z mých konečně realizovaných iniciativ, tj.uvedení do života tzv. Zdravotních průkazů pro dospělého. (Vytisknout si je můžete z mých souborů, kde je uložena.)Touto myšlenkou jsem se dlouhodobě zabývala, a to na základě zkušeností ze své občasné ambulantní praxe lékařky na I.interní klinice FN Plzeň.

Do ambulance přicházeli lidé, které jsem tam pozvala s odstupem času od předchozí hospitalizace na mém oddělení anebo lidé zatím pro mne neznámí, kteří neměli v ruce buďto nic anebo změť různých lékařských zpráv různých formátů, vydaných v minulosti úplně jinde, s výskytem více než 10 jmen ošetřujících lékařů a z období několika roků. Nemocný si často nepamatoval přesné názvy a tzv.“síly“ aktuálně užívaných medikamentů, a bylo i možné, že na některé zapomněl….Přitom je známo ze světové literatury, že chronické užívání  5 až 6 druhů léků lze nazývat „léčbou“, zatímco přidávání léků dalších, často nevědomky z pozice lékaře, představuje spíše „otravu“ a nebezpečí kumulace nežádoucích účinků, anebo protichůdných působení některých léčiv. Někdy naopak existuje vzájemné posilování účinku do nežádoucích mezí s výskytem těžkých komplikací, atd. Vždyť v příčinách smrti se v celosvětových statistikách uvádí na 4.místě nežádoucí účinky léků….

Toto vše mě vedlo k tomu, že jsem chtěla moje i jiné pacienty přesvědčit o tom, že by měli vlastnit zdravotní průkaz, do kterého by byly zapisovány kromě základních osobních údajů také léky, které užívají. Vždyť i každé dítě obdrží při narození zdravotní knížku, kde jsou evidovány nejen předepsané dispenzární a preventivní prohlídky a jejich realizace, ale i návštěva lékaře při známkách onemocnění, očkovací průkaz apod.

V dospělém věku zdravý člověk neužívá chronicky nic, ale nikdo z nás netuší, kdy jej nějaké akutní onemocnění přepadne, jak dlouho bude trvat a jak se bude obměňovat  medikamentózní léčba.

V seniorském věku se pak objevují onemocnění především chronická, která často vyžadují permanentní lékovou terapii při současném ambulantním  sledování praktickým lékařem…

Zdravotní průkazy jsou tedy rokem 2013 na světě a nemocní je nosí s sebou k jakémukoliv lékaři, aby včasná informace byla k dispozici.  „Průkaz“ nabízím především lidem seniorského věku  a tím poskytuji při jeho řádném vedení informaci i rodině pacienta, aby mohla dohlédnout na užívání doporučené terapie.

Při nedávném příležitostném setkání s panem prezidentem České lékárnické komory jsem jej požádala o názor na Zdravotní průkaz pro dospělého, který je nepovinně uváděn do praxe. Pořídila jsem je ze sponzorského daru s nutností přesného vyúčtování nákladů na vytištěné průkazy.

Dovolím si citovat z jeho dopisu, který mi zaslal k Novému roku 2014 :

Úspěšnost jakékoli medikamentózní léčby je podmíněna nejen stanovením správné diagnózy, ale následně i nutností léky vhodně užívat a kombinovat.

První krok snáze splní lékař, který má k dispozici potřebné anamnestické údaje léčeného. A druhý pak závisí na samotném pacientovi, na jeho zájmu a schopnostech

řídit se doporučeními předepisujícího lékaře a léky vydávajícího lékárníka. Obojí mohou vydatně podpořit systémy, které shromažďují, nebo dokonce již částečně

analyzují informace o zdravotním stavu pacienta, a o lécích, které aktuálně užívá. Přes spektrum specializovaných softwarových programů zůstane jistě i nadále

pro nemalou část občanů jejich preferovanou volbou listinná podoba zápisu jejich osobních zdravotnických informací.

Domnívám se proto, že "Zdravotní průkaz" je a bude užitečným pomocníkem, který ve svém výsledku kromě výše zmíněného jistě napomůže uspořit finanční prostředky,

ať již vynakládané z veřejného zdravotního pojištění, nebo ve formě spoluúčasti pacientů.

PharmDr. Lubomír Chudoba

prezident

Myslím, že lepší doporučení se nemohlo Zdravotnímu průkazu dostat. Podobně se vyjádřil několik týdnů předtím pan ministr zdravotnictví Martin Holcát, který je na lékovou politiku zacílen nejen z pozice lékaře – specialisty, ale i z titulu své původní manažerské funkce - náměstka ředitele v pražské nemocnici v Motole.

Zcela na závěr chci uvést jakoby méně podstatný údaj z ročenky jedné menší zdravotní pojišťovny na Slovensku z roku 2001 : za rok byla díky jejich „lékové knížce“ ušetřena třetina nákladů na léky !!!

Tak nějak mi zůstal rozum stát nad tím, že jistý zdravotnický holding dodání průkazů, a to zcela zdarma, odmítl…Důvody lze těžko identifikovat, ale o neznalost jde těžko. Naproti tomu závist a nepřejícnost je v české povaze až příliš veliká, jak to říkají někteří moudří lidé….Věřím však, že málo vhodní lidé se v nejvyšších patrech politiky budou vyskytovat stále méně a méně…., protože našim spoluobčanům spíše permanentně škodí.

Milada Emmerová, členka Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku  Senátu PČR, bývalá ministryně zdravotnictví (2004 – 5)