Rumburská pohádka

Právě dnes, kdy jsem obdržela pozvánku k oslavě MDŽ od francouzského velvyslance v Praze, mne napadlo, že mám pro všechny zdravotní sestry, ale i lékařky, a vůbec pro všechny ženy v České republice, a možná i na světě, k tomuto svátečnímu dni neobyčejný dárek….O co jde tak důležitého, že o tom píši do sdělovacích prostředků ? Koneckonců vše, o čem píši, již bylo zdánlivě podrobně podáváno, neboť se jednalo o on-line  přenášený proces prostřednictvím médií směrem k veřejnosti. Já vám však chci doplnit některé události z virtuálního  zákulisí, které dozajista povedou k lepšímu objasnění této  mimořádné záležitosti.

Tak si prosím  sedněte a pozorně čtěte….

V červnu roku 2014 proběhla našimi sdělovacími prostředky opakovaná zpráva, že v rumburské nemocnici 50 - letá specializovaná zdravotní sestra usmrtila přímou aplikací roztoku draslíku do žíly 72 - letou nemocnou. Jako lékařka s mnohaletou praxí jsem se vyděsila… Důvodem tohoto činu měla být údajně  její únava a nesnášenlivost ke starším pacientům. Pochopitelně, že takovéto podezření se stalo předmětem policejního šetření, neboť lékař V., který toto podezření rozhlašoval, aniž by je vzápětí zapsal  do příslušného protokolu,  způsobil velký rozruch v celém regionu, ba v celé republice, a možná i za jejími hranicemi.

Musím se přiznat, že ani já jsem tehdy nevylučovala, že by to nebylo možné…, snad spíše šlo o pochybení, ale úmysl ? To jsem nikdy ve své mnohaleté praxi internistky nezažila.

Zdravotní sestra však byla později obžalována ze spáchání šesti vražd, neboť byly dodatečně vybrány chorobopisy dalších pěti zemřelých, kteří v průběhu několika uplynulých  let měli zemřít při službě této zdravotní sestry. Tyto případy údajně vybíral k posouzení soudní znalec  M.

Opakovaně jsme mohli slyšet, že zdravotní sestře hrozí doživotí….

Takřka do roka a do dne,  tj. dne 23.června 2015, kdy bylo zahájeno hlavní soudní líčení u Krajského soudu v Ústí nad Labem, jsem náhodně vyslechla v TV24 větu od jakési zpravodajky, že zmiňovaný lékař V. u soudu vypověděl „….že odebral krev od zemřelé nemocné a nechal ji vyšetřit na koncentraci draslíku, která byla významně vyšší než u živých lidí  …“. Tak to jsem tedy slyšela poprvé, že šlo o krev nabranou asi za půl hodiny po konstatování  smrti, navíc z podklíčkové žíly, kam předtím byly aplikovány roztoky s přítomností draslíku. A navíc jsou jakékoliv výkony ze strany lékaře po konstatování smrti protizákonné.

Vyšetřením provedeného odběru žilní krve od zmíněné zemřelé lékař obdržel z laboratoře výsledek 10,5 mmol /l, což je zhruba dvojnásobek tzv.horní hranice normy u zdravého a živého člověka.

Nabízené kontrolní vyšetření z pozice laborantky  bylo druhou  zdravotní sestrou B.  z neznámých důvodů odmítnuto. Ale to by mimochodem jen potvrdilo, že koncentrace draslíku je ještě vyšší než v prvém náběru… O tom jsem přesvědčena, a nejen já, ale i vzdělaná lékařská veřejnost … To je i obsahem sdělení mnoha světových odborných publikací. A i když medicína není matematika, některá čísla jsou jasně směrodatná.

Tato zpráva mě doslova vyprovokovala k tomu, abych oslovila paní obhájkyni ex offo stručným dopisem, kde jsem vylíčila moje výhrady k této skutečnosti. Přitom jsem si v duchu myslela,  že jsem asi nebyla jediná, kdo vyjádřil  silné podezření na závažnou metodickou chybu, na které byla postavena celá obžaloba ! Proto jsem také pochybovala, že by moje oslovení mohlo mít zpětnou vazbu a že by zrovna mne paní obhájkyně kontaktovala …

Navíc jsem chovala v duchu přesvědčení, že přidělený obhájce dle pořadníku (tj. ex offo) nebývá ten pravý, který si vezme kauzu „k srdci“. Ale v tom všem jsem se hluboce mýlila a ještě jednou se omlouvám všem podobným obhájcům ex offo.

