Deset poznámek k Obranné strategii ČR a k Ministerstvu obrany

Ing. Antonín Seďa

SOCDEM
mimo zastupitelskou funkci

Deset poznámek k Obranné strategii ČR a k Ministerstvu obrany

Tak jako v zahraniční politice, tak v obraně a bezpečnosti nám schází více iniciativy v rámci evropských projektů a evropské spolupráce. A to, co je podstatné, je nutnost mít sami vojenské schopnosti, reagující na současné bezpečnostní hrozby.

V dalších strategických dokumentech, jako je Bezpečnostní či Obranná strategie ČR , by měl být kladen důraz na článek 3 Washingtonské smlouvy (zajištění vlastních schopností k obraně teritoria ČR). Tomu by mělo odpovídat i dosažení obranných výdajů 2% HDP v roce 2024.
V zahraniční politice je nutno klást důraz na odpovědnost ČR za zajištění obranyschopnosti ČR (čl.3 Washingtonské smlouvy) a na spolu podílení se na kolektivní obraně (čl.5 Washingtonské smlouvy)
PESCO (25 z 28 členských států EU, není VB a Dánsko). Zvýšit aktivitu české strany ve společných projektech. V současné době zapojení pouze v projektu Military Mobility a pozorovatel u dalších 5 projektů. ČR není lídr u žádného z projektů. Přitom se posiluje Evropský obranný fond a bude se nadále zvyšovat. ČR je málo zapojena ve společných obranných projektech na základě PESCO či bilaterální spolupráce.
AOBP není moc aktivní v rámci prosazování českých firem v modernizačních projektech. Totéž státní podniky zřizované MO, včetně výzkumné a vývojové základny. Existuje problém „vytížit“ nejen státní podniky, ale i zefektivnit činnost výzkumu a vývoje. Nutnost větší spolupráce v rámci obranných projektů EU.
Evropská intervenční iniciativa (10 evropských států, včetně VB a Dánska). Má doplňovat PESCO, ale je spíše zaměřena na evropskou obrannou spolupráci mimo EU i NATO. Výhoda spolupráce s VB po Brexitu. Bylo by vhodné se do této iniciativy zapojit s tím, že EU a NATO zůstanou pilíři naší obranyschopnosti. Možno propojit naše schopnosti v rámci IZS (je třeba začít společenskou a politickou diskusi, zda by armáda či její část neměla být součástí IZS) či schopnosti AČR v rámci řešení krizových situací (chemici, zdravotníci, ženisté).
Posílení role ČR v PESCO i v E2I je volání po zvýšení spolupráce v rámci společné obrany EU (Evropy). O tom hovoří současný prezident USA Donald Trump. Doporučení: nejít cestou nákupu amerických zbraňových systémů, ale začít spolupracovat v rámci EU a jednotlivých evropských zemí a také nabízet české výrobky z AOBP. Podílet se na vojenských programech a modernizacích aktivní politikou MZV a MO.
V rámci MO je třeba přenastavit proces akvizic. Za prvé se nevyužívá potenciál vývojových a výzkumných pracovišť, za druhé neexistuje osobní zodpovědnost manažera projektu, za třetí se málo dbá na využití našich domácích kapacit, není provázanost dlouhodobého plánu se střednědobým plánováním a hlavně se neplní roční plánování. Z mého pohledu je třeba nejprve definovat potřebné schopnosti AČR a po projednání v příslušném výboru, MO a v Bezpečnostní radě státu, udělat Plán modernizace či výstavby AČR. Ten, který je platný, již po přijetí se stal neplatným, protože řeší vše na základě „slíbených“ financí a nikoliv vojenských schopností.
Vrátit se k prioritním schopnostem AČR (bylo jich pět v době Pražských závazků) a dnes zbyly pouze dvě priority, a to je málo. Opět je diskuse, zda jít cestou vševojskového charakteru AČR či mít specializace. Ale to vše se odehrálo v letech 2001 až 2003. Bez kvalitní specializace nebudeme schopni našim spojencům z NATO a EU nic nabídnout, což je téměř dnešní situace. A také se nemůžeme stát lídrem v některém z projektů modernizace. Osobně si myslím, že Centrum of excelence ve Vyškově je dobré, ale samo o sobě je to málo. Uvažovalo se o logistice atd., ale po pravdě s našimi „přepravními“ možnostmi, je to velmi těžké prosadit.
Stále není dokončena transformace GŠ do MO. Jsem přesvědčen, že je třeba daleko více integrovat GŠ do MO, což zruší dvoukolejnost při přípravě akvizic apod., ale sníží i administrativní zátěž, zvýší osobní odpovědnost a umožní vynakládat více peněz na „bojovníky“ a ne na úředníky. Tohle ale bude obrovsky obtížné, protože to vždy narazí na neochotu velení AČR. Ale po pravdě, s tak malou armádou potřebujeme velitele u jednotek a nikoliv na GŠ. Ale totéž je možno říci u nafouknutého MO s jeho organizačními jednotkami, státními podniky či úřady.
Politicky je důležité zachovat naše úsilí ke společné obraně v rámci EU a NATO, ale více se zaměřit na prosazování obrany ČR a jejího obyvatelstva, na využívání výrobního potenciálu podniků sdružených v AOBP a také je třeba legislativně upravit „výjimky“ pro státní podniky, zřizované MO ( ale dle mého názoru by se to mohlo týkat nejen obrany, ale i bezpečnosti). Jasná a jednoduchá pravidla, které umožňuje legislativa EU jsou daleko lepší, než obrovské tlaky lobbistů a jejich provázanost s úředníky či vojáky. A také to chce Dlouhodobý plán akvizic (vycházející z budování vojenských schopností).