Začnu otázkou, co smlouva znamená pro budoucnost evropské integrace. Chceme-li mít společnou měnu, a většina států v Evropě si ji přeje, tak musíme mít také jasná a závazná pravidla pro její fungování. Díky tomu se nebude stávat jako v minulosti, že se některé státy zadlužovaly způsobem, který měl dopad nejen na jejich stabilitu, ale na stabilitu celé evropské měnové unie. A nebylo to jenom Řecko! Této situaci by měla do budoucna nová smlouva zabránit.
Samozřejmě smlouva samotná řecké problémy nevyřeší. Jak pro Řecko, tak pro ostatní státy, včetně těch finančně a ekonomicky silných, znamená dodržování pravidel fiskální zodpovědnosti. Toto je pro udržení společné evropské měny klíčové.
Česká republika se ke smlouvě, podle mého názoru, připojit měla. Koneckonců jako se připojilo například Polsko, Maďarsko, Dánsko nebo Švédsko, tedy země, kde se eurem zatím neplatí. Připojení znamená mimo jiné také přihlášení se k hodnotám fiskální rozpočtové zodpovědnosti, kterými se naše vláda verbálně tolik ohání. Ve skutečnosti jak doma, tak vůči svým evropským partnerům, tyto závazky neplní.
Tím, že jsme se nepřipojili, jsme se sami odstavili na slepou kolej. Evropa i bez nás půjde dál ve směru širší fiskální, ekonomické a politické integrace. Nemůžeme také očekávat, že nám naši evropští partneři budou vycházet vstříc ve stejné míře jako doposud. Začíná se to, podle mého názoru, projevovat už nyní. Kupříkladu minulý měsíc EU rozdělila přibližně půl miliardy eur na tzv. fond chudých. Česká republika z toho dostala vůbec nejméně ze všech zemí, řádově 140 000 eur. Něco podobného můžeme očekávat, až se bude vyjednávat o příštím finančním rámci 2014 – 2020. Koneckonců vidíme to již nyní při povolování nebo schvalování jednotlivých projektů, které ČR do Bruselu posílá.
1. března získalo Srbsko statut kandidátské země na vstup do Evropské unie. Co tento krok pro Srby znamená a kdy je možné realisticky očekávat, že se tato bývalá země jugoslávské federace stane další novou členskou zemí EU?
Srbsko konečně po letech usilovné práce, příprav a velkých kompromisů získalo statut kandidátské země. Co je důležité? Aby ještě během letošního roku, pokud možno již v létě, dostalo Srbsko datum zahájení přístupových rozhovorů. Samozřejmě, viděli jsme i u nás, na Slovensku nebo v Polsku, že přístupový proces bude ještě dlouhý. Pro Srby i pro sousední země je rozhodující, že tato velmi důležitá balkánská země dostala zelenou a tím rovněž jasnou evropskou perspektivu. Lze velmi těžko odhadnout, kdy se stane novou členskou zemí. Bude záležet na Srbech samotných, jak rychle budou schopni zavést do svého práva všechny právní předpisy EU. Řádově to bude určitě trvat několik let.
Příklad Srbska může sloužit jako pozitivní vzor pro jeho sousedy - především Bosnu a Hercegovinu. Ukazuje, že když se bosenští, srbští a chorvatští politici v Bosně a Hercegovině budou snažit, a budou schopni se domluvit na společném postupu, je Evropa připravena dát i této zemi statut kandidáta na vstup do EU.
Jako místopředseda sociálnědemokratické frakce v Evropském parlamentu zodpovídáte za oblast transatlantických vztahů a vztahů s Ruskem. V Rusku právě skončily prezidentské volby, jež vyhrál Vladimír Putin se ziskem téměř 65% hlasů. Jak výsledek ruských voleb ovlivní rusko-evropské vztahy?
Vladimír Putin zvítězil v ruských volbách již v prvním kole. Jeho vítězství však nebylo, na rozdíl od minulosti, tak jednoznačné. Nejen, co se výsledků týče, ale hlavně vzhledem k celému předvolebnímu a volebnímu procesu. Na rozdíl od minulosti se v Rusku konaly velmi silné demonstrace za svobodu, spravedlivé volby a demokracii.
