajstvím, kde většinou dominují naprosto podřadné hlouposti a senzace ze zahraničí, až po účelové a matoucí články dodávané do sdělovacích prostředků snad všemi zpravodajskými službami světa s různým cílem a umocněné rádoby seriózními komentáři polovzdělanců ze soukromých vysokých škol, kteří sice většinou ničemu nerozumí, ale jsou ochotni „lidu“ sdělovat informace, které chce ten, kdo je pozval, jedině slyšet.
Bez ohledu na účelovost takové informace či původní zdroj, jsme se mohli například dne 30. prosince 2014 na serveru www.Aktualne.cz dočíst, že „Dvouletý chlapec v obchodě nechtěně zastřelil ženu“. Zpráva byla u nás zveřejněna ve 21,52 hodin s upřesněním, že incident se stal v americkém státě Idaho. Uvádí se tam, že „Dvouletý chlapec zastřelil v obchodě v americkém státě Idaho 29 letou ženu, podle některých informací svou vlastní matku. Když jí sahal do kabelky, odjistil pistoli a ta vystřelila. Žena, která měla na držení zbraně platné povolení, na místě zemřela, napsala agentura AP. Incident se stal v supermarketu Wal-Mart ve městě Hayden. Mluvčí šerifa v okrese Kootenai Stu Miller novinářům řekl, že šlo o nešťastnou náhodu. Na nákupu v oddělení elektroniky byly s dvojicí podle amerických serverů další tři děti. Supermarket byl po tragédii uzavřen“. Tolik zpráva.
Co k takové zprávě dodat? Vyložená honba za senzací, nehledě již na to, že ač se v článku mluví o pistoli, některý „přechytralý“ redaktor k článku dodal „ilustrační obrázek“ nikoliv pistole, ale revolveru, přesněji - revolveru Smith-Wesson, zřejmě ráže 357 Magnum, s hlavní 2,5 palce, což je zcela jiná zbraň, než o které je v článku řeč a ze které v žádném případě nemohlo vystřelit dvouleté dítě, neboť odpor spouště je zde minimálně 2 až 2,5 kg, kteroužto sílu nemůže dva roky staré dítě v žádném případě vyvinout, natož jedním prstem. Dále je třeba, i bez bližších znalostí případu, uvést, že zcela zcestný je i další popis události. Dvouleté dítě by totiž ani nemohlo „odjistit“ pistoli, jak se v článku uvádí, neboť to rovněž vyžaduje poměrně velkou sílu, a i kdyby se tak skutečně „nějak“ stalo, pistole by nemohla v žádném případě sama vystřelit, neboť k výstřelu z pistole by musel být navíc předtím zasunut náboj do nábojové komory hlavně a musel by být natažen bicí mechanismus, kohout či úderník – zápalník, což by rovněž dvouleté dítě v žádném případě nezvládlo a s takto připravenou pistolí k výstřelu, by ona žena nemohla nikdy nikam chodit, neboť pak by riskovala vážné zranění či smrt osob kolem ní se pohybujících.
Jediným možným vysvětlením tedy je, že onu ženu zcela jistě zastřelil někdo jiný, než dvouleté dítě, na které to bylo účelově svedeno, neboť není trestně odpovědné, a policie by to měla důkladně, a v souladu s kriminalistickými metodami řádně vyšetřit, zejména, když na místě nebyli další svědci, ale pouze další tři děti. Ukvapené sdělení mluvčího šerifa o nešťastné náhodě jen svědčí o tom, že američtí šerifové jsou jmenováni do funkcí pouze na základě jakýchsi známostí s právě vládnoucím starostou a nikoliv proto, že by splňovali alespoň nějaká odborná kritéria pro výkon takové funkce a podle toho také vypadají jejich zákroky. Jen doufám, že se tato zcela zcestná praxe nepřenese i k nám, neboť dříve jsme tady zcela nekriticky přebírali metody práce „sovětských“ soudruhů, ač se sem většina z nich naprosto nehodila, a dnes zase přebíráme metody kolegů z velké „Ameriky“.
Přemýšlejte, vážení, o významu takovýchto zpráv, kterými je zaplevelován náš prostor přesto, že je tady řada podstatně důležitějších věcí k řešení. Nejde jen o účelové matení obyvatelstva a o odvádění lidí od vnitrostátních problémů?
Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.
