Proto ti, kteří vládnou v období hojnosti, nemusejí řešit základní problémy země. Přesto i v tomto období dobrý pozorovatel rozpozná rozdíly mezi prioritami levice a pravice a to především v pohledu na dostupnost a kvalitu veřejných služeb, infrastrukturu či zabezpečení těch, kteří jsou odkázáni na pomoc státu. Ať již ve formě sociální pomoci či penzí.
Naopak v období ekonomické krize, růstu nezaměstnanosti či nepopulárních výdajových škrtů se voliči právem obracejí na levicové politiky, aby zabránili propadu jejich životní úrovně. Problémem ovšem je, že jednotlivé vlády nekopírují hospodářské cykly, což má za následek málo očekávané výsledky voleb a tím nakonec i dopady na občany země.
V poměrném volebním systému totiž nelze nikdy stoprocentně prosadit celý politický program a všechny předvolební sliby dané voličům. Pak následuje politické vystřízlivění, nedůvěra a naštvanost občanů, které se odrazí v dalších volbách. Povětšinou to odnese levice, od které se jakoby automaticky očekává náprava křivd předchozích pravicových vlád. A také větší rozsah mezilidské solidarity ve společnosti. Přitom na tyto úkoly má každá vláda vymezený čas a své koaliční partnery, kteří mohou mít a často mají rozdílné priority.
Otázkou je, zda je levice potřebná pouze do špatného počasí. Pokud se podíváme na její politický program, pak ten zahrnuje odpovědi na řešení všech problémů současnosti. Sice si politici ztěžují, že programy nikdo nečte, ale já si to nemyslím. Problémem pak zůstává stanovení a zejména prosazení priorit tohoto programu a zejména soulad těchto priorit s požadavky a potřebami občanů. Tady právě často naráží kosa na kámen, protože levice mnohdy neprosazuje to, co si přejí její voliči. Je to dáno nejen vlivem globalizované ekonomiky či všudy přítomného liberalismu, ale často i populismem, který překrývá programové rozdíly mezi politickými stranami a hnutími. Proto je vždy důležité si položit základní otázku: Komu ku prospěchu. A zároveň si na ni i odpovědět.
Prosazování větší míry přerozdělování národního bohatství, sociální a společenská spravedlnost, mezilidská solidarita, dostupná zdravotní a sociální péče, kvalitní vzdělávání či péče o životní prostředí byly a stále jsou priority současné levice. Pouze se pramálo zdůrazňují a často i stírají. Proto je nadále úkolem levicových stran upozorňovat a hlavně řešit základní problémy společnosti. Nastolovat srozumitelná témata a jejich konkrétní řešení ve prospěch občanů. Nebát se hovořit i o tak problematických tématech, jako jsou exekuce, korupce, daňové ráje, zneužívání sociálního systému, bezdomovectví či robotizace průmyslu. Ano, i tohle souvisí s levicovým pohledem na společnost a hledáním komplexního řešení k udržitelnému růstu životní úrovně většiny obyvatel a k lepšímu životnímu prostředí.
A je nutno nezapomínat, že ne všem spoluobčanům se daří tak, jak vývoji naší ekonomiky.