I když Putin tyto volby vyhrál, bude mít do budoucna mnohem ztíženější pozici. Bude muset vyjít požadavkům demonstrantů, opozice a bude muset uspokojit zájmy stále více nespokojené veřejnosti. Hlavně veřejnosti, které nyní už i v Rusku říkáme střední vrstvy. Bude-li chtít nové ruské vedení posunout Rusko k větší prosperitě a stabilitě, bude muset uskutečňovat reformy ve směru větší právní jistoty, svobody a prostoru pro fungování občanské společnosti. Jen tak totiž bude možno probudit a aktivizovat veřejnost. Jen tak bude možno nalákat do Ruska více zahraničních investorů, diverzifikovat ekonomiku, a zajistit do budoucna silný ekonomický růst a tím i vyšší životní úroveň a prosperitu.
Pokud jde o rusko-evropské vztahy, je v našem zájmu, a věřím, že i v zájmu Ruska, uskutečňovat strategické partnerství. Ve světě a v našem nejbližším sousedství je řada problémů, které nevyřešíme bez vzájemné úzké spolupráce. Jako nejbližší sousedé jsme přes všechny odlišnosti, které máme, odkázáni k této strategické spolupráci. K tomu patří také dialog o lidských a občanských právech, právním státu, demokracii. To jsou hodnoty, na kterých stojí EU, a které si ve stále větší míře přeje uskutečňovat i ruská společnost, jak právě ukázaly masivní demonstrace během předvolebního období.
V České republice jste se zúčastnil slavnostního udílení cen Jana Zajíce, veřejnosti možná o něco méně známého mladého Čecha, jenž se stejně jako Jan Palach na protest proti okupaci Československa v roce 1968 upálil. Je podle Vás poselství Zajícovy dramatické smrti pro dnešní mladou českou generaci i pro Českou republiku jako celek stále aktuální?
Jsem přesvědčen, že poselství a odkaz smrti Jana Palacha a Jana Zajíce je aktuální nejen pro dnešní, ale i pro budoucí generace. Jan Zajíc a Jan Palach dali za ideály svobody, národní nezávislosti a suverenity to nejcennější, co měli - svůj život. V dnešní materialistické době, kdy je společnost orientována většinou jen na konzum, kdy kolem sebe vidíme tolik egoismu a cynismu, je velmi důležité si poselství těchto dvou studentů neustále připomínat. Svoboda, kterou si dnes naše společnost užívá, totiž nepřišla sama. Zapomeneme-li na tuto skutečnost, mohli bychom o tuto těžce nabytou hodnotu v budoucnu opět přijít.
Jsem rád, že ve Vítkově, odkud Jan Zajíc pochází, a kde je pochován, si odkaz svého nejznámějšího občana pravidelně každý rok již více než 20 let připomínají. SI za to jsem jim chtěl svojí návštěvou poděkovat.
Výraznou novinkou v české politice je nedávno schválená přímá volba prezidenta republiky. Nová hlava státu tak vzejde z přímých voleb a nikoliv, jak tomu bylo doposud, z mnohdy velmi neprůhledných a také nedůstojných tahanic politických stran v parlamentu. Přivítal jste Vy osobně tuto ústavní změnu? Co podle Vašeho názoru přímá volba prezidenta vnese do české politické kultury?
Přál bych si, aby přímá volba prezidenta vnesla do české politické kultury slušnost, férovost a poctivost. Podobně, jako to vidíme například v sousedním Rakousku, které má též přímou volbu, a kde prezident republiky má přibližně stejné pravomoci jako u nás. V Rakousku vidíme, že v momentě, kdy kandidát politické strany kandiduje nebo se případně poté stane prezidentem, svléká stranické tričko a hájí čistě celonárodní, celorakouské zájmy.
Přál bych si, aby to takto fungovalo i u nás. Aby jak v předvolební kampani, během voleb, ale i po nich, nedocházelo k nedůstojným, často žabomyším sporům a konfliktům mezi jednotlivými kandidáty, jak to koneckonců můžeme sledovat již nyní. Schválení přímé volby prezidenta vítám. Jsem přesvědčen, že zamezí nechutným manipulacím s volebními hlasy, jak jsme to viděli například při minulé volbě prezidenta na Pražském hradě. Doufám, že tato volba do budoucna přispěje ke kultivaci našeho politického prostředí.
