Vážený pane předsedající, vážení poslanci, jsem velmi rád, že mohu vystoupit, že to první, zvláštní hlasování, které zamítalo obecnou rozpravu, nakonec neprošlo, protože skutečně je celá řada věcí, o kterých musíme hovořit, a já rozumím tomu, že prováděcí vyhláška je samostatná věc, a teď, že hlasujeme o zákonu. Ale jsou některé věci, které se v tomto zákonu objevují a promítají. A já samozřejmě vnímám to, že v těch návrzích ta otázka ambulantních specialistů s těmi 4 % je tak na hraně. Rozumím tomu, že praktičtí lékaři jsou složití, protože mají platbu za kapitaci a platbu výkonu, je to padesát na padesát. Čili pro ně to navýšení také bude podstatně menší, protože polovina té jejich ceny vychází z kapitace, která zůstávala pravděpodobně neměnná. Ale chtěl bych se připojit k tomu, co tady říkala kolegyně Richterová, k té problematice, týkající se lékáren.
Lékárny jsou naprosto jednoznačně součást zdravotní péče a my máme tady v návrhu kompenzačního zákona, který má ty nedostatky nebo tu ztrátu těch výdělků nahradit vlastně změnou výše úhrady za výkonovou činnost. Lékárny nebo poskytovatelé lékárenské péče vlastně žádnou výkonovou činnost nemají. Oni mají jedinou, což je naprosto ekonomicky nepodstatné, přirážku za jedno zpracování receptu, ale jinak jsou financovány takzvaným signálním předpisem Ministerstva zdravotnictví, který uplatňují shodně na léčivé přípravky ze zdravotního pojištění, plně hrazené, částečně hrazené a nehrazené.
Na rozdíl od ostatních lékařských nebo jiných zdravotnických poskytovatelů tak kompenzace zdravotních pojišťoven není u lékárníků vlastně promítnuta a z předešlých jednání vyplývá, že by vlastně žádnou nedostali. Pokud by tedy lékárny nedostaly plnou kompenzaci nákladů, souvisejících s COVID-19, od zdravotních pojišťoven skrze kompenzační zákon, ale současně byly zvoleny možnosti získat benefit prominutí pojistného ze zákona o promítnutí pojistného, víme, že tento zákon už je v Senátu, už se projednává a je jasné, co se projednává, a tam jsou lékárníci z tohoto zákona vyjmuti, proto si myslím, že je potřeba najít nějakou cestu, jak by se lékárníci k jaké kompenzaci dostali.
Proto budu navrhovat, aby stejný benefit, jaký bude dám podnikatelům mimo zdravotnictví z titulu zákona o prominutí pojistného, zkráceně řečeno, aby se tento zákon uplatnil na lékárny, tedy, aby měly nárok na prominutí pojistného jako nezdravotničtí podnikatelé. Po technické stránce samozřejmě by to mělo být děláno pozměňovacím návrhem k zákonu o prominutí pojistného, ale tak, jak jsem říkal, ten je v Senátu, a po vrácení do Sněmovny by to znamenalo další zdržení. Proto volím jiné řešení, tedy novelizaci zákona o prominutí pojistného pozměňovacím zákonem ke kompenzačnímu zákonu, který teď projednáváme. A ten pozměňovací návrh je pojat tak, že doslova přebírá znění zákona o prominutí pojistného a jen jako beneficienty uvádí poskytovatele lékárenské péče všude tam, kde zákon o prominutí pojistného jmenuje všechny zaměstnavatele.
Co se týče té číslovky, která v tomto zákonu je řečena, ta je dána počtem padesát zaměstnanců. Já upozorňuji, že padesát zaměstnanců má v této zemi 935 lékáren, to jest necelá třetina z toho jejich celkového počtu. Myslím si tedy, že bychom na tom zákonu neměli nic změnit, že bychom tam měli nechat tuto číslovku a jenom zařadit poskytovatele lékárenské péče do tohoto zákona, to znamená, verbis expressis tam napsat, že mají tento nárok. Ten návrh tak, jak ho tady říkám, byl zadán, má své číslo a já se k němu přihlásím ještě v podrobné rozpravě.
