Já vám moc děkuji, paní předsedající. Hezký dobrý večer, vážený premiére, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jenom na úvod dvě poznámky, protože poměrně nám, a to mě strašně moc mrzí, prořídly řady koaličních poslanců, to za prvé, a za druhé mě mrzí, že v průběhu toho dnešního dne jsme zaslechli už po pěti hodinách de facto z úst pana premiéra, že ho to tady - a nebudu říkat to vulgární slovo, a mě to strašně moc mrzí, myslím si, že by se k tomu mohl pan premiér vyjádřit, jak to myslel a možná, že zákonodárnému sboru se omluvit. Ale nyní pojďme krátce k programovému - já bych poprosil, aby na mě poslanci nepokřikovali, paní předsedající.
Nyní krátce k programovému prohlášení vlády, které se týká sociální a rodinné politiky.
Mnoho z předsevzetí a bodů v prohlášení můžu říct, že je mi blízkých, a to určitě nám všem. Možná se v několika málo věcech neshodneme, ale v drtivé většině ano. Vždyť kdo by měl něco proti podpoře rodin, zkrácených pracovních úvazků, větší podpoře služeb pro nejmenší děti, snížení daňové zátěže pracujících rodičů atd. Myslím si, že skutečně nikdo. Ví se o mně, že mi záleží na oblasti sociální a rodinné politiky a kladu na to skutečně silný důraz. Vždyť jen v minulém volebním období se podařila, a já moc děkuji za podporu i tehdejším opozičním poslancům, kteří teď jsou v řadách současné koalice, povedla celá řada skvělých věcí, ať už to byla podpora pěstounů, navýšení rodičovského příspěvku na 300 tisíc Kč, doplatek rodičáku na mladší dítě v rodině, na což jsem opravdu osobně velmi hrdý, daňové bonusy na děti, které máme nejlepší na světě až po navýšení podpory prevenci v rodinách na 150 milionů Kč, což je ovšem pořád velmi málo, a prevenci proti rozpadu rodin by to chtělo skutečně posílit, ať už po stránce manažerské, marketingové nebo finanční.
Rád bych už jako opoziční poslanec nyní pokračoval i v přejmenování mateřské či rodičovské dovolené pro maminky na péči, protože i významu samotného gesta velmi rozumím.
Srovnal jsem si programy, a to jak programové prohlášení vlády, tak program pětikoalice, a nahlédl jsem také do minulého programu hnutí ANO. Tak řekněme si to na rovinu, velké rozdíly tam v oblasti, která mě primárně jako politika pálí, skutečně nejsou. Jde to i logické, mnoho z nás, zvláště nás, kterým leží na srdci rodina a sociální politika a sociální věci, vidí bolesti systému dlouho a vnímá i omezené možnosti řešení. Naděje umíme pojmenovat hezky, vize nám jdou, ale realita chce často dost citelně říznout do rány, obzvláště pokud se prosazuje šetření, což naznačuje tato vláda již v preambuli svého programového prohlášení. Jak citelně tedy do toho řízne tato vláda?
V rámci Ministerstva práce a sociálních věcí nijak, to říkám na rovinu. V rámci programového prohlášení vlády hezky hladí po srsti a nevidím tam jediný náznak, kde chce vláda v tomto resortu ušetřit. Naopak říká moc hezké věci, do kterých investovat, ale ty naplňované rodinné a sociální vize se státu vrátí až za dlouhou dobu, někdy možná až za několik generací. Vidíme to na fenoménu rodiny, kdy by nás hned po revoluci před 33 lety nenapadlo, že se nám do budoucna může hroutit průběžný důchodový systém z důvodu nízké porodnosti. Pár let na to jsme už ale problém vidět mohli a měli a troufám si říct, že se oblasti důchodů věnovala minulá vláda dost, ale jak asi ví každý alespoň trošičku pragmatický jedinec uvažující takhle v naší zemi, bez dětí a podpory demografie, respektive porodnosti to jednoduše nepůjde.
