Takřka denně slýcháme, že na příjezdu do Prahy po dálnici D 1 stojí několikakilometrová kolona, stupeň dopravy 5, či dokonce, že je dálnice uzavřena, Plzeňská je ucpaná, nájezd z hradecké dálnice na Černý most je ucpaný totálně, Nuselský most stojí, nábřeží rovněž, stará silnice z Kolína do Prahy je již od Úval nacpaná k prasknutí až na Jarov, obdobně Kutnohorská, Průmyslová stojí celá a nejde o nikudy objet, takže jede-li někdo na letiště, musí jet o den dřív a přespat raději na letišti či někde u letiště v autě. Člověk, který jede autem do Prahy jen občas se sice diví, ale kdo jezdí denně, nechápe. A nechápu to ani já, a že už jsem viděl leccos.

Je to samozřejmě způsobeno hlavně tím, že za minulého režimu tady jezdilo podstatně méně aut než dnes, hromadná doprava byla doslova za „babku“ a nikdo tehdy nepočítal s takovým nárůstem aut. Přesto však byly silnice a dálnice v podstatně lepším stavu, než jsou dnes, dopravní policisté Veřejné bezpečnosti byli na silnicích a dálnicích denně vidět a jejich pravomoci pokutovat přestupky na místě, odebírat řidičské průkazy i OTP nikdo nezpochybňoval a jejich služba byla náležitě ohodnocena.

Po politickém převratu v roce 1989/1990 se novodobí politici zasadili o to, aby dopravní policisté nemohli na místě odebírat řidičské průkazy ani OTP, nemohli zakázat jízdu řidiči, jehož motorové vozidlo zjevně nesplňovalo podmínky provozu na pozemních komunikacích a nachystali jim další „služební“ lahůdky. Byly zrušeny nebo podstatně redukovány okresní správy silnic, jejich prostředky na údržbu silnic byly silně omezeny a nové silnice a dálnice se stavěly pouze výjimečně, a to ještě doslova po kouskách, protože v rámci ochrany konipasů, různých žab, ještěrek a také povedených „farmářek“, necháme raději zabíjet lidi ve vesničkách, kde pro provoz kamionů není možno přejít ani ulici, praskají tam domy, nedá se tam žít a tamní lidé nemají nikde žádné zastání.

Současný naprosto neuspokojivý stav je i důsledkem neslavné privatizace, při které byla takřka ve všech okresních a menších městech zlikvidována, do té doby fungující struktura průmyslových podniků, výrobních závodů, statků a JZD, a dnes tam nikde není práce, a proto mnoho lidí jezdí za prací do Prahy až z Pardubic, Hradce Králové, Kutné Hory, Kolína a z dalších měst a vesnic, a jedou-li autem tři a více osob, je to pro ně podstatně levnější, než nepohodlné cestování vlakem či autobusem, protože přesto, že v každé vyspělé zemi je hromadná doprava dotována ze státních prostředků a každý ví, že se na ní nedá vydělávat, u nás to příslušní „odborníci“ jak-si nepochopili. Asi proto, že oni se nechávají do svých kanceláří vozit služebními vozy firmy Audi a v té rychlosti ty problémy nevidí.

Všichni jistě známe situace, kdy je na dálnici snížena rychlost, ale nikdo tam nepracuje, byť se tam občas objeví jaká-si omluva „Musíme to opravit!“, ale stejně tam nikdo nic neopravuje, a když na to více řidičů opakovaně upozorní, objeví se jen další cedule s textem „Technologická přestávka“. Přitom jde jen o to, že dělníci si nechtějí přidělávat práci a nechtějí odstraňovat výstražné cedule, aby je tam zase za týden, až uschne základní nátěr na svodidlech, nemuseli dávat znovu, odmítají pracovat v noční době, kdy je provoz minimální, nepracují o sobotách, natož v neděli a doplácí na to pak hlavně zase řidiči.

