Pro ministra financí jde o inspiraci jak dotáhnout ovládání společnosti ještě o kus dál. Směrem k totální kontrole za účelem jeho maximálního zisku. A tak se v jeho stále zřetelnějších plánech stáváme jen jednotkou velké mašinérie.

Vstávám, je ráno. Při čtení jeho novin snídám jeho klobásu. Sedám do auta, natankuji jeho biopaliva. Jedu do práce, abych mu mohl na daních odevzdat peníze pro jeho dotace. Na výročí své svatby beru ženu na luxusní večeři do Čapího hnízda. Je šťastná, ještě aby se tak podařilo umístit naší dceru na nějaké hezké místo do obří úřednické čtvrti, jejíž výstavbu Andrej Babiš oznámil na sklonku roku 2016. Snad se druhé dceři podaří umělé oplodnění v klinice Andreje Babiše. Na závěr večeře předávám ženě dárek. Přívěsek Pandora, maličká hlavička Velkého Andreje ve stříbře. Žena je šťastná. Těšíme se na víkend. Pojedeme na chatu. Jsme se sousedy domluveni, sejdeme se u nás na zahradě. Chceme si opékat buřty. Oslavu jsme řádně nahlásili rok dopředu na místní úřad, přesně jak to vyžaduje zákon. Sice se ve skupině více jak pěti lidí nesmí kouřit, ale i to máme vyřešeno. Část kuřáků chodí do kurníku, druhá část se schází v prostorách dřívější hospody, která tady byla před EET. Dokonce máme tajně připravený i špek, který Výbor pro veřejné blaho zakázal předloni.

Zvoní budík, probouzím se. Byl to jen zlý sen, neměl jsem číst Orwella před spaním.

Jedu do práce. Moje oblíbená kavárna kvůli EET zavřela, v té nové mi k snídani nabízejí párky z Kostelce a ke čtení mfDnes. Ještě natankovat, už včera na mně blikalo "hladové oko". Všechno je v pořádku, máme se dobře. Ano, je nám líp?