Pro některé pozorovatele znamenal uplynulý rok „annus horribilis“. To znamená, že se v Evropě, ve světě a v ekonomice neudálo mnoho pozitivního. Já s tímto hodnocením, přes všechny problémy, které máme, nesouhlasím. Samozřejmě pro mnohé, zde bych zmínil Řeky, to nebyl dobrý rok. Podíváme-li se ale například ke svým sousedům do Německa nebo do Polska, hospodářské výsledky i nálada mezi obyvatelstvem byly pozitivní a optimistické.
Pokud jde o Českou republiku, jak se říká, nic moc. Nacházeli jsme se po všech stránkách někde v prostoru mezi Řeckem a Německem. Naše ekonomika neroste, spokojenost lidí s hospodářskou a hlavně s politickou situací je na bodu mrazu. Mezilidské vztahy v naší společnosti nejsou nejlepší. To vše po více než šesti letech vlády pravicových stran.
Výhled do roku 2012 se nedá zahrnout pod jednoho jmenovatele. V Německu nebo v Polsku situace špatná nebude. Pokud jde o Řecko a některé další jižní státy, tam si jistý nejsem.
Vyhlídky na zlepšení situace u nás doma nejsou bohužel příliš optimistické. Bude záležet jen a jen na nás, na celé společnosti, zda podlehneme pesimistickým předpovědím nebo se budeme snažit aktivně o změnu k lepšímu. To znamená v první řadě o změnu vlády.
S koncem roku 2011 skončilo i polské předsednictví Rady EU. Jak polské předsednictví hodnotíte a jak si podle vás Poláci vedli v porovnání s českým předsednictvím v roce 2009?
Poláci si vedli velmi dobře. Polsko se ukázalo jako jednoznačně proevropská, konstruktivní země, která se snaží jasně a pozitivně řešit současné problémy. V Evropském parlamentu jsme měli možnost si poslechnout projevy předsedy polské vlády pana Tuska a prezidenta Bronislawa Komorowského. Výsledek je nesrovnatelný s tím, jaký dojem zde zanechali čeští představitelé Topolánek a Klaus.
Zatímco se Češi, a posléze i Maďaři, ukázali jako nacionalisté a euroskeptici bez schopnosti hledat společného evropského jmenovatele pro řešení problémů, Polsko vystupovalo naprosto opačně. Díky tomu Poláci získali v Evropském parlamentu, v Evropské komisi a v jednotlivých členských zemích to nejlepší vysvědčení. Polsko se, na rozdíl od nás, začlenilo do evropské politické a mocenské ligy mistrů. To vše navzdory situaci, kdy po přijetí Lisabonské smlouvy nehraje předsednictví již tak silnou roli. A také navzdory tomu, že Polsko není členem eurozóny, kde si právě řešení problémů do určité míry přivlastnilo Německo a Francie!
Samozřejmě, že ani Polsku se nepodařilo prosadit všechny plány. Jednou z priorit, kterou si dalo, bylo zlepšení vztahů s našimi východními sousedy – s Běloruskem a s Ukrajinou. V tomto případě nebylo úplně úspěšné, ale to nelze klást Polákům za vinu. Zde je potřeba se podívat na vývoj v těchto zemích.
1. ledna převzalo předsednickou štafetu EU Dánsko, jehož vládu vedou sociální demokraté v čele s první ženou v roli premiérky Helle Thorningové-Schmidtové. Co lze od dánského předsednictví očekávat? Domníváte se, že se v příštích šesti měsících dánským sociálním demokratům podaří ovlivnit evropskou agendu?
Dánové při svém předsednictví mají několik handicapů. Dánsko není, stejně jako Polsko, členem eurozóny, a na rozdíl od Polska je mnohem menší. Žije zde jen 5 milionů obyvatel. Musíme brát v potaz výše uvedený faktor, že po vstupu Lisabonské smlouvy do života, nehrají předsednické země tak důležitou roli jako tomu bylo dříve. Přesto věřím, že se Dánům podaří evropskou agendu ovlivnit.
Dánsko je pod vedením současné vlády jednoznačně proevropská země a má zájem o řešení problémů v eurozóně. Má některé velmi silné stránky jako je sociální agenda a otázky životní prostředí. Jsem přesvědčen, že minimálně v těchto dvou oblastech Dánové uspějí.
S přelomem roku se Evropský parlament přiblížil polovině svého volebního období, což znamená změnu na postu předsedy EP. V čele Evropského parlamentu stanul německý sociální demokrat Martin Schulz. Podobně jako v předchozí otázce by mě zajímalo, zda se i jemu podaří na půdě EP prosazovat sociálnědemokratický program.
