Z vítězství François Hollanda ve francouzských volbách mám jako sociální demokrat samozřejmě radost. Nastupuje však do svého úřadu ve velmi těžkém období. Francie od roku 1974 neměla vyrovnaný rozpočet. Pro českého čtenáře může být zajímavé, že po většinu této doby vládla ve Francii pravice.
François Holland bude chtít toto všechno změnit – například mít do roku 2017 veřejné finance v rovnováze. K dosažení tohoto cíle je však nutno nastartovat ekonomiku, mít ekonomický růst. Proto nejenom nový francouzský prezident, ale po celé Evropě se dnes mluví právě o ekonomickém růstu. Jak se ukázalo, pouhé restrikce a škrty vedou sice k postupnému snižování deficitů, ale také k hospodářskému propadu a vzrůstající nezaměstnanosti. V příštích týdnech a měsících tedy půjde hlavně o to sladit zodpovědnou rozpočtovou politiku s prorůstovými opatřeními. Věřím, že se Francii, Německu i celé Evropě podaří v této věci najít rozumný kompromis.
V otázce eurobondů jsem toho názoru, že eurobondy ano, ale až v době, kdy bude posílena finanční a ekonomická správa EU. Jinými slovy, aby všechny státy, které budou používat eurobondy, dodržovaly jasně stanovená pravidla. Pokud by je nedodržovaly, měly by automaticky následovat přísné sankce. Jen tak budou moci eurobondy do budoucna fungovat a plnit roli, která je od tohoto nástroje očekávána: a sice podpora velkých infrastrukturálních projektů, které povedou k ekonomickému růstu a ke snižování nezaměstnanosti.
V květnu jste zastupoval evropské sociální demokraty při jednáních ve Washingtonu DC o transatlantické politické spolupráci. Se kterými politickými představiteli jste jednal a co bylo výsledkem vašich rozhovorů?
Jednal jsem se zástupci Kongresu, Senátu, amerického Ministerstva zahraničních věcí a s volebními stratégy Demokratické strany. Evropa a Spojené státy vytvářejí více než polovinu celosvětového hrubého domácího produktu. Vzájemné investice přesahují rovinu 5 bilionů dolarů a vytvářejí 15 milionů pracovních míst na obou stranách Atlantiku. Žádné jiné kontinenty či regiony ve světě nejsou navzájem tak propojené jako Evropa a Spojené státy, potažmo celá severní Amerika.
Z tohoto důvodu pravidelně konzultujeme ekonomické a bezpečnostní otázky s našimi americkými kolegy. Jen tak si myslím je možno toto partnerství udržet a posílit. Kupříkladu v ekonomické a pracovní oblasti opětovně společně nastartovat ekonomický růst a zajistit vyšší zaměstnanost. Pokud jde o zahraničněpolitické otázky, diskutovali jsme hlavně o záležitostech týkajících se situace na Blízkém Východě, v Sýrii, Íránu, případně naší spolupráce s Ruskem.
Během května jste navštívil Ukrajinu, kde jste intenzivně jednal s představiteli této země, mimo jiné o situaci vězněné bývalé ukrajinské premiérky Julie Tymošenkové. Rovněž ve svém vystoupení v plénu Evropského parlamentu jste znovu upozornil na její neúnosnou situaci. Jak se celý případ vyvíjí? Má podle vás Julie Tymošenková naději, že se ocitne v brzké době na svobodě?
Bývalá ukrajinská premiérka má naději na svobodu jedině, podaří-li se sladit ukrajinské právo s právem evropským. O to se také já osobně i my evropští sociální demokraté snažíme.
Jste-li na Ukrajině a mluvíte-li s lidmi, brzy poznáte, že uvěznění Julie Tymošenkové má podporu obyvatelstva. Ukrajinci si myslí, že je ve vězení oprávněně. Mimo jiné i z důvodu, že z jejího rozhodnutí platí dvojnásobnou cenu za ruský plyn než třeba Německo. Tím chci říci, že současná vláda právě z vnitropolitického hlediska Julii Tymošenkovou těžko propustí. Nechce riskovat ztrátu důvěry.
