Druhým názorem je zůstat v opozici a pokusit se pracovat na obnově důvěryhodnosti strany z nevládních křesel. A je třeba si přiznat, že do opozice nás nevehnalo minulé vedení ČSSD, ale naši voliči a občané České republiky. Pokud tohle nepochopíme, tak se z bych nepoučíme.
Máme pět měsíců od voleb a stále provozujeme oportunní politiku, které daly stopku minulé volby. Ale tato politika byla praktikována daleko dříve a bylo pouze otázkou času, kdo umě využije příležitosti. Že to bylo politické hnutí ANO 2011 je jen logickým vyústěním této politiky. Proto mne zaráží, že v ní současné vedení strany, které ještě není kompletní, hodlá pokračovat. Jsem totiž přesvědčen, že pouze zásadová sociálně demokratická a nikoliv socialistická či nahnědlá politika, může být v budoucnu úspěšná. A opravdu ji nelze maskovat zodpovědností za budoucnost demokracie v naší zemi, jak to dnes činí komunisté. Či strašením z nedemokratického vývoje v případě spojenectví ANO 2011 s SPD či KSČM. Tohle spojenectví přece již několik měsíců reálně funguje v poslanecké sněmovně.
Dalším problémem jsou nejen tolik kritizované stanovy a volební řády, ale vůbec činnost a pasivita sociálních demokratů. Dlouhodobě jsme zapomněli, že základem politické práce je komunální politika a konkrétní práce pro naše spoluobčany. Ano, politický boj o programové priority se odehrává v parlamentu, ale základ politiky tvoří obce a města. Takže tam je třeba napřít pomoc a nejen tu finanční. A proč nefunguje Lidový dům jako servisní organizace, proč nemá sociální demokracie své internetové noviny či internetové rádio. Proč dovolujeme mnoho obročnictví vybraných funkcionářů i pro veřejné dobře placené funkce. Opravdu si myslíte, že pokud tohle prochází pravicovým politikům, že to projde i sociálním demokratům.
Vzpomínám si na trend modernizace strany v uplynulých letech. Ovšem tato modernizace směřovala nikoliv ke zjednodušení agendy či k nastavení moderních komunikačních systémů, ale posílila autoritářské řízení strany. A přiznejme si, že uvnitř ČSSD nejde o souboj politických programů či politických názorů. V sociální demokracii se především bojuje o osobní ambice a o moc. Pokud hodnotíme, pak bychom měli hodnotit vždy podle konkrétních činů a nikoliv podle deklarací. A je třeba hodnotit postoje politiků podle následující stupnice. Přednostně co je dobré pro občany České republiky. Poté, co je dobré pro sociální demokracii a její programové cíle. A teprve poté, co je dobré pro mne, sociálního demokrata. Že tato stupnice je často otočena nemusím snad ani připomínat. Prostě chovejme se na veřejnosti i k sobě samým jako sociální demokrati.
Budování důvěryhodnosti je cesta dlouhodobá a velmi pracná. A stačí maličkost, aby byla narušena či dokonce ztracena. Stačí se podívat na poslední události na slovenské politické scéně. Proto je velmi důležité, aby se v rámci pravidel postupovalo vůči každému členu ČSSD stejně. A pokud opravdu svým chováním a jednáním narušuje důvěryhodnost strany navenek, pak by sociální demokracie měla konat. Jak chceme povzbudit důvěru v český právní systém, když sami každodenně ohýbáme stanovy podobně, jako pan prezident ústavu. Podobné je to i se solidaritou, kterou máme jako jeden ze základních kamenů naší stočtyřicáté historie. Ale ptám se, proč tuto solidaritu neuplatňujeme i uvnitř strany a mezi našimi členy. Podle mne to souvisí s tou obrácenou principiální stupnicí jednání sociálního demokrata.
Ano i já připouštím, že nemám patent na rozum a že uvnitř strany existují odlišné názory. Ale rozhodně se nechci a nebudu snižovat k osobním útokům na ty, kteří mají odlišné názory. A budu se snažit, tak jako v minulosti, přesvědčit ostatní o své pravdě. Od vstupu do sociální demokracie v listopadu 1989 se řídím mottem Loajalita nade vše, kromě cti. A tak jako se ve vedení střídají předsedové či vedení strany, tak se dávají i rozličná řešení konkrétních problémů stále se vyvíjející a dynamické společnosti. Přesto si sociální demokracie zachovává základní principy, jako je svoboda, demokracie, solidarita. Prosím mějme tohle všichni na paměti, protože zachování těchto hodnot pro další generace je naše odpovědnost a náplň naší každodenní politické práce.
