Miloš Zeman je svým založením Evropan, což dokázal již v minulosti jako předseda české vlády. Velmi dobře si uvědomuje naše geopolitické postavení, zná naši historii a zcela správně vidí v Evropské unii záruku naší svobody, nezávislosti, suverenity a ekonomické prosperity.
Vyvěšení evropské vlajky na Pražském hradě je více než pouhým symbolickým gestem. Miloš Zeman již také jasně řekl, že by si přál, aby Česká republika byla součástí tzv. tvrdého jádra EU. Co toto tvrdé jádro znamená? Vnímám to jako přihlášení se k zodpovědnosti za řešení celoevropských problémů. Nebude tedy jako jeho předchůdce Václav Klaus pouze všechno kritizovat, relativizovat a zlehčovat, ale bude společně, v rámci Evropské unie, řešit problémy, které se na nás Evropany i na Českou republiku hrnou. A to, jak již Miloš Zeman též prohlásil, znamená ve střednědobé perspektivě přijetí společné evropské měny.
Přál bych si, aby Česká republika v čele s prezidentem a její novou vládou, která vzejde z příštích parlamentních voleb, úzce koordinovala své kroky se svými nejbližšími sousedy. Mám na mysli hlavně Německo a Rakousko, a partnery ze zemí Visegrádské čtyřky, především Polsko a Slovensko.
Po složitých vyjednáváních přistoupila kyperská vláda na podmínky Evropské unie k záchraně kyperských bank. Na rozdíl od předchozích případů (např. Irsko a Řecko) se řešení na Kypru dotkne i střadatelů, jejichž úspory přesahují hranici sto tisíc eur. Jaká vidíte pozitiva a negativa tohoto záchranného opatření?
Kypr bohužel skončil v bankrotu. Bližším prozkoumáním situace v hlavních kyperských bankách se zjistilo, že tyto banky mají miliardové závazky, ale ve svých trezorech pouze několik milionů eur. Pokud tato země nechtěla totálně zkrachovat, nezbylo než hledat společně s Evropskou unií a s Mezinárodním měnovým fondem záchranu. Ukázalo se, že čím déle by se řešení této situace protahovalo, tím horší dopady by to mělo na kyperský finanční sektor a spolu s ním i na celou kyperskou ekonomiku.
Mnozí Kypřané se zlobí na EU a zvláště na Německo, že eurozóna nepostupovala stejně jako v případě zmíněného Řecka nebo Irska – tzn. totální 100% záchranným balíčkem. V případě Kypru však obdobné opatření nebylo možné z důvodu právě zmíněné prázdné pokladny a rozkladu hlavních kyperských bank. Nelze rovněž očekávat, že němečtí či holandští dělníci budou tahat z ohně horké kaštany ruských, ukrajinských či dalších oligarchů, kteří měli v daňovém ráji na Kypru ulité své peníze.
Řešení, které Kypr, eurozóna a MMF zvolily, bylo, podle mého názoru, jediné možné. Dotkne se zajisté velkých střadatelů, ale budou alespoň ochráněni drobní střadatelé do výše úspor 100 000 eur. Díky tomu, že se předešlo bankrotu, bude z velké části ochráněna i kyperská ekonomika jako celek. Samozřejmě skončí situace, kdy na tomto ostrově vzkvétal daňový ráj.
Kypřané však v minulosti mnohokrát dokázali, že když jim tzv. teče do bot, dokážou najít jiná efektivní řešení. V tomto případě přinese východisko reorientace ekonomiky z neudržitelného finančního sektoru například více na turistiku. Na jihu Kypru jsou objevována velká ložiska plynu. Osobně bych Kypřanům doporučoval, i když oni to bohužel dosud nejsou schopni akceptovat, aby udělali vše pro sjednocení stále ještě rozděleného ostrova. Toto sjednocení by znamenalo pro ekonomiku v příštích dvaceti či třiceti letech obrovský hospodářský boom a zároveň by jim přineslo uznání světové veřejnosti.
Na začátku března jste byl předsedou S&D Hannesem Swobodou ve Spojených státech amerických. Na programu byla jednání s nejvyššími zástupci Kongresu, Obamovy administrativy, odborů a nevládních organizací. Co bylo cílem této cesty a co se podařilo dosáhnout?
Hlavním cílem naší cesty bylo zmapování situace a názorů před zahájením vyjednávání o zóně volného obchodu mezi EU a USA. Z tohoto důvodu jsme se s Hannesem Swobodou sešli jak s představiteli Kongresu a Obamovy administrativy – mimo jiné s náměstkyní Úřadu vládního zmocněnce pro obchod paní Miriam Sapiro – tak také s předsedou amerických odborů AFL-CIO Richardem Trumkou.
Podle našeho názoru může přinést smlouva o volném obchodu mezi dvěma největšími obchodními partnery nám Evropanům i Američanům řadu pozitiv, avšak pouze za předpokladu, že budou kupříkladu ošetřena práva zaměstnanců. Jinými slovy, abychom v Evropě nebyli vystaveni tlaku na snížení sociálních a zaměstnaneckých standardů, které jsou na této straně Atlantiku nesrovnatelně větší než ve Spojených státech. Požadujeme, a našim americkým partnerům jsme také jasně řekli, aby se na těchto vyjednáváních od počátku podíleli nejen zástupci vlád, ale také volení zástupci - poslanci Evropského parlamentu a amerického Kongresu společně s představiteli občanské společnosti, především odborů.