Jediná cesta, jak bývalé premiérce pomoci, je právě postupné sblížení ukrajinského práva s právem evropským. To bylo i cílem mé návštěvy. Jednal jsem o tom s ukrajinským premiérem Azarovem a dalšími vládními činiteli. Pozval jsem premiéra Azarova na veřejnou diskuzi do Bruselu. Při této diskuzi premiér jednoznačně slíbil, že pokud případ dojde až k Evropskému soudu pro lidská práva, Ukrajina bude respektovat rozhodnutí Štrasburského soudu. Ukrajinský premiér rovněž nabídl, že Kyjev pozve nezávislé prominentní západní právníky k odvolacímu řízení, které má začít 26. června. Podle mého názoru je toto jediná cesta, jak Tymošenkové pomoci.
V květnu jste vystoupil v Mariánských Lázních s projevem na Česko-německém semináři 2012 na téma „Politika sousedství v srdci Evropy“. Jak hodnotíte současné česko-německé vztahy? Co se dosud podařilo a co ještě zbývá udělat?
Současné česko-německé vztahy jsou na velmi dobré úrovni. Stačí se projet po dálnici mezi Plzní a Norimberkem, kde vidíme doslova stovky a tisíce aut se značkami obou zemí, cestující v obou směrech. Máme tisíce společných podniků. Lidé se pravidelně setkávají od žáků a studentů škol přes nejrůznější spolky. Společně se nám, myslím, podařilo překonat i mnohé předsudky z minulosti.
Co zbývá ještě udělat? Osobně bych si přál, aby tato spolupráce byla ještě intenzivnější. Abychom například na úrovni institucí EU ladili společně s Němci některá stanoviska. Naše zvyky, způsob života, kultura nebo ekonomika jsou si velmi blízké, navzájem provázané a přímo k tomu vybízí.
Podobně bychom mohli společně řešit mnohé další záležitosti, jako například dopravu. Máme mezi sebou dvě velmi dobře fungující dálnice. Problémem stále zůstává železnice. Mimochodem mezi Prahou a Norimberkem pro české i německé dráhy jezdí po silnici autobus. Ještě horší spojení je mezi Prahou a Mnichovem. Stálo by za úvahu podívat se na tyto velké dopravní projekty a řešit je společně. Pomocí těchto projektů by na obou stranách Šumavy došlo i k podpoře ekonomiky, k větší zaměstnanosti a k nárůstu prosperity. Toto je jen jeden z příkladů. Při dobré vůli by se podobných příkladů, s jejichž pomocí by se mohla spolupráce v srdci Evropy nadále prohloubit, našla celá řada,
Českou politickou scénou otřásl případ středočeského hejtmana a poslance Davida Ratha. Jak vnímáte celou tuto kauzu?
Korupce je pro morální, ekonomický i politický život země rakovina. Z tohoto důvodu jsem rád, když dojde k zatčení a potrestání jakéhokoliv korupčníka, bez ohledu na jeho stranické či nestranické tričko.
V případu Davida Ratha se však nelze ubránit dojmu, že celá kauza má, jemně řečeno, silné politické pozadí. Naskýtá se totiž mnoho otázek, jako třeba proč v podobné intenzitě nenasadí policie své kapacity na zveřejněné případy potenciální korupce u vládních politiků, kde se nejedná o jednotlivé miliony, ale miliardy? Jako příklady stačí uvést náhlé zbohatnutí bývalého ministra Řebíčka, kauza Promopro bývalého místopředsedy vlády Vondry, odposlechy kmotra Janouška a bývalého primátora Béma, či koneckonců neslavně proslulý projekt elektronických karet IZIP za 2 miliardy korun, spojený se současnými europoslanci Cabrnochem a Ouzkým. Jak je rovněž možné, že policie, státní zastupitelství či ministr spravedlnosti nedělají nic s téměř každodenním únikem a zvěřejnováním neveřejných spisových informací? A co permanentní, již týdny probíhající mediální kampaň proti obviněnému? Bude ten mít za této situace vůbec právo na spravedlivý proces?
Na Ukrajině, v souvislosti s Julií Tymošenkovou, se takovému jednání říká selektivní justice. Obávám se, že jsme se v kauze Rath Ukrajině velmi přiblížili. Bohužel. Atˇ již tento případ dopadne jakkoli, pro právní a politickou kulturu v naší zemi, obávám se, nebude znamenat nic pozitivního.
