Volební účast při prvních volbách do Evropského parlamentu v Chorvatsku byla opravdu nízká - historicky třetí nejnižší. Byl jsem v Chorvatsku v uplynulém měsíci dvakrát. Na jedné straně jsou lidé rádi, že se stanou členy velké evropské rodiny. Na druhé straně si Chorvaté ještě neuvědomují důležitost evropských institucí a tím pádem i význam voleb. Je to podobné jako u nás. Navíc v Chorvatsku hrála roli v neprospěch vyšší volební účasti celá řada faktorů. Dvanáct chorvatských zástupců je voleno pouze na necelý rok. Volby, což byla chyba, nebyly spojeny s místními volbami, které se konají v květnu. Politické strany ale ani sdělovací prostředky volbám do Evropského parlamentu nevěnovaly patřičnou pozornost. Uvádím jen některé faktory, které způsobily, že volební účast byla tak nízká.
Co je důležité pro Chorvaty - pro zástupce státu, politických stran a sdělovacích prostředků? Měli by si zanalyzovat příčiny tohoto neúspěchu. A za rok, v květnu, až se budou konat volby do Evropského parlamentu v celé Evropské unii, by se z těchto slabin měli poučit natolik, aby volební účast byla vyšší a Chorvaté se ukázali jako zodpovědní občané Evropy.
Vstup do EU pro Chorvatsko znamená, že za sebou tato balkánská země definitivně zanechává éru násilného rozpadu Jugoslávie. Stává se tímto zemí, která má do budoucna mnohem lépe a účinněji zajištěnu svoji bezpečnost a stabilitu. Záleží především na Chorvatech samotných, jakým způsobem svého členství využijí ke zvýšení životní úrovně, která pořád přes krásné a mnohdy bohaté pobřeží, je nižší než u nás v České republice. Nemám na mysli pouze zvýšený přísun finančních prostředků z Unie, ale hlavně možnost působit na obrovském 500 milionovém trhu.
Ve středu 17. dubna vystoupil před poslanci Evropského parlamentu ve Štrasburku prezident Irské republiky Michael Higgins. Ve svém emotivním projevu kritizoval současné poměry v EU způsobené ekonomickou krizí a vládními škrty veřejných výdajů. Neúměrně vysoká nezaměstnanost, zejména pak mezi mladými lidmi, podle jeho názoru vážně ohrožuje sociální soudržnost Unie a důvěru občanů v evropské instituce jako takové. Higgins, sám sociální demokrat, ostře kritizoval mimo jiné i ratingové agentury a jejich podíl na současné situaci. Europoslanci jeho projev ocenili dlouhým potleskem vstoje. Jaký reálný dopad mají podobná vystoupení předních evropských státníků? A co by z projevu irského prezidenta mělo zaznít i u nás doma v České republice?
Evropský parlament poskytuje pro vystoupení evropských státníků ideální prostředí. Evropská unie se skládá z 27 a za krátkou dobu z 28 států. Jak pro europoslance, tak pro celou evropskou veřejnost je důležité vědět, jaká je situace v jednotlivých členských zemích a jak se na tuto situaci dívají jejich představitelé.
Irsko je jednou ze zemí, která byla těžce zasažena finanční krizí. I když se Irové, na rozdíl třeba od Řeků, s jejími následky vypořádávají velmi dobře, dopad na značnou část populace je nemalý. I v Irsku máme stále téměř 15% nezaměstnaných. Statisícům Irů, kteří nemohou splácet své hypotéky, hrozí, že ztratí střechu nad hlavou. Mnozí z těchto lidí, přestože, jak už jsem řekl, se irské ekonomice daří poměrně dobře, nevidí světlo na konci tohoto pro ně velmi dlouhého tunelu. Podobná, v mnohých aspektech mnohem horší situace, postihuje dnes miliony převážně jihoevropanů.
Na otázku, co by z projevu irského prezidenta mělo zaznít u nás doma, je odpověď jasná. Ať již prezident nebo vláda by se měli v mnohem vyšší míře solidarizovat právě se slabší částí populace. Ani v těch nejúspěšnějších zemích ne všichni jsou úspěšní. Milióny lidí mají velké problémy. Ačkoliv přímo neživoří, je pro ně stále těžší zaplatit každý měsíc všechny složenky na nájem, elektriku a podobně. Když společnost nebude schopna vyjádřit sounáležitost a solidaritu se svými slabšími, hrozí jí, že se dříve nebo později rozdělí. To platí jak na úrovni jednotlivých států, tak samozřejmě i na úrovni celé EU. Je tedy velmi důležité, aby přední státníci, jako například irský prezident Michael Higgins, i toto politikům připomněl.
V měsíci dubnu jste absolvoval celou řadu zahraničních jednání, kromě jiného také s bývalým kandidátem na prezidenta Běloruska, vůdcem tamní opozice a laureátem Sacharovovy ceny, Alexandarem Milinkevičem. Co bylo předmětem a výsledkem vašeho jednání? Jste v otázce demokratizace běloruské společnosti optimistou? Od udělení Sacharovovy ceny za svobodu myšlení panu Milinkevičovi (v roce 2006) uplynulo skoro sedm let, během nichž se příliš mnoho změn v režimu autoritářského prezidenta Lukašenka neodehrálo…
V otázce demokratizace běloruské společnosti v nejbližší době, po pravdě řečeno, příliš velkým optimistou nejsem. Bělorusko sleduji pravidelně již téměř 20 let. Vzpomínám si na moji návštěvu před více než 12 lety s tehdejším ministerským předsedou Zemanem. Od té doby se v této zemi bohužel z hlediska naplňování lidských práv, větších svobod nebo demokratizace moc pozitivního neudálo.
