Vyvěšení evropské vlajky na Pražském hradě 8. března bude mít velký symbolický význam pro nás doma ale i pro evropskou veřejnost. Věřím, že stigma, které si Česká republika za prezidenta Klause nesla, bude tímto narušeno. Aby však mohlo být překonáno, bude muset mít nově zvolený prezident Zeman vedle symbolických gest i jasný a konkrétní politický program. Měl by vědět, co přijde druhý a třetí den po vyvěšení vlajky. Bude velmi záležet na tom, jakými spolupracovníky se nově zvolený prezident obklopí, jak bude komunikovat s vládou a s opozicí, která se podle mého názoru stane po příštích volbách novou vládou. S těmito aktéry by měl prezident Zeman svou práci koordinovat.
Je jasné, co je potřeba udělat. Krok za krokem se postupně zapojit do hlavního proudu evropské politiky. Předpokladem k úspěšnému provedení tohoto obratu je však také změna vnímání Evropy mezi českým obyvatelstvem. Zde bohužel odcházející prezident Klaus zanechal velmi negativní stopu. Pokud jde o Evropu, v Bruselu i v hlavních evropských metropolích případnou změnu české zahraniční politiky všichni rádi uvítají. Jsem přesvědčen, že Česká republika bude mít pro tuto změnu jasnou podporu. Není v zájmu ani nás ani Bruselu naši zemi izolovat. Izolace, ke které došlo v minulosti, byla bohužel zaviněna naším, lépe řečeno Klausovým přičiněním a vládou ODS.
Letošní rok bude pro EU významný tím, že se přistoupením Chorvatska rozšíří na 28 členských států. Vy se jako zpravodaj Evropského parlamentu pro Chorvatsko tímto procesem intenzivně zabýváte. Poslední zemí, která ještě musí ratifikovat přístupovou smlouvu s Chorvatskem, je Slovinsko. To však kvůli politické a ekonomické krizi nezadržitelně směřuje k předčasným volbám. Může tato nestabilní situace společně s některými nevyřešenými otázkami v bilaterálních vztazích ohrozit plánované přistoupení Chorvatska?
Teoreticky ano, ale jsem přesvědčen, že v praxi nemůže a neohrozí. Díky pravidelným jednáním s vládami obou zemí vím, že jak Chorvatsko, tak Slovinsko si je vědomo své historické zodpovědnosti. Poslední záležitostí, kterou tyto země musí mezi sebou vyřešit, jsou otázky týkající se následnictví v Ljubljanské bance. Jsem optimistickým realistou. Podle mého mínění vlády obou zemí také tento problém v nejbližších dnech a týdnech uspokojivě vyřeší a ratifikace, i přes vnitropolitickou krizi ve Slovinsku, bude úspěšně dokončena. Kdyby se jim to nepodařilo, situace by měla negativní dopad na obě země, region Balkánu i Evropskou unii.
Francie zahájila 11. ledna vojenskou operaci v západoafrickém Mali s cílem potlačit aktivity islámských teroristů napojených na Al-kajdu. Jak vnímáte celkovou bezpečnostní situaci v zemích muslimského světa (90% obyvatel Mali se hlásí k islámu)? Například v Egyptě se bezpečnostní situace zhoršuje den ode dne a jakýkoliv budoucí vývoj je jen těžké předpovídat. Vy sám byste měl v nejbližších dnech odcestovat na návštěvu do libyjského Benghází. Také zde je však z hlediska bezpečnosti velmi napjatá situace…
Francouzská vojenská intervence v Mali za pomocí spojenců v západní Africe je úspěšná. Řešení situace v Mali však není jen vojenské. Je nutné stabilizovat ve spolupráci s africkými sousedy i s Evropou celý stát a ekonomiku. Dále vyřešit problémy týkající se menšin - hlavně tuarežských kmenů na severu země. Jsem přesvědčen, že se tohoto úkolu jak Afričané, tak Evropané zhostí na výbornou, a situace v Mali bude vyřešena.
Pokud jde o ostatní arabský svět, vidíme každý den nové zprávy z Tuniska, Libye, Egypta, Jordánska či Sýrie. Jak víme z historie, takový je bohužel mnohdy vývoj revolucí. Jejich pozitivní vysledek nemůžeme čekat za roky, ale spíše za desetiletí. Situaci v arabském světě bychom měli vidět z této historické perspektivy.
