Bohužel se veřejná debata v České republice téměř bez výjimky totálně zredukovala. V lepším případě na prázdné a nicneříkající fráze (Sobotka, Chovanec), případně na naivní nadšenecká gesta jako focení se s nápisem „solidaritu s uprchlíky přijímám“. Nebo na to nejhorší, a to na otevřeně rasistické a xenofobní postoje lidí jako Konvička, Okamura a Bartoš. Tito lidé se otevřeně snaží využívat přirozený lidský strach ze všeho cizího a neznámého k získání politické moci. Světlou výjimku tvoří nedávný článek předsedy ODS Petra Fialy, který jako jediný přináší konkrétní návrhy řešení. Je smutné, že toho není schopen premiér nebo ministr vnitra, který má každý k dispozici stovky úředníků a jejich práci musí nahradit předseda opoziční strany.
„Přijímači“ uprchlíků kompletně ignorují fakt, že mnozí příslušníci druhé a třetí generace muslimských imigrantů do západní Evropy se nedokázali integrovat a za peníze ze štědrého západního sociálního systému aktivně podnikají kroky ke zničení evropského způsobu života. Islámský extremismus v Evropě i ve světě je faktem, který nelze jednoduše přejít jako izolované selhání pár jednotlivců. O znepokojivých informacích zpravodajských služeb, že část nelegálních migrantů tvoří bojovníci IS, ani nemluvě.
Naopak „Konvičkovci“ vůbec nehledí na to, že uprchlíci jsou často lidé v zoufalé situaci, kteří prchají z válkou rozvrácené země či z uprchlických táborů, ve kterých již několik let žijí pouze z humanitární pomoci a bez jakékoliv šance na zlepšení své situace. Je přeci přirozené, že se lidé chtějí mít líp a nelze jim to mít za zlé.
Rovni si stoupenci a odpůrci nejsou
Rozhodně ale nechci, aby předchozí řádky vyzněly tak, že tyto dvě skupiny si jsou rovny. Byť mi mohou někteří zastánci přijímání uprchlíků přijít naivní a občas i směšní, u výstupů pánů Bartoše, Okamury a dalších mi úsměv na rtech trne, a to nemám na mysli jen nedávné šibenice pro „vlastizrádce“ na jejich demonstraci. Současným nebezpečím pro demokracii a západní hodnoty není těch pár stovek muslimů, kteří u nás relativně bez problémů žijí. Ale ti, kteří by je perzekvovali na základě barvy kůže, vyznání či etnického původu. Toto jsou myšlenky, které by měly navždy zůstat hluboko v historii a už se nikdy nevracet. Cílem všech demokratických stran by mělo být obrušování extrémů společnosti. Aby se neopakovaly absurdní situace, kdy v Uherském Brodě zavolají policisty na folklorní skupinu z Beninu, protože se obávají, že se jedná o nebezpečné uprchlíky.
Uprchlická krize nemá jednoduché řešení a bez kompromisů nepůjde dosáhnout řešení žádného. Rozhodně je třeba stát za tím, že migrační a azylová politika má být v gesci jednotlivých států, proto zásadně odmítám povinné unijní přerozdělovací kvóty. Jejich násilné prosazování pouze přispěje k větší popularitě rasistů a xenofobů a především dlouhodobě nic nevyřeší.
Bez aktivity v místech původu a přísné návratové politiky pro nelegální migranty se ale nikam neposuneme. Stejná slova znějí i z Austrálie, která čelí podobným imigračním vlnám jako Evropa. Pomáhat je správné, ale k dobrovolné pomoci nikoho nemůžeme nutit. Pro někoho to může znít bezcitně, ale nechci, aby evropská civilizace skončila tak, že při záchraně tonoucího sama utone.
Čekají nás krušné časy, ale já věřím v Českou republiku i Evropu. Přežili jsme dvě světové války, holocaust i studenou válku. Nacistické i komunistické běsnění. Zvládneme i toto.
