Další dny se začalo rýsovat jiné slibné téma. Po delší pauze přistála brzy ráno na webu oprášená výhružka s výsledky Jakobínsko- Babišovsko-Wagenknechtovského auditu v nemocnicích, a to včetně hororových scénářů, kolik peněz že budeme vracet do Bruselu. Ovšem už týž den po obědě bylo vše jinak a před sedmou večerní se na stejném serveru nakonec objevil titulek zasluhující velké T - „ Zvrat v auditech špitálů: Nejprve chyby za miliony, pak nic.“
Pro zdůraznění opakuji - pak nic! Pominu to, že mluvit o velkých nemocnicích jako o špitálech je levné a trochu bulvární. Mé rozladění víc podpořil bleskový komentář poslance Hovorky („je to zvláštní“) a senátorky Dernerové („nerozumím tomu“). Evropská komise je prý vždy trochu shovívavější, když jde o nemocnice, říká zjevně zklamaná paní senátorka. Škoda. Člověk by očekával špetku radosti, když se ukazuje, že alespoň jednou žádný ředitel nekradl.
Večer pokračoval ve stejném duchu. Ministr Babiš opět nezklamal. Mezi Chorvatskem, živnostníky, Kalouskem a karuselovými obchody v pořadu „Máte slovo“ se nezapomněl alespoň trochu otřít o neefektivitu zdravotnictví. Ještě že ji už potichu řeší skupováním jednotlivých zdravotnických zařízení. Určitě tam hledá peníze pro lepší veřejné služby. Poté ve zpravodajství prezident Kubek, apelující na zvýšení platů lékařů o 10 %. Velmi bych všem kolegům teď po ukončení hospodářské krize ty peníze přál a oni by si je opravdu zasloužili. Určitě daleko více než svého prezidenta České lékařské komory. Zvlášť když vyhrál souboj a bude moci být napotřetí zvolen do funkce. Splněný sen, ukojená touha, vše na věčné časy. Už můj dědeček lékárník říkával, že osvědčené věci se nemají měnit a uložené léky mají být na svých místech, aby nedocházelo k malérům. Určitě by však také dodal, že nebezpečné substance musí být řádně označené, skladované odděleně a pod zámkem.
Nechme už ale zkoušené zdravotnictví chvíli na pokoji. Konečně jsem našel své pořádné blogerské téma, a to z gruntu poslanecké. Budeme si zvyšovat platy. To je pane bomba. Už se k ní vyjádřilo na obrazovce víc poslanců než k dění na Ukrajině a nezbývá moc, aby téma převážilo i diskuze kolem prezidenta Zemana. Dvacet šest procent a pak čtrnáct, deset, pět, tři a půl, jedno, ententýky dva špalíky. Tak vzrušující ruská ruleta a nikdo ani nešpitne, jak moc by ty peníze chtěl. Říkám poctivě, že mně osobně by se tedy vyšší plat poslanců líbil a že by významné činnosti ve veřejné sféře měly být dobře honorované, nemluvě o kvalitnějším pracovním zázemí. V dnešní době by to opravdu nebyla žádná hanba. Ale jak z té šlamastyky ven? Když si platy nezvýšíme, budeme považováni za pokrytce, a když si je zvýšíme, řekne se, že jsme asociálové. Za sebe mohu se vší odpovědností říci, že bych platy zákonem zvýšil a hned. Ale pozor, s účinností až od dalšího volebního období! Ano, jak slíbeno, to bude určitě líp.
Případné diskutéry kvůli potřebě snižovat hladinu adrenalinu upozorňuji, že mé osoby se to vzhledem k věku už nedotkne. Stávajícím platem si do příštích voleb náladu kazit nebudu a tichá vzpomínka budoucích poslanců v příští sněmovně mi to vynahradí.