Před 14 dny jsem navštívil Egypt. Součástí mé návštěvy bylo vytvoření arabského sociálnědemokratického fóra, uskupení sociálnědemokratického typu z celé arabské oblasti. Toto je konkrétní příklad, jak se v tomto případě my, sociální demokraté, snažíme sekulárním sociálně a liberálně orientovaným silám pomáhat v jejich zápase proti radikálním islamistům. Jak jsem již řekl, je to proces s nejistým výsledkem. Jsem přesvědčen, že jiná cesta není. Pokud chceme mít do určité míry na situaci v těchto zemích vliv, nezbude nám než dělat takové kroky, které jsem zmínil na příkladu arabského sociálního fóra.
V lednu se uskutečnila slavnostní inaugurace amerického prezidenta Baracka Obamy pro jeho druhé volební období. Obama bude čelit mnoha výzvám, jak na domácím tak mezinárodním poli. Aktuálně probíhá v Americe debata o omezení střelných zbraní v důsledku stále se zvyšujícího násilí; očekává se rovněž, že se Obama vrhne také na reformu imigračních zákonů, což představuje naději pro více než 11 milionů lidí ilegálně žijících v USA. Tváří Obamovy zahraniční politiky bude nově jmenovaný John Kerry. Co mohou USA a svět v příštích čtyřech letech Obamova mandátu očekávat?
Spojené státy mají podobně jako Evropa řadu vnitřních problémů - především finančních a ekonomických. Tyto problémy bude muset prezident Obama i ve svém druhém funkčním období řešit. Jejich vyřešení, tzn. snížení deficitu veřejných financí, nastartování silnějšího ekonomického růstu a snížení nezaměstnanosti, je základem také úspěšné americké zahraniční politiky. Toto koneckonců platí pro každou zemi.
Pokud jde o americký vliv na zahraniční politiku, je příchod Johna Kerryho pozitivní zprávou nejenom pro Ameriku ale i pro Evropu. John Kerry má zkušenosti z Evropy a je evropsky orientovaný. Myslím si, že Obamova administrativa bude chtít řešit ve druhém funkčním období přetrvávající konflikt na Blízkém východě, tedy arabsko-izraelský konflikt.
Spojené státy vidí podobně jako my v Evropě nebezpečí i potenciál vývoje v zemích arabského jara. Lze očekávat, že Evropané i Američané budou v příštích letech na řešení mnohých problémů spolupracovat ještě těsněji než v minulosti. Za důležité rovněž považuji, že po mnoha letech přešlapování dojde pravděpodobně k zahájení rozhovorů a novému vyjednávání o vytvoření společné zóny volného obchodu mezi Evropou a Spojenými Státy.
Amerika hledí samozřejmě také do Asie, což je koneckonců správné. Evropa by se měla chovat podobně. V Asii žijí 2/3 světové populace a aktivnější role jak Spojených států, tak Evropy není na škodu. To ale neznamená nutně oslabení transatlantických vztahů mezi Evropou a severní Amerikou.
Koncem ledna jste se v Evropském parlamentu zúčastnil vzpomínkové akce u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu, jejíž součástí byla i výstava o švédském diplomatovi Raulu Wallenbergovi. Proč je podle vašeho názoru stále důležité připomínat si holocaust a události druhé světové války? Jak byste v této souvislosti okomentoval nedávná slova Silvia Berlusconiho o tom, že za vlády Benita Mussoliniho nebylo všechno tak špatné?
Holocaust a druhá světová válka patří mezi nejstrašnější události, které kdy lidstvo zažilo. Už jen z tohoto důvodu si myslím, že je nutné tyto události neustále připomínat hlavně generacím, které ani holocaust ani druhou světovou válku nezažily. Jestliže se nebudeme schopni poučit z historie a z příčin této katastrofy, nelze vyloučit, že by se jednou v budoucnosti podobná katastrofa třeba v trochu jiné podobě ale stejně strašlivá mohla opakovat.
Z tohoto důvodu také Evropský parlament za vedení současného předsedy, Němce Martina Schulze, rozhodl, že holocaust bude každý rok v Evropském parlamentu připomínán. K historii Evropy patří nejen naše hodnoty svobody, lidských a občanských práv, právního státu, ale také poučení z těch nejtragičtějších událostí jako byl právě holocaust a druhá světová válka.
Pokud jde o slova Silvia Berlusconiho, obávám se, že tato slova nemá ani moc smysl komentovat. Silvio Berlusconi nebyl nikdy italským a evropským státníkem, vždy to byl populista. Něco podobného bychom čekali spíše od někoho v hospodě čtvrté kategorie a ne z úst člověka, který se chce znovu ucházet o křeslo ministerského předsedy.