Ministerstvo dopravy by se v rámci svých služebních výletů mělo zajet podívat do sousedního Německa či do Rakouska a možná, že by i oni pochopili, že to jde i tak, aby nebyli řidiči zbytečně omezováni a buzerováni vrtochy a neschopností řídících pracovníků firem, které tam mají pracovat. Protože tam dostanou zcela jasné podmínky a pokud je nesplní, byť jen částečně, (mj. to kontroluje i policie), následuje okamžitě vysoká pokuta a nastupuje firma jiná. A je tam pořádek. U nás to však, jak je vidět i na „megatunelu“ Blanka, nefunguje a ještě si nějaký drzý činovník firmy, která dostala od magistrátu řádně zaplaceno, dovolí veřejně tvrdit, že za navlhlé kabely může magistrát. Já sice nechápu, jak je možné, že kabely, které mají vynikající a mnohovrstvou izolaci, mohou navlhnout, ale pokud tomu tak skutečně je, byly dodány buď zjevně nevhodné a tedy i levnější kabely či příslušné spojky (a to je zcela jasný trestný čin podvodu) a nebo byly práce na propojení provedeny nekvalitně, a za to přece musí ručit ona firma – a to nejen do předání stavby, ale i nadále, po celou dobu provozu a stane-li se cokoliv, musí to bez jakýchkoliv nároků na další finance, také okamžitě opravit. V Německu by byl takový činovník okamžitě vsazen buď do vězení, a nebo do ústavu pro choromyslné, a nikdy by si to již nikdo jiný nedovolil zopakovat.

Obdobně by se mohli naši „dopravní odborníci“ zbavit zbytečného alibismu a podívat se znovu i na rychlost na dálnicích, neboť přesto, že je tato rychlost zbytečně omezena na pouhých 130 km/hod., stejně takřka všichni jezdí minimálně 160 km/ hod. a v podstatě se nic neděje, protože to většina současných vozů umožňuje a stav všech našich dálnic, byť nejsou ideální, rovněž a současný stav je vzhledem k narůstajícímu provozu nadále neúnosný. Obdobně by bylo vhodné zvýšit rychlost na ostatních silnicích ze současných 90 km/hod na 110 km/hod., což by dopravě rozhodně prospělo. Rychlost 50 km/hod. je však třeba i nadále ponechat v obcích v době od 05,00 do 23,00 hodin, v ostatních nočních hodinách by bylo možno i v obcích povolit rychlost 80 km/hod. s tím, že u škol všech typů, u domovů důchodců, nákupních center, apod., by bylo možné vzhledem k místním podmínkám, snížit rychlost až na 30 km/hod.

Podle mého názoru by se pak do těchto míst v obcích měla soustředit maximální pozornost dopravní policie, která musí takřka denně měřit rychlost u škol, domovů důchodců, nemocnic, nákupních center apod. a ne hned někde na počátku obce „za cedulí“, kde je třeba jediný domek a nikdo se tam nepohybuje, neboť cílem této kontroly nesmí být vybrání pokuty za každou cenu, ale spravedlivý a přísný postih neukázněných řidičů, kteří nerespektují dopravní předpisy v hustě obydlených částech obce, u škol, nemocnic, apod., kde by mohlo dojít a nebo již došlo k nehodě. Obdobně by se měla dopravní policie soustředit i na cyklisty, kteří jezdí často totálně opilí, motají se po silnici, jezdí po chodníku, ohrožují chodce a děti a nemají předepsané vybavení, zejména řádné a funkční osvětlení. Měřit rychlost na dálnicích je podle mého osobního názoru zbytečný luxus, protože když je dálnice prázdná a rychlou jízdu umožňuje, měli bychom být rádi, že to jede a neměli bychom řidiče, kteří nic jiného neprovedli, zbytečně buzerovat. Pokud však ve vysoké rychlosti tito řidiči způsobí dopravní nehodu, je třeba je náležitě potrestat vysokou pokutou, popř. i dalšími sankcemi. Aby tomu tak však mohlo být, je to třeba bez zbytečného alibismu zapracovat do zákona o provozu na pozemních komunikacích, protože jinak se za několik let v naší republice dopravní tepny zastaví zcela a nikdo si s tím nebude vědět rady. A jen těžko to pak budeme svádět na komunisty.

Dnes všichni někam stále spěcháme, neboť doba už je taková a vzhledem k situaci, která na našich silnicích a dálnicích je, musíme mnohdy ukázněně popojíždět v koloně třeba i několik kilometrů, ale vždy se najde několik drzých floutků, kteří to nerespektují, přejíždí z pruhu do pruhu, najíždí vám doslova až na zadní nárazník, blikají na před nimi jedoucí vozidla, různými posunky vám naznačují, že zřejmě nejste normální, když tady ukázněně popojíždíte v koloně, protože „oni“ spěchají (většinou za zábavou někam do baru či herny) a nemají čas čekat.

