Co mi leží na srdci po hlasování o nedůvěře vládě

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Co mi leží na srdci po hlasování o nedůvěře vládě

Přiznám se, že jsem sledoval pouze dílčí vystoupení v poslanecké sněmovně a jako pracující člověk . zaměstnanec, jsem šel ve 22 hodin spát. Nicméně nemám z těch 18 hodin moc dobrý pocit.

Tak nám proběhlo téměř 18 hodin jednání poslanecké sněmovny k bodu vyslovení nedůvěry vládě. Zajisté je legitimní nastolit hlasování o nedůvěře, nicméně již před započetím muselo být aktérům zřejmé, že vláda obstojí. Opoziční strany se snažili jako jeden muž nenechat nitku suchou na jednotlivých ministrech, často výtky směřovaly do osobní roviny a z pohledu veřejnosti to byla jedna velká inscenace poněkud pokleslé úrovně. Někdo by řekl, že proběhla nebývalá taškařice o několika dějstvích. Ale o to přece nešlo, vždyť máme před okurkovou sezónou politiky a proto nezbývá, než potvrdit, že co máme na srdci, to máme i na jazyku.

Dokonce bych nebyl kritický vůči promrhanému času, protože někdy je lépe, když parlament nezasedá. Nehledě na skutečnost, že hlasování o nedůvěře vlády má ryze politický účel.

Sama diskuse ukázala široké veřejnosti, kolik negativní energie je naakumulováno v naší dolní sněmovně a že schází pozitivní pojetí politiky. Přesto, že profesionální PR pana premiéra k tomu nabádá, problémy Andreje Babiše jsou natolik svazující, že negativní emoce převažují. Komunisté sehráli očekávanou roli ani nahého, ani oblečeného. Zato u ČSSD se opět ukázala její nečitelnost v očích občanů a ztráta strategického myšlení a předvídatelnosti. Přitom diskusi o nedůvěře vládě mohli její představitelé beze zbytku využít k vymezení se vůči seniorskému vládnímu partnerovi a k vysvětlení rozdílů mezi sociálně demokratickou politikou a současnou politikou ANO 2011. Tato šance však byla promarněna a dokonce zastíněna problematikou demise ministra kultury. Opět výborná akce premiérova PR týmu.

O to více si cením vystoupení ministryně práce a sociálních věcí, která však na tomto politickém kolbišti zůstala osamocena a sklidila nezaslouženou kritiku z opozičních lavic. Obecně platí, že kdo bojuje, možná prohraje. Kdo ovšem nebojuje, již prohrál. Proto mne mrzí rezignace, nedostatek kolegiality a solidarity uvnitř klubu sociální demokracie. Mohu rozumět rozdílným názorům vůči samotnému hlasování, nicméně jednou je ČSSD vládní stranou a má svoji spoluodpovědnost za její výsledky. A zejména za výsledky v rezortech, které sociální demokracie spravuje. A pokud se poslanecký klub ČSSD rozhodl vládu aktivně podpořit, pak opravdu nešlo pouze o to říci Proti návrhu. Chtělo to více politické invence a také vize ČSSD do dalšího období. Nemyslím si, že postoj smývání viny za držení předsedy vlády ve funkci je tou správnou taktikou pro zlepšení vnímání strany širokou veřejností.

Skepse, apatie, pasivita a negativní myšlení je cestou k nicotě a toto nebyla nikdy politika sociální demokracie. ČSSD je svébytná politická strana, která má svůj politický program. Je jen otázkou, jak jej prosadit ve vládě a jak jej naplňovat ve prospěch občanů České republiky.