Mrzí mne, že ministr financí v tomto rozpočtu nezkoumá dostatečně dopady návrhu na ekonomiku, hospodaření domácností a dopady na konkrétní sociální skupiny jako jsou rodiny s dětmi a senioři.
Dovolte mi, abych na tomto místě připomněl sestavování rozpočtu pro rok 2008, kdy pan ministr Kalousek představil rozpočet, který byl postaven na úplně nereálných číslech, a dostal za to cenu nejlepšího ministra financí střední Evropy. Pan ministr financí Kalousek i pan premiér Nečas se snaží velmi chytře nalhat občanům České republiky, že oni nic, oni muzikanti. Za všechno zlé v této zemi může euro a eurozóna. Dnes schvalujeme rozpočet, který počítá v roce 2012 s růstem české ekonomiky o 2,5 %. Dnes už i sám pan ministr přiznává, že rozpočet s takovýmto růstem nemůže počítat a dodává, že bude ještě hůř.
Jsem rád, že tu a tam se v médiích objeví i pravdivé informace. Ve studii publikované serverem Aktuálně.cz „Za druhý propad Česka může Kalousek, ne Evropa,“ se hovoří o tom, že ekonomiku a také veřejné finance čekají nové potíže. Ministr financí Miroslav Kalousek a premiér Petr Nečas vidí jejich zdroj v dluhové krizi eurozóny, která prý přepadne také Česko. Tato tvrzení však nepodporují ekonomická data. Tuzemské hospodářství zpomaluje, i když tzv. dluhová krize Českou republiku ještě nezasáhla. Jediným prokazatelným důvodem je pokles domácí spotřeby, který vyvolala Nečasova vláda úspornou politikou. Veškeré špatné zprávy tak zatím dodává pouze tuzemská ekonomika. Už čtvrtým rokem neroste domácí spotřeba a údaje Českého statistického úřadu prozrazují, že další kolo úspor zahájily domácnosti v letních měsících tohoto roku. To se projevuje na tržbách maloobchodu i služeb, které jsou dnes pod úrovní roku 2007, protože lidé šetří, neinvestují do nového bydlení. To je také hlavní důvod, proč stavebnictví proti loňskému roku pokleslo o 10 %. Kromě tuzemských potravin lidé nenakupují ani vybavení do domácností a stavební materiál. Důvodem je fakt, že mzdy rostou v posledních čtyřech letech v průměru jen o procento ročně. Hrozící nezaměstnanost pak rodiny nutí, aby šetřily na horší časy. Mzdový pokles způsobila úsporná opatření této vlády. Ve státním sektoru klesly loni mzdy o 2 %, letos o 3 %. To umožňuje také soukromníkům držet mzdy na nízké úrovni. A možná do toho přijde další krize.
Pravicová vláda tak schovává své neúspěchy a neschopnost pod peřinu s názvem krize. Uvědomme si, že od 1. ledna 2012 začnou platit zákony, které přináší vyšší spoluúčast pacientů na úhradě léčebných výloh, zvýšení zdravotnických poplatků, vyšší DPH, tedy zdražení potravin, léků a výloh na bydlení a to se občané opravdu nebudou stačit divit.
Ministr financí tak těmito kroky podkopává růst celé České republiky.
O zvýšení daní je tato koalice ochotna mluvit pouze ve chvíli, kdy hledá zdroje pro privatizaci části důchodového pojištění. Hovořím o privatizaci důchodového pojištění, protože peníze půjdou do rukou soukromých penzijních fondů. A samozřejmě nehledá zdroje jinak a jinde než ve zvýšení sociálně nejméně spravedlivé daně. Daně z přidané hodnoty.
Sečteno, podtrženo – prostřednictvím zvýšením snížené sazby DPH z 10 na 14 % vytáhne peníze z kapes nízko a středněpříjmových skupin obyvatelstva. Jednoduchá matematika ukazuje, že tyto vládní triky zaplatí občané díky vyšším cenám základních životních potřeb, nižšími platy, zvyšováním nezaměstnanosti, zvýšenými platbami u lékaře, zpoplatněním školství, zrušenými nebo omezenými sociálními dávkami, ve snížených nemocenských dávkách a podporách v nezaměstnanosti a ve výrazně zvýšených platbách u lékaře.
Je zajímavé podívat se na to hlouběji. Vládní koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných se nesnaží řešit problémy. Nesnaží se hledat příčiny neplnění příjmu státního rozpočtu. Ona je posouvá dál. Problémy padají na rozpočty krajů, na rozpočty obcí a na občany. Je to jednodušší. Ještě jednodušší je pak k tomu připojit politiku škrtů ve výdajích. Přitom všichni tady víme, jak dlouhý je seznam korupčních skandálů, předražených státních zakázek, bohatě placených státních poradců, daňových úniků, u kterých se odhaduje roční únik ze státní kasy na několik desítek miliard korun. Politika škrtů, omlouvaná špatným stavem veřejných financí a nutností jejich konsolidace, se dotýká hlavně občanů. Vláda bez ostychu staví na argumentu, že hranice chudoby je u nás nízká. Pomíjí však fakt, že další vysoké procento lidí se k této hranici, hranici chudoby, přibližuje. Vláda svými kroky pomáhá k tomu, aby se lidé dostali do chudoby. Uvědomuji si, že Česká republika rozpočet potřebuje, ale s návrhy současné vlády nemohu souhlasit.
Sociální demokracie v Poslanecké sněmovně není jen od toho, aby kritizovala vládní návrhy a kontrolovala vládu České republiky. Sociální demokracie přichází i s vlastními návrhy, které přispějí ke stabilitě veřejných rozpočtů a zároveň podpoří hospodářský růst České republiky, který jde právě ruku v ruce se stabilitou veřejných rozpočtů.
Vláda by podle mého názoru měla více bojovat s daňovými úniky na základě stávajících platných zákonů. Tam není potřeba vymýšlet nové zákony. Měla by bojovat se švarc systémem a ne jej v návrzích legislativně podporovat. Podle sociální demokracie by se měl odložit nebo nejlépe úplně zrušit druhý pilíř penzijní reformy. Stát tím ušetří nejméně 20 miliard korun ročně a penzijní fondy nebudou mít možnost znehodnotit úspory českých občanů během stále probíhajících turbulencí i na finančních trzích. Vláda by měla zrušit daňovou reformu, pomocí které přijde o další finanční prostředky do státního rozpočtu. Stát by tím ušetřil přibližně 15 mld. korun. Také by měla vláda zastavit rušení úřadu práce, jehož jediným cílem je výdělek pro soukromé agentury a softwarové firmy.
Vláda by měla udělat všechny nezbytné kroky k tomu, aby byly rychle a důsledně vyčerpány prostředky z evropských fondů alokované pro Českou republiku. A poslední věc, na kterou bychom neměli zapomínat, je, že by vláda měla posílit aktivní politiku zaměstnanosti, protože cílem této vlády a všech vlád, které budou v budoucnu vládnout v České republice, by přece mělo být to, aby každý občan České republiky, který chce pracovat, se uplatnil na trhu práce.