Volba Martina Schulze je pro Evropský parlament i pro nás pro Čechy pozitivní zprávou, a to hned z několika důvodů. Martin Schulz je člověk, který je jednoznačně proevropský. Na rozdíl od odcházejícího předsedy Jerzyho Buzeka bude mnohem silněji a jistě i efektivněji promítat zvýšený význam a zvýšenou roli Evropského parlamentu především během jednotlivých summitů při zasedáních hlav států a vlád.
Martin Schulz je také člověk, který bude v době finanční a ekonomické krize prosazovat nejenom úspory ale také principy a politiku hospodářského růstu. Ze současné finanční a hospodářské krize se můžeme dostat jedině tím, že naše ekonomiky v Evropě opět nastartujeme do vyšší rychlosti. Pouze tak budeme schopni rychleji splácet naše dluhy, a jedině tak budeme schopni zastavit a postupně snížit především rostoucí nezaměstnanost, která se projevuje ve většině hlavně jihoevropských zemí.
Za několik měsíců se budou ve Francii konat prezidentské volby. Prezident Sarkozy, jenž v průzkumech veřejného mínění za socialistickým kandidátem F. Hollandem značně zaostává, nyní avizoval, že chce v co nejkratší době prosadit zavedení daně z finančních převodů. Tuto daň na evropské úrovni navrhli sociální demokraté. Nejsme zde svědky paradoxu současné evropské politiky a zároveň krize sociální demokracie, kdy si tradiční sociálnědemokratická témata osvojují a následně prosazují pravicoví leadeři?
Sociální demokraté se již dlouho snaží kupříkladu o zavedení daně z finančních transakcí. Prosazujeme postupné zavádění eurobondů. Snažíme se, jak jsem již zmínil v předchozí odpovědi, prosazovat nejenom úspory ale také efektivní investiční opatření, která by nastartovala ekonomický růst. Čili toto je naše dlouhodobá politika.
Pravice, která nyní již roky vládne v Evropě, bohužel zapříčinila svojí nezodpovědnou politikou naprosto neregulovaného volného trhu kolaps mnohých finančních institucí. Pravice, která nebyla schopná dosud obnovit ekonomický růst, si mnohé z našich politik přisvojuje. Toto jen dokazuje, že pravice nemá pro normální občany svá vlastní řešení, a musí vykrádat programy ostatních hlavně levicových politických stran.
My se můžeme na evropskou pravici právem zlobit. Ale na druhou stranu buďme rádi, že i když pozdě, přece jen mnohé z našich politik a řešení jsou konečně uskutečňována, i když paradoxně pod hlavičkou jiných politických stran a uskupení.
Smrt českého prezidenta Václava Havla zasáhla českou i mezinárodní veřejnost. Co pro vás osobně znamenal Václav Havel?
Pro mě osobně již z dob mé disidentské činnosti a exulantských let znamenal symbol boje za svobodu a demokracii, a také symbol evropské integrace. Na to se u nás často a úmyslně zapomíná! Byl to právě Václav Havel, který jak tehdejší Československo a pozdější Českou republiku vedl do Evropy. Jedno z hesel Listopadové revoluce „Návrat do Evropy“ bylo jeho heslo.
Václav Havel si uvědomoval více než kdokoliv jiný, že pokud má v prostoru mezi Německem a Ruskem desetimilionový národ svobodně existovat a rozhodovat o své vlastní budoucnosti, umožní mu to pouze a jedině širší evropská integrace. Toto by mělo být podle mého názoru, vedle boje za občanská práva, svobodu a demokracii, hlavním odkazem života Václava Havla.
Z těchto důvodů jsem na posledním zasedání předsednictva Evropského parlamentu navrhl, aby po Václavu Havlovi byla pojmenována jedna z budov EP. Navrhl jsem také, aby touto budovou byla dosavadní "budova B", nacházející se symbolicky v prostoru mezi Evropským parlamentem a Radou Evropy ve Štrasburku, kterou Parlament nyní kupuje. Moji kolegové v čele s odcházejícím předsedou Buzekem tento návrh jednomyslně podpořili a přijali. Václav Havel a s ním potažmo i Češi a Slováci tak budou mít v hlavním evropském městě lidských práv "svoji" budovu, která bude navždy připomínat roli střední a východní Evropy při pádu železné opony a sjednocení našeho kontinentu.