Protože jezdím autem za prací takřka denně a také takřka denně takové a podobné situace prožívám, nejde mi na mysl, kde jsou zrovna dopravní policisté a proč zrovna neusměrňují dopravu v takovýchto místech, proč nevybírají z řady aut tyto agresívní řidiče a proč se situace nejen nelepší, ale den ode dne horší. Kdyby se někdo z odpovědných policistů dopravní policie alespoň občas podíval, například na nájezd z hradecké dálnice D 11 na spojku Černý most v Praze a dále po každodenně ucpané spojce od Černého mostu až k lanovému mostu, popř. až na Kačerov, nemusel by ani moc přemýšlet, a zjistil by, že ty každodenní fronty mnohdy sahající i několik kilometrů zpět po dálnici D 11 způsobují řidiči, kteří se stále ještě neumí řadit do zipu, ani jeden nechce toho druhého pustit do pruhu, byť by ho tam pustit měl, do toho se doslova cpou agresívní řidiči, kterým je jedno komu zrovna vjedou do dráhy či podjíždějí stojící kolonu po krajnici mostu, a završují to řidiči kamionů, kteří si drze najedou vedle sebe, zaberou oba pruhy, otevřou si okénka a za současného čtení novin položených provokativně na volantu svých kolosů, sledování televize a telefonování, si zřejmě vykládají, jak je výhodné jezdit po českých dálnicích, protože je zde dopravní policie moc nekontroluje. A to je, vážení, každodenní stav v době mezi 06,30 do 10,00 hodin a v opačném směru pak v době od 15,00 do 18,00 hodin, kdy zase stojí několikakilometrová kolona směrem z Prahy již od Kačerova až za nájezd na ulici Průmyslovou, a obdobné to je i v dalších částech Prahy.

Situaci dále ještě zhoršují ti nervózní řidiči, kteří jedou do práce opravdu na čas a snaží se zaměstnavateli za jízdy zavolat, že stojí již hodinu či víc v koloně a nemohou s tím nic dělat, protože většinou při telefonování nedobrzdí a i každá tato „mininehoda“ situaci na neslavné pražské spojce ještě podstatně zhorší, protože si nikdo z řidičů nechce přiznat vinu, volá se policie, která se na místo nemůže dostat a když se tam konečně propracuje, stojí již doslova půl Prahy. Někteří inteligentní policisté velmi správně rychle označí postavení vozidel, pořídí během tří minut fotodokumentaci, naměří potřebné vzdálenosti a zprůjezdní alespoň jeden pruh, popř. odjedou nehodu dořešit mimo spojku. Někteří však, snad i proto, že oni jsou vlastně „v práci“ a ať si tedy ostatní počkají, provádí tyto jednoduché úkony půl hodiny i déle, přičemž jeden policista chodí demonstrativně lážo plážo s „kolečkem“, druhý sedí v autě a telefonuje, možná i služebně pro další posily, nebo kam, a třetí, je-li tam vůbec, jen netečně čučí za volantem, místo, aby z toho auta vylezl, vzal si terč a popoháněl dopravu v pruhu, který byl uvolněn. Na to pak čučí i naštvaní řidiči, koukají všude kolem sebe, jen ne před sebe, „ťuknou“ do dalšího vozidla a situace se komplikuje dál. Tak to bohužel je. A přesto, že jsem na to již mnohokráte upozorňoval, situace je stále stejná a nikoho z odpovědných funkcionářů to zřejmě nezajímá, protože oni zřejmě většinou sedí v kanceláři, je pro ně důležitá jen statistika, která nám ukazuje pokles usmrcených osob a proto je to statisticky výborné, ne? Ale to je jen proto, že se to hodnotí účelově a do usmrcených osob se nepočítají ty osoby, které byly z místa dopravní nehody odvezeny sice ještě živé, ale zemřely na následky nehody buď po cestě či v nemocnici. Pak bychom se možná divili, kolik těch usmrcených osob ve skutečnosti vlastně je, nepočítaje v to osoby při nehodě těžce zraněné, jejichž léčení stojí ročně ne statisíce, ale miliony.

Takže, položil-li jsem v úvodu tohoto článečku otázku, kdože za tento naprosto neuspokojivý stav dopravy u nás může, lze konstatovat, že všichni shora uvedení, politiky počínaje a strážníky městské policie konče, neboť u každé práce je třeba přemýšlet.

Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.