Rodina by se měla stát exkluzívním partnerem vlády a ne koulí u nohy, kterou je třeba zachraňovat drobty z balíčkového rozpočtu. Nyní ale slyšíme, že se má šetřit. Tak se podíváme do programového prohlášení. Rozšíříme nabídku služeb pro děti. To je investice. Bude se škrtat? Zachováme dětské skupiny. Investice. Bude se škrtat? Podpoříme služby s péčí o nejmenší děti. Investice. Bude se škrtat? Zní to výborně, ale jsou to všechno nákladové věci. Není to šetření. A je to potřeba, poněvadž samozřejmě i tyto okrajové záležitosti těm rodinám mohou pomoci. Dále programové prohlášení vlády: Podpoříme kratší pracovní úvazky včetně výhodného zdanění. Je to náklad státu. Bude se škrtat? Slevu na pojistných odvodech. Náklad státu. Bude se škrtat? Celkově zvýšíme flexibilitu zákoníku práce v zájmu zaměstnavatelů i zaměstnanců. Veřejná správa a organizace půjdou příkladem v nabídce slaďování péče a práce. To je taky náklad. Takže mě zajímá, kde chcete šetřit?
Zase, je to správná věc, investice do rodin. Ale vrátí se až za hodně dlouho a doufám, že tato vláda nebude tupě škrtat právě na jejich funkční a dobře cílené podpoře. Rád takové kroky osobně podpořím a budu participovat také na možných řešeních. Co mi tam chybí, je jakákoliv revize dávkového systému a konkrétní kroky, jak ji udělat. To, že bude více on-line obsluhy, nás opravdu skutečně nevytrhne. Bude se slučovat doplatek a příspěvek na bydlení, jak to má koalice Spolu v předvolebním programu a nebo ne, poněvadž Piráti byli vždy proti tomuto sloučení?
Co si mám představit pod bodem programového prohlášení vlády "odstraníme body zlomu z dávkových a daňových systémů s cílem, aby lidé nezůstávali v pastech chudoby a byli více motivováni k pracovní aktivitě". Je to ta revize sociálních dávek našeho štědrého sociálního systému? A jak tedy ty body zlomu konkrétně vypadají? Víte to už, nebo jste jenom zabalili toto programové prohlášení vlády do hezké pětikoaliční mašličky, aby nikoho z partnerů nepopudilo? Četl jsem silná vyjádření, velká slova, obecná slovní spojení, takže programové prohlášení vlády je plné pojmů jako flexibilní pracovní úvazky, větší možnosti, zjednodušení, rozšíření, dostatek, specifické potřeby, jednotný systém, rozvoj, změna názvu MPSV, zvýšení limitu, zjednodušení podmínek přílivu pracovních sil, dostupné poradenství pro zadlužování, a tak dále. Jednomu by z toho prostě spadla brada. Ale vím, jak to je. V minulé vládě jsem se za mnoho věcí také pral a výhra nepřichází automaticky. Potřebujete podporu také opozice.
Co mi skutečně vadí z programového prohlášení vlády, je ale na jednu stranu formální přejmenování Ministerstva práce a sociálních věcí na Ministerstvo pro rodinné, sociální, pracovní otázky. V zásadě nic proti tomu, ovšem v korelaci s bodem ve znění: Cíleně se zaměříme na specifické potřeby samoživitelů, rodin s více dětmi a rodin s hendikepovaným členem. Bodů podobného znění je jak v programech koaličních stran, tak v tomto i mírně přeneseném smyslu i v dalších bodech programového prohlášení více. Moji milí kolegové. To je ta chyba, která mi dlouhodobě vadí. Vícečetná rodina je zařazena do skupiny problém. Do sociálního spektra, spektra zájmu o ty, kteří potřebují pomoc. Ale je to přesně naopak. Náš stát potřebuje pomoc rodiny, zdravé, stabilní a silné. Myslím, že výmluvné je to, když se v citovaném úryvku programového prohlášení objevují na prvním místě samoživitelé.
