Dne 25. dubna 2014 mnozí zaznamenali zprávu, že Útvar odhalování organizovaného zločinu, zasahoval v pražských mešitách. Vzhledem k mediální kampani, stížnostem islámské obce a zvláště diplomatů, kteří při této akci byli nezákonně omezeni, nechal ministr vnitra přezkoumat celý zákrok a na základě tohoto přezkumu zkonstatoval, že vše bylo v pořádku a nedošlo k újmě náboženských práv pražských muslimů. Jak jinak také mohl dopadnout onen přezkum, když celý zásah prováděla ÚOOZ, která je nyní tzv. vlajkovou lodí policie. A také jsme si již zvykli, že pokud pochybí někdo, nad kým je držena ochranná ruka, tak je vždy vše v pořádku, i kdyby přestoupení zákona bylo do očí bijící.
K samostatnému přezkumu a prohlášení pana ministra, je nutno podotknout, že závěry hovoří o tom, že buď zásah přezkoumávala osoba, která islámu nerozumí, nebo se žádné přezkoumávání nedělo a závěry byly prezentovány takové, jaké se hodili. Ostatně na obojí jsme v našich zeměpisných šířkách a zvláště u orgánů činných v trestním řízení zvyklí. Nechci tím samozřejmě nikterak znevážit pana ministra, jeho úkolem není být odborníkem na religionistiku a zvláště na islám, ale v případě takto závažné události, která má i mezinárodní diplomatický dosah, by se měl obklopit odporníky, kteří celou věc řádně, nestraně a v souladu s právem, posoudí.
K vyjádření o legitimnosti zásahu a vzniklé situace lze jen konstatovat, že ten kdo panu ministrovi připravoval podklady k vyjádření o islámu a jeho náboženském životě, nemá žádné povědomí. V islámských centrech či v mešitách, probíhají modlitby kontinuálně a zvláště v pátek. Neboť pátek je pro muslimy svatým dnem, stejně jako neděle pro křesťany či sobota pro židy. V islámském centru, pak od 13:30 hod. mělo být kázání. Tedy tvrdit, že zásah páteční bohoslužbu nikterak nenarušil, protože byl mimo čas této bohoslužby - kázání, je naprostý nesmysl. Je to stejné, jako když jsou křesťanské bohoslužby od 9:00 hod. a v 8:50 hod. do kostela vtrhne policie, bude tam provádět úkony několik hodin, nejlépe a prohledávat kněžiště a manipulovat s oltářním náčiním a po ukončení celé akce nadřízený rozhodne a zkonstatuje, že bohoslužbu policie nikterak nenarušila, protože nepřišla v jejím průběhu, ale před ní. To, že probíhat pro přítomnost policie bohoslužba stejně nemohla, že byly znesvěceny místa a věci, které jsou pro dané osoby posvátné, to že celá událost hluboce zasáhla osoby, které do kostela chodí a má pro ně dalekosáhlé psychické důsledky, neboť jim vzala jistotu, bezpečí a klid. Tím se už bohužel nikdo nezabýval. Stejně tak to platí i u osob, pro které bylo v naší zemi islámské centrum, možná jedinou jistotou a spočinutím po útrapách, které museli prožít ať ve svých zemích, tak jinde.
Výše uvedeným textem se nechci primárně zastávat Islámu, ale principu náboženské svobody a toleranci k vlastnímu vyjádření víry a náboženství, které patří do každé svobodné společnosti. Zvláště v naší zemi je důležité si potřebu náboženské svobody a toleranci připomínat, neboť v v minulosti byla tato náboženská svoboda mnohokrát potlačovaná a to ať ze strany dominantní církve či vládnoucího režimu. Také je nutné si připomínat, že náboženské svoboda je součástí našeho právního systému a ústavního pořádku, je tedy zaručena tou nejvyšší zákonodárnou formou, která by měla být platná pro každého a může být omezena jen na nezbytnou dobu ve zvláště odůvodněných případech, tedy hrozí-li závažné nebezpečí celé společnosti.
Rostislav Kotrč