Vedle této hlavní otázky jsme diskutovali s představiteli Demokratické strany a jejích spřízněných nevládních organizací, které zorganizovaly velmi úspěšnou volební kampaň pro amerického prezidenta Baraka Obamu. Seznámili nás s nejrůznějšími metodami a strategiemi, které by bylo možné použít i ve volebních kampaních v evropských zemích a zejména ve volební kampani do Evropského parlamentu v roce 2014.
Ve druhé polovině března jste podnikl také pracovní cestu do Moskvy na konferenci o vztazích EU a Ruska. Jak se podle vás v současné době tyto vztahy vyvíjejí? Měl jste možnost jednat i se zástupci ruské opozice?
V Moskvě jsem nejprve vystoupil na konferenci o vztazích EU a Ruska, které se zúčastnil také ruský ministerský předseda Medveděv a předseda Evropské komise Barroso. Co se týče oficiálních vztahů, má Rusko stále zájem o výhodnou ekonomickou spolupráci, a sice nejen o prodej ropy, zemního plynu a dalších nerostných surovin. Otázkou však je, zda se dá uskutečnit diverzifikace ruského hospodářství, o které ministerský předseda Medveděv tolik mluví, v době, kdy ruský prezident umrtvuje krok za krokem jakékoliv nezávislé aktivity v ruské společnosti.
A tímto se dostávám ke druhé části vaší otázky. Ano, setkal jsem se i se zástupci nevládních organizací a ruské opozice - například s otcem a synem Gutkovými. Oba byli do nedávna velmi činní v opoziční parlamentní straně Spravedlivé Rusko a zajišťovali spojení mezi neparlamentní opozicí a touto parlamentní stranou. Bohužel tlak na ruské nezávislé organizace i na doposud opoziční stranu Spravedlivé Rusko se zvyšuje. Podle mého názoru nelze očekávat v blízké době několika příštích měsíců nebo spíše let žádný obrat.
Dokonce se děje i něco, co bylo doposud nepředstavitelné. Ruský stát vyvíjí tlak nejen na ruské nezávislé organizace ale rovněž na zástupce z nadací evropských zemí. Při své návštěvě jsem navštívil kancelář nadace Friedricha Eberta, což bylo krátce poté, kdy byla tato německá sociálnědemokratická nadace podrobena tvrdé razii ruských úřadů.
Rusko má sice stále zájem o obchodní vztahy, ale pokud jde o domácí politickou scénu, tam ruský prezident Putin jednoznačně a autoritářsky upevňuje svoji moc.
Koncem března jste se zúčastnil Světového sociálního fóra v Tunisu. V rámci tohoto fóra uspořádalo Globální progresivní fórum společně s levicovým think tankem Solidar a Stranou evropských sociálních demokratů (PES) několik diskusních panelů. Mají podle vašeho názoru sociálnědemokratické a sekulární myšlenky v muslimských zemích šanci na úspěch?
Jak ukazuje vývoj situace v Tunisku, sekulární a sociálnědemokratické myšlenky zde mají šanci na úspěch. Téměř všechny muslimské země jsou totiž země, kde vedle sebe po staletí žije více etnických a náboženských skupin. Pokud tyto společnosti a země chtějí být úspěšné, musejí vytvořit systém, který bude respektovat etnickou, náboženskou a názorovou rozdílnost.
V Tunisku se toto podle mého názoru daří. V této zemi, na rozdíl od často vyzdvihovaného Turecka, nenajdeme za mřížemi jediného novináře. I přes nejrůznější problémy a nedávnou vraždu předního tuniského politika se zde situace postupně vyvíjí směrem k demokratizaci a zajištění občanských a politických práv. Koneckonců i fakt, že se Světové sociální fórum poprvé konalo v jedné z arabských zemí, a během tohoto pětidenního setkání, kterého se zúčastnilo přes 70 000 zástupců z celého světa, nedošlo k jedinému incidentu, dokazuje vyspělost tuniské společnosti.
Ne o všech zemích v tomto regionu můžeme mluvit v podobném duchu. Mám na mysli například sousední Libyi, kde vládne stále větší politický a organizační chaos, nebo nejlidnatější muslimskou zemi Egypt, kde dochází téměř každý den ke konfliktům mezi islamisty, sekularisty a nejnověji mezi křesťanskými Kopty. Jak jsem již řekl, v multietnických společnostech neexistuje v dlouhodobé perspektivě žádné jiné řešení než vzájemná tolerance a spolupráce.
ČSSD právě oslavila 135 let od svého založení. Co pro vás osobně znamená toto výročí?
Česká strana sociálnědemokratická je jednou z nejstarších sociálnědemokratických stran v Evropě a jednoznačně nejstarší politickou stranou u nás. Za 135 let její existence tato strana prošla vítězstvími i pády a nasbírala obrovské množství historických zkušeností jako žádná jiná domácí strana. Dlouhodobé historické uvažování je výhodou této strany, ale zároveň vytváří také obrovský závazek vůči české společnosti. Není náhodou, že ostatní strany českého politického spektra, a zde mám na mysli hlavně strany současné vládní koalice, jsou v naprostém rozkladu. V tomto smyslu nesahají sociální demokracii ani po kolena.
O to větší však musí být zodpovědnost jediné dnes zkonsolidované demokratické strany v našem politickém spektru. ČSSD využila 135. výročí svého vzniku právě nejen ke vzpomínkám a k hodnocení minulosti, ale hlavně k připomenutí si této historické zodpovědnosti před nadcházejícími parlamentními volbami. Jsem toho názoru, že existuje-li v naší republice dnes nějaká síla, která může naší zemi vyvést z hospodářského, sociálního i mravního marasmu, je to jedině a pouze Česká strana sociálnědemokratická!
