Doc. JUDr. Miroslav Němec, Ph.D.

  • NÁR.SOC.
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,89. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

03.07.2014 14:02:09

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci stáčení tachometrů správně!

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci stáčení tachometrů správně!

Úkolem Nejvyššího soudu ČR je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe našich soudů nižších stupňů,a to zejména rozhodováním o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím soudů nižších stupňů a zaujímáním sjednocujících stanovisek.

Dnes, 3. července 2014, Nejvyšší soud České republiky opětovně „zabodoval“, když vydal rozhodnutí ve věci stáčení tachometrů u ojetých automobilů a zcela jasně potvrdil správný názor, že jde o trestný čin podvodu (začleněný v kategorii přečinů), nikoliv o pouhý přestupek, jak se to v řadě případů snažily některé orgány činné v trestním řízení, a zejména pak obecné okresní soudy, posuzovat a nahrávaly tak šmelinářům, překupníkům a podvodníkům.

Nejvyšší soud České republiky posuzoval případ dovolání čtyřicetiletého muže ze Zlína, který v zahraničí za 7 tisíc Eur zakoupil automobil VW Caravele 2,5 TDI, který měl najeto 340 tisíc kilometrů, poté stočil tachometr na 171 tisíc kilometrů a vůz prostřednictvím autobazaru prodal za 379 tisíc korun, čímž se neoprávněně obohatil takřka o 200 tisíc korun. Tento muž byl následně Okresním soudem ve Zlíně odsouzen právě za podvod podle ustanovení § 209 trestního zákona k roční podmínce se zkušební dobou na 18 měsíců, což je trest, za takové jednání, spíše symbolický, ale i přesto podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v domnění, že dosáhne změny rozsudku.

Nejvyšší soud České republiky posoudil případ správně, neboť podvodu se již ve smyslu ustanovení § 209, odst. 1 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb, ve znění pozdějších předpisů, dopustí každý, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, což je škoda ve výši nejméně 5 tisíc korun, a dovolání zamítl. Současně tak sjednotil právní názor, že v případě prodeje automobilu, motocyklu, ale i jiného obdobného dopravního prostředku, u kterého je jeho cena určována nejen podle roku výroby či uvedení do provozu, ale i vzhledem k počtu ujetých kilometrů a s přihlédnutím k celkovému stavu vozidla, půjde o trestný čin podvodu vždy, dosáhne-li škoda nejméně 5 tisíc korun.

Jen nechápu, proč musel nakonec vydat sjednocující stanovisko až Nejvyšší soud České republiky v roce 2014, když trestný čin podvodu je v našem trestním zákoně v podobě zcela jasné skutkové podstaty uveden již od vzniku našeho samostatného státu a podvodníci všeho druhu byli podle tohoto ustanovení stíháni již od doby První republiky, přes poválečné období a dobu budování socialismu, až po dobu současnou, skutková podstata je vyjádřena naprosto srozumitelně a v průběhu let se měnila pouze minimálně (většinou pouze číselné začlenění konkrétního paragrafu v příslušné části trestního zákona), policisté, státní zástupci i soudci mají vysokou právní kvalifikaci a navíc všichni vědí, že touto konkrétní formou podvodu, se obohacují nejen jednotlivci, ale celé, důmyslně organizované řetězce spekulantů a podvodníků, včetně mnohých autobazarů, a nejde zde jen o obrovské neoprávněné zisky a obrovské daňové úniky, ale i o vážné ohrožení provozu na pozemních komunikacích a hazard se zdravím a životy podvedených majitelů a jejich rodin, neboť na našich silnicích dnes jezdí stále víc vraků, které by již v řadě zemí skončily sešrotováním.

Těmto, v současné době značně rozbujelým, formám trestné činnosti, by bylo možné zcela jistě zabránit, jen kdyby se příslušní policisté, kteří mají tuto problematiku v rámci Policie České republiky na starosti, alespoň občas podívali do kterýchkoliv inzertních novin, kde již z pouhého textu řady inzerátů kouká zcela jasný podvod, zašli do autobazarů v jejich služebním obvodu, podívali se podrobněji na tam nabízená auta a vytvořili si přehled překupníků, kteří tam auta dodávají k prodeji, včetně zdánlivě nezaměstnaných, kteří pobírajíce příspěvky pro nezaměstnané od státu, drze jezdí s luxusními vozy a dlouhými vleky do Německa, Francie, Belgie, Švýcarska, Holandska a jinam, nakupují tam za pár Eur naprosto „odjeté“ automobily, které mají po pouhých dvou letech provozu najeto takřka půl milionu kilometrů (většinou auta taxislužby, zasilatelských společností, aj., které v podstatě jezdí 24 hodin denně a po dvou letech sice vypadají jako nové, ale nejsou již takřka schopné provozu) a nebo kupují vraky, či dokonce jen torza havárií zničených aut, na jejichž doklady pak legalizují auta, která pro ně další zločinec u nás někomu odcizí.

Jestliže si někdo, a ať je to kdokoliv, včetně pánů ministrů, poslanců či senátorů, myslí, že je to třeba řešit novými skutkovými podstatami či dokonce celými novými zákony – je to sice možné, ale je to zdlouhavé řešení, nekonečný legislativní proces, do kterého mluví často i ti, kteří se neumí ani pořádně podepsat a výsledek žádný, neboť jsme všichni již opakovaně viděli, jak to dopadlo, když se připravoval zákon podstatně zpřísňující dovozy starých motorových vozidel ze zahraničí – a výsledek žádný!

Přitom je třeba říci, že příslušné skutkové podstaty v našem českém trestním zákoně jsou a je jen třeba je začít využívat! Je třeba se podívat na ustanovení § 209 trestního zákona podrobněji, podívat se také na ustanovení § 20 TrZ o přípravě k trestnému činu, na ustanovení § 21 TrZ o pokusu trestného činu, na ustanovení § 22 TrZ o pachatelství, § 23 TrZ o spolupachatelství i na ustanovení § 24 TrZ o účastenství, neboť všichni – ať již jde o samotného pachatele, spolupachatele, organizátora, návodce či jen pomocníka, jsou trestní podle trestního zákona a to stejnou sazbou, jako by trestný čin spáchal každý z nich sám. Takže diskuse o tom, zda můžeme nebo nemůžeme trestat toho, kdo fakticky to „přetočení“ tachometru udělal je naprosto bezpředmětná, neboť bez tohoto jednání by k činu nedošlo!

Je tedy třeba nechat polici pracovat, do její práce nikterak nezasahovat, instalovat řídící managament policie, který má odpovídající bezpečnostně právní vzdělání získané na Policejní akademii České republice v Praze (a nikoliv na soukromých vysokých školách a v různých „švindlkursech“) a potřebnou dobu úspěšné policejní praxe, a nikoliv podle známostí s vlivnými politiky, nezastrašovat státní zástupce a neovlivňovat soudy přihlouplými komentáři ve sdělovacích prostředcích. A pak se snad začne práce dařit, lidé opět začnou věřit v právní stát a zločinci všeho druhu půjdou tam, kam již dávno patří.

Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.

Stínový ministr vnitra za LEV 21      

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama