Při své návštěvě v Kyjevě jsem jednal s premiérem Azarovem, s ministrem zahraničí Kožarou a s předsedou bezpečnostní rady státu Kljujevem. Hovořili jsme nejen o budoucnosti Julie Tymošenkové, ale samozřejmě hlavně o budoucnosti Ukrajiny. Ukrajina je strategická země, která leží mezi Evropskou unii a Ruskem a která má 46 milionů mnohdy velmi vzdělaných a pracovitých lidí. Letos se svým většinovým usnesením parlamentu rozhodla pro západní orientaci.
Za litevského předsednictví EU se bude v listopadu konat ve Vilniusu summit, který se bude zabývat východním partnerstvím. Toto je jedinečná a ideální příležitost, aby zde byla podepsána Asociační dohoda a dohoda, jak se tomu úředně říká, o hlubokém a komprehenzivním volnem obchodu. Přál bych si, aby tato dohoda byla podepsána nejen s Ukrajinou, ale i s dalšími zeměmi - jako například s Moldávií a Gruzii. Dále nám jde i o to, aby se Ukrajina konečně dočkala uvolnění vízového režimu a v blízké budoucnosti také bezvízového styku. Jednali jsme o těchto otázkách i o tom, co by měla Ukrajina v nejbližších měsících ještě učinit.
Pokud jde o Julii Tymošenkovou a všechny otázky s ní spojené, tak Ukrajina udělala za poslední měsíce pokrok. Zreformovala například svůj trestní zákoník. Pokud jde o rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ohledně Julie Tymošenkové, tak například je tento požadavek ve změněném trestním zákoníku již zakomponován. Jinými slovy, podle novelizovaného zákoníku by již nemohla být Julie Tymošenková vzata do vazby, tak jako tomu bylo při jejím zatčení.
Společným dílem vedení Evropského parlamentu a ukrajinské vlády bylo vytvoření mise dvou eminentních osobností - bývalého polského prezidenta Aleksandera Kwaśniewského a bývalého předsedy Evropského parlamentu Pata Coxe. Oba dva tito pánové navštívili krátce po mně v Kyjevě představitele státu, ale také paní Tymošenkovou, která se nachází v nemocnici v Charkově. Podle informací, které mám, i zde krok za krokem dochází k pokroku a k pohybu.
Je v našem zájmu i v zájmu Ukrajiny, aby byla celá záležitost ohledně Julie Tymošenkové co nejdříve sprovoděna ze světa, a aby se Ukrajina mohla plně věnovat tomu, co potřebuje – tzn. vnitřním reformám, ekonomickému a sociálnímu rozvoji a v této souvislosti i přibližování k EU. Nepodaří-li se to nyní, na svoji příležitost čeká velký východní soused Ukrajiny. Ten se snaží metodou cukru a biče Ukrajinu získat pro svoji celní unii a zamýšlené Euro-asijské společenství, kde je vedle Bělorusů a Rusů zatím pouze Kazachstán.
Během května jste navštívil také Moldávii, kde jste jednal s představiteli hlavních politických stran. Co bylo důvodem vaší návštěvy?
Moldávii jsem navštívil se svým kolegou z Evropské lidové strany - místopředsedou parlamentu Jackem Protasiewiczem. Důvod naší návštěvy byl prostý. V Moldávii se po dlouhých letech vlády nereformovaných proruských komunistů podařilo sestavit demokratickou prozápadní vládu. Tato vláda se však před nedávnem rozpadla a my, jeden zástupce pravostředové strany a jeden zástupce levostředové strany z Evropského parlamentu, jsme se společně pokusili přimět demokratické nekomunistické strany v Moldávii k vytvoření vlády nové a ke spolupráci. Neboť, stejně jako pro Ukrajinu, je zde i pro Moldávii mnoho v sázce. Je zde v sázce, zda se bude tato země vyvíjet prozápadním nebo proruským směrem.
Chtěli jsme s Jackem Protasiewiczem demonstrovat, že naše dvě největší uskupení na evropské politické scéně – evropští lidovci a evropští sociální demokraté - jsou v základních strategických otázkách schopni spolupracovat. Stejnou politickou zodpovědnost očekáváme i od stran, se kterými máme partnerské vztahy – s Liberálně demokratickou stranou na pravé straně politického spektra a s Demokratickou stranou Moldávie na levé straně politického spektra.
Jasně jsme také zdůraznili, že naše návštěva není jednorázová. Pokud bude potřeba, jsme kdykoliv ochotni pomoci našim politickým vlivem v Evropě a rovněž jsme připraveni pomoci nejrůznější právní a odbornou expertýzou, tak aby nedocházelo k třenicím způsobeným někdy pouze nedokonalostí právního systému. Mimochodem dva dny po naší návštěvě se novou vládu podařilo sestavit. Věřím, že bude stabilní a povede se jí úspěšně Moldávii reformovat a demokratizovat.
Ve Štrasburku jste uspořádal debatu o snížení emisí CO2 v nových osobních automobilech mezi europoslanci a Ivanem Hodačem, generálním tajemníkem Evropské asociace výrobců automobilů, ACEA. Jak tato problematika ovlivňuje výrobu automobilů?
Nelze nevidět, že se evropský automobilový průmysl ocitl v krizi. Za první čtvrtletí letošního roku se prodalo na evropském trhu nejméně aut od doby, kdy Evropská asociace výrobců automobilů začala sbírat statistiky. Na druhé straně vyrábíme v Evropě nejkvalitnější auta na světě. Jsem o tom přesvědčen nejen já, ale myslím, že i zákazníci. A proto bychom neměli tuto „slepici, která snáší zlatá vejce“, škrtit. Neměli bychom ji škrtit často nereálnými a nepromyšlenými opatřeními.
Pokud jde o emise CO2, tak již nyní máme v Evropské unii nejpřísnější pravidla - tvrdší než v Severní Americe nebo ve východní Asii. Měli bychom tedy zachovat poměr mezi technickou vyspělostí a technickými možnostmi automobilového průmyslu a samozřejmě ochranou životního prostředí a zaměstnaností. O těchto otázkách jsme jednali s Ivanem Hodačem a den předtím i s generálním ředitelem ŠKODY AUTO panem Vahlandem.
V současné době probíhá na úrovni evropských institucí, včetně Evropského parlamentu, debata o budoucnosti automobilového průmyslu. My jako zástupci země, která vedle Slovenska, vyrábí nejvíce aut v přepočtu na počet obyvatel na světě, máme samozřejmě zájem na zachování a rozšiřování výroby aut u nás. Zároveň musí být zachovány parametry, které udrží zaměstnanost, ale přitom zajistí důkladnou ochranu životního prostředí a zdraví lidí.
Evropský parlament se intenzivně zabývá finančními ztrátami v důsledku působení daňových rájů. Byla přijata účinná opatření, aby k těmto masivním daňovým únikům přestalo docházet?
Sociální demokraté v Evropském parlamentu upozorňují na problém daňových rájů již dlouhé roky. Až doposud se nám však nedařilo získat většinovou podporu pro naši myšlenku omezení natožpak úplného zrušení těchto rájů. To se pozdě ale přece nakonec děje nyní na pozadí finanční a ekonomické krize. Můžeme konečně slyšet také z konzervativních kruhů, dokonce i z úst britského premiéra Camerona, že je potřeba něco dělat a zavést do daňového systému určitou spravedlnost.
Není přece nadále možné, aby daňové břemeno museli platit jenom zaměstnavatelé a spotřebitelé. Velké firmy využívají nejen daňové ráje, ale rovněž nejrůznější daňové triky, kdy převodem svých zisků přes několik zemí vlastně neplatí daně v žádné z nich. Dobrým příkladem jsou velké americké firmy, které působí na evropském trhu - jako například Apple, Google nebo Starbucks. Nedělejme si iluze, že evropské firmy se nechovají podobným způsobem - včetně několika českých firem, které jsou z tohoto důvodu zaregistrovány tu na Kypru, tu v Holandsku neřku-li na exotických místech jako jsou Panenské a další ostrovy.
Naštěstí nastává okamžik, kdy se o tomto tématu začíná mluvit nejen v Evropském parlamentu ale také na úrovni šéfů evropských vlád. Předseda Evropské rady Van Rompuy předložil již některé návrhy, které by měly vést k omezení daňových rájů a k zamezení daňových úniků hlavně pro velké nadnárodní firmy. Obávám se však, že ještě uplyne dlouhá doba, než tyto návrhy budou upřesněny a posléze schváleny nejen v Evropském parlamentu, ale především v jednotlivých členských zemích EU. Nelze přehlédnout například vyjádření českého premiéra Nečase, který vzkázal z jednání Evropské rady v Bruselu, že je rád, když velké firmy platí malé daně.
Začátek května proběhl ve znamení dne Evropy. Vy jste se zúčastnil v Praze několika setkání s občany. Jaký zájem u nás tyto akce vzbudily? Jaký mají podle vás podobné debaty o Evropě význam?
Ne náhodou si připomínáme Den Evropy ve stejné době jako výročí konce druhé světové války. Vzhledem k tomu, že jsme se většinou již narodili dávno po válce, zapomínáme často na to, že v Evropě začaly ve 20. století dvě zničující světové války. Zapomínáme často i na to, že máme v Evropě od roku 1945 tak dlouhé období míru, které nikdy předtím od samých počátků dějin dnešní Evropy nebylo.
Mír zní mnohdy jako fráze, ale stačí se večer podívat na televizi do Sýrie, do Afghánistánu a do dalších zemí, kde mír neexistuje. Musíme usilovat o to, abychom neměli situaci, kterou dnes vidíme v Sýrii, nebo jakou jsme měli do roku 1945 v Evropě, kdy vlastně každá druhá generace zažila válku. Měli bychom si neustále uvědomovat hodnoty, na kterých je mír založen. Na těchto hodnotách a na poučení z našich krvavých dějin je EU založena.
Navzdory mnohdy ubohým výsměškům a žalostné kritice českých euroskeptiků máme dnes v Evropě společenství 27, brzy 28, států, kde žije 500 milionů lidí. Přes všechny současné problémy s finanční a ekonomickou krizí, zde žijeme v míru, porozumění a spolupráci. Myslím si, že je nutné si toto neustále připomínat.
Z tohoto důvodu jsou ve všech evropských zemích pořádány Dny Evropy. Zúčastnil jsem se letos několika velkých akcí v Praze na Kampě a také diskusního večera na téma EU v Galerii DOX. Jsem přesvědčen, že takovýchto akcí, jako byla kupříkladu ta v centru DOX, je potřeba více. Ukázalo se, že lidé mají o tuto tématiku velký zájem i přes všechno euroskeptické vymývání mozků ze strany bývalého českého prezidenta. Sál s kapacitou 250 byl naprosto plný.
Pro naši zemi, která svojí geografickou, kulturní, ekonomickou, politickou polohou, leží přímo v srdci Evropy, je členství v EU vlastním životním zájmem. Heslo „návrat do Evropy“ bylo a je výrazem naší touhy, že chceme být součástí systému evropských hodnot. Jejich institucionálním výrazem je dnes evropská integrace - Evropská unie!