Přesto ale nesmíme nad Běloruskem lámat hůl. Myslím, že je naší, nejen morální, povinností se zdejší situací nadále zabývat. Měli bychom pokračovat v podpoře obránců lidských práv a sociálních demokratů. Z tohoto důvodu jsem v pravidelném kontaktu jak s panem Milinkevičem, tak i s některými představiteli sociální demokracie. Minulý týden jsme například uspořádali za pomoci Evropského parlamentu telemost, kde jsme s nimi diskutovali o současných problémech v Bělorusku.
Ve druhé polovině letošního roku bude předsedat EU sousední Litva. Snažíme se proto o využití tohoto předsednictví k upoutání větší pozornosti na východní Evropu a samozřejmě také na Bělorusko. Věříme, že takto můžeme dosáhnout větší podpory pro naše běloruské přátele. Přesto musím zopakovat, že v případě Běloruska, i když jsem životním optimistou, v nejbližší době mnoho pozitivních změn neočekávám.
Koncem dubna jste se zúčastnil balkánské konference Strany evropských sociálních demokratů (PES) v Albánii a Černé hoře. Konference byla zaměřena na roli sociálnědemokratických stran v procesu integrace zemí západního Balkánu do EU a jejich snahu o sociálně spravedlivou politiku v této části Evropy. Čím je podle vás sociální demokracie pro voliče a občany na Balkáně atraktivní?
Konference, kterou jsme uspořádali v albánské Škodře a v černohorské Budvě, byla pokračováním našich snah pomoci sociálním demokratům na Balkáně. Cílem není jen posílit vztahy se střední a západní Evropou, ale také jejich vzájemnou spolupráci v rámci balkánských států.
Podíváme-li se na Balkán, vidíme, že ve všech těchto zemích je silná sociální demokracie. V mnohých z nich v současné době rovněž vládne. Mluvili jsme o Chorvatsku a Černé hoře, kde jsou sociálnědemokratické vlády. V Albánii se budou 23. června konat parlamentní volby a opět i zde mají sociální demokraté velkou šanci zvítězit. Podobnou situaci vidíme od Srbska po Rumunsko a Bulharsko, tedy již členské státy EU.
Pro Balkánce, ať již slovanského nebo albánského původu, představuje sociální demokracie modernizační sílu, od které si lidé slibují ekonomický rozvoj a lepší životní úroveň. Zároveň představuje sílu, která je schopna vnímat a řešit sociální problémy obyčejných lidí. Jsem přesvědčen, že je v našem zájmu podat našim přátelům od Bosny a Srbska až po Makedonii a Albánii pomocnou ruku. Není v zájmu Evropy, aby na Balkáně vznikla opět nějaká černá díra, kde bude bujet mnohdy ozbrojený konflikt, nevraživost, korupce a bída. Takový negativní obraz často o Balkánu panuje.
Když však projíždíte země Balkánu, vidíte zde mnoho pozitivních příkladů, které ukazují pravý opak. Například vesnice na černohorsko-albánském pomezí, které jsou velmi chudé. V těchto vesnicích žijí vedle sebe po staletí generace Slovanů a Albánců, pravoslavných křesťanů a muslimů. Téměř v každé vesnici vidíte kostel a vedle něj mešitu. Tyto dobré vztahy se projevují kupříkladu na hraničním přechodu Ulcinj mezi Albánií a Černou horou. Je zde sice velmi špatná infrastruktura silnice, ale ve společné pohraniční budce sedí vedle sebe Černohorec a Albánec. Podobné příklady ukazují, že ne všechno na Balkáně je beznadějné. Je právě nutné využít těchto pozitivních příkladů, kterých najdeme celou řadu, a snažit se s jejich pomocí posilovat vztahy jak mezi Balkánci samotnými, tak samozřejmě mezi Balkánem a zeměmi EU. To bylo hlavním smyslem našeho setkání ve Škodře a v Budvě.
Společně s vaším dlouholetým kolegou, europoslancem Richardem Falbrem, jste v Jihočeském kraji uspořádali tradiční vědomostní soutěž o EU pro studenty gymnázií a středních škol. Tuto aktivitu pořádáte již devátým rokem, prakticky od našeho vstupu do Evropské unie v roce 2004. Porovnáte-li zájem a znalosti našich mladých lidí o dění v EU tenkrát a dnes, co se za těch uplynulých devět let změnilo? A čím vás jihočeští studenti překvapili anebo potěšili?
Každý poslanec Evropského parlamentu má možnost vzít každý rok několik desítek lidí na návštěvu do EP. My s Richardem Falbrem pořádáme na středních školách v České republice výše uvedenou soutěž, aby rozdělení těchto míst bylo pokud možno co nejspravedlivější a nejférovější. Letos se konala v Českých Budějovicích. Obeslali jsme všechny střední školy v Jihočeském kraji a přihlásilo se téměř 250 studentů. Soutěž jsme uspořádali na Jihočeské univerzitě. 50 nejúspěšnějších z nich pojede v červnu do sídla Evropského parlamentu ve Štrasburku.
Mladí lidé jsou za tuto možnost velmi vděčni. Soutěž zároveň napomáhá zvyšování znalostí o EU, o jejím fungování, smyslu a významu pro nás pro Čechy. Čím mě jihočeští studenti překvapili? Že byli opravdu velmi dobře připraveni, což není vždy pravidlem. Měli jsme s nimi díky tomu vynikající besedu. Osobně se těším na červen, až v této besedě budeme pokračovat - tentokrát ve Štrasburku.