Sociální a demografické trendy známe. Mnozí máme máslo na hlavě, ale kde je prevence rozpadu manželství a potažmo rodin? Kde je ta první pomoc? Přicházet s pomocí až když už je vše pryč, znamená jakoby čistit spálenou budovu od popela. Naprosto postrádám skutečně funkční nabídky směřující k pomoci rodinám, aby opět stály na zaslouženém piedestalu. Aby fungující rodina s dětmi a otevřená k tomu, aby měla více dětí, byla oceněna jako největší bohatství, které stát má, které nepodléhá inflaci, není ohrožením stability v jakémkoliv smyslu, je to prostě ten největší kapitál. Rodina nemá být sociální problém. I proto jsme my na úrovni vlády minulé premiéra Babiše přemýšleli třeba nad tím, že bychom udělali vládního zmocněnce pro rodinu.
Zásadně je třeba jakýkoliv průnik státu do rodin zmenšovat na minimum. Velká část podpory, o které programové prohlášení vlády mluví, je kvalitně saturována na úrovni občanského neziskového sektoru. Bylo by skvělé, kdyby se v programu vlády objevilo i to, jak budou v oblasti rodiny a sociálních věcí rozdělovány prostředky finanční podpory projektům a organizacím, kterým konkrétně a kterým ne, protože jsou zaměřeny například na inzerci ideologie místo měřitelné konkrétní pomoci. Myslím si, že tento bod nemusíme více rozvíjet. Nechci placená gender školení u státních a neziskových aparátů, chci peníze do stacionářů pro hendikepované nebo pro děti ve školách na kroužky.
Co mi dále chybí v programovém prohlášení vlády nebo tam není jasně definováno, je problematika sociálně vyloučených lokalit. V tuto chvíli jich je okolo 700, žijí v nich statisíce lidí a starostové a primátoři měst by opravdu mohli vyprávět. Skřípe už nyní jeden z bodů programu Spolu, který se promítl i do programového prohlášení vlády: Nepřipustíme snižování životní úrovně ohrožených skupin, ale ani zneužívání systému. Ohroženou skupinou je nižší střední třída. Ano, právě ta pro stabilitu ekonomiky a země vůbec nejdůležitější. A včera jste podpořili pomoc proti energetické chudobě pouze pro ty nízkopříjmové.
Proč ale nemohu podpořit tuto vládu svým hlasem? Protože tato názorově nesourodá pětikoalice je postavena na emoci, možná na postoji, který tady razíte celé minulé volební období, celou předvolební kampaň a pokračujete v ní a díky ní rozdělujete společnost na dva tábory. Je to sobectví, nevraživost, zášť, možná až iracionální nenávist, která je stavebním kamenem a pojivem této nesourodé vlády. A ta vás bude držet možná celé čtyři roky.
Tato emoce se rozlila do vaší pětikoalice tak silně, že jste se klidně spojili i s Piráty, kteří minulý týden udělali opět jeden ze svých zásadních comming-outů, že část z nich jsou takzvaní demokratičtí komunisté. Sice potom couvali, ale jen ti, jejichž aktivismus se rozplynul v těchto poslaneckých lavicích. Mají svou politiku postavenou na idejích marxismu a netají se tím. Netají se tím. Stačí použít Google a nahlédnout třeba do zápisů mladého pirátstva. A tato moderní skupina jeho fanoušků je trefně označována za neomarxisty. Není to ode mě nějaká nálepka, ale popis jasné konkrétní situace z minulého týdne. A v této vládě, jak víme, nejsou sami.
Vzpomeňme, že minulé volební období byla menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD opřena o hlasy KSČM a bylo nám to vyčítáno. Já jsem měl také pár bezesných nocí. Zcela pragmaticky to tak dopadlo díky celé Sněmovně, poněvadž nikdo jiný nebyl. Byla to patová situace, byl to hlas rozumu. Vláda Petra Fialy je však první vládou po revoluci, která otevřela těmto idejím dveře Strakovy akademie dokořán. Potají. A nemusela. Snad to ukočíruje. Můj hlas ale nemá. (Potlesk poslanců ANO.)