Svým telefonátem mě pí. obhájkyně ještě tentýž den po obdržení dopisu oslovila v tom smyslu, zda jsem ochotná jít vypovídat o odborných skutečnostech jako svědek u soudu a zda mě může zapsat do seznamu svědků. A moje odpověď ?  Samozřejmě, že ano…

Ve svém dopisu i telefonátu jsem konstatovala mj. následující :  po smrti jedince koncentrace draslíku permanentně stoupá, a to díky jeho uvolňování z krvinek podle koncentračního spádu, a dále pak při jejich  progredujícím rozpadu ( při hemolýze). Tímto způsobem pak dochází v krátké době po smrti k pozvolnému zvyšování koncentrace draslíku v krvi, až je mnohonásobně vyšší, než je fyziologická koncentrace draslíku v krvi za života. Zároveň jsem prohlásila, že tyto skutečnosti se studují na lékařských fakultách přibližně ve druhém či třetím ročníku a že by je tedy měli lékaři znát….

Bohužel, ne všichni „účinkující“ lékaři v dané kauze měli tyto odpovídající znalosti, a to včetně některých soudních znalců.

Moje tvrzení a dokládaná odborná fakta  byla v rozporu s posudkem soudního znalce obžaloby MUDr. M. a jeho kolegy MUDr. Z., rovněž soudního znalce. Zaujalo mě obdélníkové razítko jeho „nestátního zdravotnického zařízení“, zvané „prosektura Mimoň“, pod výsledkem jedné z jeho provedených soudních pitev. Moje tvrzení tehdy bylo v rozporu i se znaleckým toxikologickým vyšetřením soudní znalkyně ing.H. Důležité však podle mého názoru v případu bylo, že alespoň psychologické a psychiatrické vyšetření vyznělo plně ve prospěch zdravotní sestry.

Brzy nato mě požádala paní obhájkyně  o vypracování „odborného vyjádření“ , přičemž mi svěřila kopie všech podkladů k tomu potřebných.

Velmi důležitý se ukázal  znalecký posudek obhajoby od soudního znalce ÚVN - MUDr. Š., který spolupracoval s internistou primářem ÚVN - MUDr. K. K jejich posudku jsem se vyjadřovala kladně, neboť po jeho prostudování se mi dílem potvrdilo, co už jsem konstatovala hned na začátku.

Podle mého názoru nic nesvědčilo pro to, že by zdravotní sestra vraždila přímou aplikací roztoku draslíku do žíly šesti zemřelých. Morfologické změny na elektrokardiogramech nejsou tak specifické, že by nemohly být způsobeny jinou příčinou, např. jinou změnou vnitřního prostředí, akutním nedostatkem kyslíku atp. Tyto změny může kvalitně vyhodnotit pouze lékař kardiolog či internista, ale nikoliv mladý chirurg, kterého soudní znalec obžaloby  de facto protizákonně  požádal o jejich zhodnocení !!!

Při dalším líčení v říjnu a v prosinci 2015 měl soud i obžaloba k dispozici všechny znalecké posudky. Tím, že byl shledán zásadní rozpor mezi posudkem obžaloby a obhajoby, bylo rozhodnuto o vyžádání tzv. revizního ústavního posudku, který byl do Vánoc 2015 vypracován odbornou znaleckou komisí ve FN a LF Olomouc.

Očekávala jsem od soudu také přečtení mého odborného vyjádření a podání mého svědectví, což se však nestalo. Opakovaně však na něj upozorňovala paní obhájkyně v její závěrečné řeči, kde zdůraznila moje jednoduché tvrzení o „kruciální metodické chybě, na které stojí obžaloba“.

 U posledního hlavního líčení u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 21.ledna t.r. jsem vyslechla v podání hlavního člena znaleckého týmu, tamějšího soudního lékaře MUDr. D., výsledek revizního posudku olomoucké znalecké komise. Vše vyznělo ve prospěch zdravotní sestry a naproti tomu byl zcela odmítnut posudek soudního znalce MUDr. M. Dokonce se v řeči znalce D. vyskytly i takové termíny, jako je „diletantismus, lajdáctví“, když hovořil o znaleckém posudku soudního znalce obžaloby MUDr.M. Soudní lékař D. měl takřka podobný typ přesvědčivé rétoriky jako soudní znalec M., kterého vídáme v opakovaných TV vysíláních, ale s velkým rozdílem v předkládaných odborných argumentech. Jde o diametrální rozdíl od vadného posudku soudního znalce M., jehož posudek byl takřka totálně zavržen, a to jak po stránce formální, ale hlavně i věcné !

Specializovaná zdravotní sestra byla nepravomocným rozsudkem zproštěna obžaloby a tím i  hrozby doživotního vězení (!), přičemž z vyšetřovací vazby byla již předtím náhle propuštěna domů, těsně před Štědrým večerem 2015, a to v den narozenin své dcery A.

