Zažít na vlastní oči nominační kongres americké politické strany je úžasné. Ještě úžasnější bylo zažít právě ten současný, kde demokraté podruhé nominovali Baracka Obamu na úřad prezidenta.
Na letošním sjezdu jsem obdivoval nejvíce schopnost stratégů demokratické strany zredukovat všechny problémy a starosti, kterými americká společnost a politika žijí, do třech nebo čtyř klíčových poselství. Tato poselství se prolínala všemi hlavními projevy třídenního sjezdu a byla určena nejen delegátům ale také aktivistům demokratické strany. Celé dění samozřejmě přenášely hlavní televizní společnosti pro širší americkou veřejnost. Toto v Evropě, ať na evropské úrovni nebo v jednotlivých členských státech, nedovedeme - snad jen s částečnou výjimkou hlavních britských a německých stran.
V Evropě máme ve volební kampani mnoho témat, takže občan-volič není schopen často rozlišit hlavní rozdíly mezi jednotlivými stranami a jejich kandidáty. Například krátké, jednoduché, ale naprosto srozumitelné poselství bylo „Usama bin Ladin is dead and General Motors is alive“. Od této krátké věty je možno odvodit úspěchy Obamovy administrativy v bezpečnostní a zahraniční politice i na domácím poli při záchraně klíčového sektoru amerického hospodářství.
Podobně tomu bylo i při prezentaci zdravotní reformy na jasných konkrétních lidských případech. Reformy, která umožňuje milionům Američanů přístup ke zdravotnictví, který dříve neměli. A neměli by ho ani do budoucna, pokud by zvítězil kandidát republikánské strany Mitt Romney. Velmi silná byla kombinace racionálního obsahu s emotivními příklady - jako kupříkladu přítomnost matky s dvěma dcerami, které prodělaly operaci srdce, když jim bylo půl roku, a kterou by si dříve nemohly dovolit.
Na zářijovém plenárním zasedání ve Štrasburku přednesl prezident Evropské komise José Manuel Barroso prohlášení ke stavu Unie. Jak hodnotíte jeho projev? A jak se v této souvislosti díváte na nedávné rozhodnutí Evropské centrální banky o nákupu státních dluhopisů krizí nejvíce postižených zemí?
Myslím, že rozhodnutí Evropské centrální banky nakupovat státní dluhopisy v neomezené míře je správné. Domnívám se ale, že mělo být učiněno dříve. Zapadá do celkové koncepce vytváření bankovní a fiskální unie. Jsem rovněž přesvědčen, že na konci tohoto procesu nastane to, o co my koneckonců usilujeme již delší dobu, a sice aby centrální banka také vydávala eurobondy. Umožní tak i krizí postiženým zemím získat levnější peníze a investovat je do růstových programů, abychom v Evropě neprováděli pouze politiku rozpočtových škrtů.
S Barrosovým projevem jsem byl spokojen. Škoda jen, že ho nepronesl již před několika lety. Utekla nám v důsledku toho spousta času. Pokud jde o hlavní poselství jeho projevu, které zaujala i česká média, tedy o vytváření federace evropských států, s tímto já jako federalista naprosto souhlasím. Evropské státy v době globalizace, kdy je na světě 7 miliard lidí, na řešení mnohých problémů samy nestačí. Problémy musíme řešit společně. Je nevyhnutelné, aby se záležitosti, na které již nestačí národní státy, předávaly s pravomocemi demokraticky zvoleným, spravovaným a kontrolovaným institucím na nadnárodní úrovni. Koneckonců, podíváme-li se po světě, vidíme, že federace, jako Spojené státy americké, Austrálie nebo naši sousedé v Rakousku a v Německu, jsou ekonomicky nejvýkonnější a co do fungování také nejefektivnější a nejdemokratičtější.
Měsíc září byl v Evropě (Řecko, Španělsko, Portugalsko) opět ve znamení masových protestů proti rozpočtovým úsporám vlád. Ve Španělsku navíc z této situace očividně profitují katalánští separatisté. Čeká Evropskou unii horký podzim?
Horký podzim čeká některé evropské země, nejspíše hlavně tyto vámi zmiňované. V zemích jako je Německo, Rakousko, Švédsko, nebo Estonsko či Slovensko žádný horký podzim nebude, možná jen babí léto. V Evropě máme země, které mají obrovské problémy, jako výše uvedené Řecko, Španělsko nebo Portugalsko. A potom máme Německo, které i přes krizi na jihu Evropy ekonomicky roste, má přebytkový státní rozpočet a v letošním roce dokonce i velké přebytky v důchodovém a zdravotním systému.
Ukazuje to, že ne všechny země v Evropě jsou v krizi. Důležité je, aby se stabilita, prosperita a růst zemí převážně západní a severní Evropy krok za krokem promítl prostřednictvím evropských institucí i na evropský jih a východ. Jak ukazuje letošní rok, řešení v těchto zemích nebude ani jednoduché ani rychlé. Očekávám, že hospodářský pokles, růst nezaměstnanosti i masové protesty budou pokračovat minimálně další jeden nebo dva roky.
Jde však o to, aby se Evropa z těchto krizí poučila. Do budoucna se musí Evropa vedle důrazu na úspory ve veřejných financích a na vyrovnané rozpočty zaměřit také na ekonomický růst, což se bohužel vlivem působení pravicových vlád doposud v dostatečné míře nedělo.