Ve věznici v Litoměřicích strávila 429 dnů, utrpěla morální a profesní  újmu, přišla o výdělek, je zadlužena, neboť jí byly sesplatněny půjčky, a hrozí jí exekuce, těžko bude hledat přiměřené zaměstnání,  její 26 letá dcera  přerušila vysokoškolské studium a necítí se psychicky dobře… .

Mně osobně potěšila nejen intenzívní a důsledná práce obhájkyně, ale i důvěra a statečnost obžalované zdravotní sestry a její dcery.

Dceru A. jsem pozvala do Plzně před Vánocemi, kdy její matka byla ještě ve vazbě, abych otestovala její psychický stav. Přijdou Vánoce a ona bude sama doma…a bůhví, co člověka napadne v kruté osamělosti ? Je však relativně statečná, i když se po tak dlouhou dobu odloučení od matky všechno strávit nedá. Dlouhými diskuzemi na toto téma, ale i na jiná, jsem snad mohla přispět k jejímu psychickému osvěžení, a tak jsem ji pouštěla domů s určitou jistotou, že se nezhroutí.

Nikdy nezapomenu na její výrok při našem loučení na autobusovém nádraží v Plzni : „ To bych nikdy nevěřila, že politička může mít takové znalosti a tolik odvahy…“. A den nato večer přivezla obhájkyně její matku z vazby domů ……

Tento příběh zatím šťastně nekončí. Jednak se státní zástupce odvolal k vrchnímu soudu, jakoby nebyl přítomen takřka sedmihodinovému závěrečnému jednání soudu s předložením zcela jasných argumentů, jednak nekončí ani obhájkyně,  ani zdravotní sestra ….Ale o tom až někdy příště, neboť jde o příběh na pokračování. Předpokládám, že definitivní konec této napínavé pohádky  bude asi tak k letošnímu Mezinárodnímu dnu dětí. A věřím, že půjde o zakončení šťastné, jak je ostatně v pohádkách zvykem…

Tak, milé kolegyně zdravotnice a moje časté kamarádky, to je můj dárek vám všem, ale vůbec  všem poctivým zdravotníkům, a nakonec i  všem občanům! Dostalo se nám poučení v několika ohledech, ale  hlavně o tom, že boj za spravedlnost nesmí nikdy a v ničem polevovat. Žádná dobrá snaha není zbytečností…

Vyvstala však i řada otázek: kam se poděla presumpce neviny ? Jak se chovaly sdělovací prostředky ? Jakou kvalitu mají současní soudní znalci ? Kolik chybných posudků musí odevzdat, aby byl této odpovědné funkce tzv.soudní znalec  zbaven ? Jaké jsou poměry ve zdravotnických zařízeních  menšího typu ? Ale i v těch ostatních ? Jaké panují ve zdravotnictví  interpersonální vztahy při žádoucí týmové práci ? Jak dopadne situace v rumburské nemocnici, která má sloužit občanům tohoto regionu ? Jaké má pocity tamější policie ? Může „nestátní zdravotnické zařízení – prosektura  Mimoň„  provádět soudní pitvy, pokud by nebylo řádně akreditováno? A co vlastně může toto Nestátní zdravotnické zařízení Prosektura Mimoň provádět ?  A jak se daří původci všeho, lékaři V. z rumburské nemocnice ? Jaké důvody jej vedly k těmto volně plynoucím informacím, které se ukazují být nepravdivými ?

Tím vším se také zabýváme s kolegy ze Senátu, se  senátorem ing. Zbyňkem Linhartem, který z Rumburska  pochází. A i s Jiřím Voseckým, který také ledacos ví o tomto kousku světa, neboť k němu má vztah. I jim chci poděkovat, ale i několika kolegům z medicínské praxe, které jsem ve věci konzultovala ohledně odborných poznatků k tomuto případu, včetně mého syna Jiřího a vnučky Anetky – i ti mně výrazně pomohli, neboť mi vyhledali na internetu trefný článek od italských autorů, který dokládá tvrzení o pohybu draslíku po smrti.

Lidičky, nevyprávěla jsem vám pohádku se šťastným koncem, i když se to tak zdánlivě jeví. Jde o holou skutečnost, která navíc odkryla mnohé nedostatky a nešvary. Avšak byla také obdařena velkým štěstím, hlavně v osobě paní obhájkyně a dalších lidí, kteří byli přesvědčeni o nevině zdravotní sestry, a proto ledacos podnikli, aby byla osvobozena. Tak tedy nepolevujme v boji za spravedlnost a pokračujme v něm ! Jinak by totiž náš život ztrácel smysl….

Doc.MUDr.Milada Emmerová,CSc., místopředsedkyně Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu Parlamentu České republiky, internistka ve Fakultní nemocnici Plzeň  a vysokoškolská učitelka na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy Praha se sídlem v Plzni