V závěru měsíce jste se v Bruselu zúčastnil kongresu Strany evropských sociálních demokratů (PES), kde byl zvolen nový lídr, a přijata rezoluce k budoucnosti Evropy. Co zaznělo na kongresu zajímavého? Jste přesvědčen, že sociální demokraty čeká více volebních úspěchů než porážek, jak tomu bohužel bylo v minulých letech?
Na kongresu Strany evropských sociálních demokratů byl zvolen její nový předseda. Stal se jím bývalý bulharský premiér Sergej Stanišev, tedy politik z nové členské země, což je důležité v našem kontextu. Jeho zvolení jasně ukazuje, že evropští sociální demokraté nerozlišují, pokud je někdo schopný, zda pochází z nové či staré členské země, ze severní, jižní, západní nebo východní Evropy, anebo jestli je muž nebo žena. A je tomu tak dobře.
Na kongresu byl také navržen lídr voleb do Evropského parlamentu v roce 2014. Stalo se vůbec poprvé, že velká evropská politická strana přistoupila k takovému kroku. Tímto lídrem byl mimochodem zvolen Martin Schulz, člen německé SPD a současný předseda Evropského parlamentu. My evropští sociální demokraté chceme, aby výsledek voleb do Evropského parlamentu do budoucna vždy určil, kdo má být předsedou evropské exekutivy, tzn. Evropské komise. Pokud se sociální demokracie po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 stane nejsilnější stranou, předsedou Evropské komise by se měl stát sociální demokrat. A samozřejmě i naopak. Pokud vyhraje lidovec či liberál, předsedou by měl být příslušník nebo nominovaná osoba této strany.
Na sjezdu evropských sociálních demokratů jednoznačně zazněla myšlenka, kterou jsem zmiňoval už v předchozí odpovědi. Vedle zodpovědné fiskální politiky je potřeba soustředit se hlavně na ekonomický růst. Bez ekonomického růstu nevyřešíme rozpočtové problémy a miliony občanů, včetně mladých lidí, budou bez práce bojovat více méně o holou existenci. V tomto se jasně odlišujeme od konzervativních a liberálních stran. Jsme přesvědčeni, a koneckonců to jasně ukazuje i naše domácí situace v České republice, že tupé, nepromyšlené škrty nevedou ani k ekonomickému růstu ani ke konsolidaci veřejných financí.
Co se týká volebních úspěchů či porážek sociálních demokratů v jednotlivých evropských zemích, v letošním roce několik voleb jasně naznačilo, jaký bude v nejbližších letech trend - například volby na Slovensku či ve Francii. Mám na mysli vítězství sociálně demokratických stran. Čtenář se o tomto bude moci přesvědčit v nejbližších měsících, kdy se budou konat volby v Litvě, Rumunsku, či na Maltě. Věřím, že i český volič tento trend potvrdí, a to hned při nejbližší příležitosti v polovině října, kdy se u nás konají krajské a senátní volby.
V souvislosti s alkoholovou aférou, kdy v České republice zemřelo již více než 20 osob, desítky dalších mají vážné zdravotní problémy a vláda byla nucena vyhlásit prohibici, se na závěr chci zeptat, jak vnímáte tento skandál v kontextu celkové politické a ekonomické situace v ČR? Mohou naši občané důvěřovat svým představitelům a institucím?
Důvěra ve své demokraticky volené představitele a instituce je základní podmínkou dobrého fungování každé lidské společnosti a státu. Přál bych si, aby toto pravidlo platilo i u nás. Mám však hlavně v poslední době pocit, že český stát není schopen plnit své základní funkce – tedy především ochranu svého obyvatelstva. Metylalkoholová aféra to bohužel opět jasně ukazuje a potvrzuje. Český stát nebyl schopen ani ochránit zdraví svých občanů ani vybírat cla a daně.
Metylalkoholová aféra není tou jedinou, která Českou republikou zmítá. Neuplyne snad ani den, aby u nás nevypukla další nová aféra. Dnes třeba nejnovější zatčení náměstka ministra práce a sociálních věcí. Za této situace se nelze divit, že veřejnost ztrácí důvěru ve své instituce a dokonce v budoucnost své země a v budoucnost vlastní.
Mnozí lidé v kontextu své neutěšené vlastní ekonomické situace propadají doslova zoufalství a přestávají věřit, že politika může v jejich zemi něco změnit. Naprosto chápu jejich rozčarování a znechucení z politiky. Na dění kolem sebe a na politiku nelze však rezignovat a nelze ani masově emigrovat. Jsem pevně přesvědčen, že je potřeba se o věci kolem sebe starat poctivě a snažit se krok za krokem tuto neutěšenou situaci změnit.
Jsem si jistý, že situace by se postupně mohla začít měnit k lepšímu již po odchodu současného prezidenta. Ačkoliv stále více volá po návratu tradičních hodnot, má na současné situaci ten největší podíl. Právě on ztělesňuje současný morální a ekonomický marasmus v naší zemi zavedením hodnot jako „peníze až na prvním místě“, „neznám čisté a špinavé peníze“, „více Viktorů Kožených“ nebo „při privatizaci se musí zhasnout“!
